Oskar Glazovský

Oskar Glazovský se narodil 1. února 1916 v Petřvaldu. V průběhu okupace působil jako žurnalista a před válkou se hlásil k rakouské státní příslušnosti. Po okupaci byl veden jako cizinec bez státní příslušnosti a jeho původním povoláním byl obchod. Kolem roku 1943 pracoval u firmy Zelenda v Praze, ale brzy se dostal do kontaktu s německými zpravodajskými službami.

Podle informací exilové československé vlády v Londýně byl Glazovský zkušeným agentem gestapa. Spolupracoval s dalšími konfidenty, jako byl gestapák Václav Habelt, který mu pomáhal zprostředkovat kontakty a zajišťovat dokumenty pro německou zpravodajskou službu AST (Abwehrstelle). Londýnské ministerstvo vnitra uvádí, že v roce 1941 Glazovský vycestoval do Turecka jako zástupce německých obchodních firem, ale jeho skutečným posláním bylo zpravodajství proti turecké vládě. Používal několik krycích jmen, mezi nimi Kotaz, Klizer, Třešňák a Višňák.

Jedním z jeho nejzávažnějších zločinů bylo infiltrovat ilegální odbojovou organizaci v Praze. Předstíral loajalitu a získal důvěru odboje, načež začal předávat československé důstojníky gestapu. Ve spolupráci s dalším agentem s krycím jménem "Karel" se podílel na zatýkání československých odbojářů. Dne 8. ledna 1940 tak byli gestapem zatčeni poručíci František Tesář a Václav Kašpárek, 22. ledna 1940 pak Jiří Horel a Miroslav Kupec. Další vlna zatýkání proběhla 8. února 1940, kdy padli do rukou nacistů major František Vondráček a poručík Václav Beneš.

Zrádná činnost Glazovského měla tragické důsledky. Miloš Blažek a Jaroslav Tittelbach, kteří mu důvěřovali, byli také zatčeni. Blažek byl 1. dubna 1943 popraven a Tittelbach zemřel 15. května 1944 v německém vězení na tuberkulózu. Další odbojáři, včetně plukovníka Komárka a architekta Blažka, byli také zatčeni a vězněni.

Glazovský hrál dvojakou hru. V březnu 1940 se dostavil k představitelům československé delegace při Společnosti národů v Ženevě a pokusil se zde předat dokumenty, které měly sloužit k diskreditaci československého exilu. Po okupaci pracoval nadále jako zpravodajský agent pro říšskoněmecké úřady.

Po osvobození byl 15. května 1945 zatčen československými bezpečnostními složkami v Praze. Později byl předán Sovětům a v roce 1959 se vrátil do Československa, kde ho znovu převzalo Ministerstvo vnitra. O jeho dalším osudu po návratu do Československa existuje jen málo informací.

Případ Oskara Glazovského je příkladem zrady v řadách československého odboje a jeho příběh je varováním před důsledky spolupráce s okupanty.