Miloslav Regentík: Porovnání verzí

Z Valašský odbojový spolek
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
(Založena nová stránka s textem „<nowiki>*</nowiki>27.11.1892 v Praze - †8.11.1969 v Opavě Československý voják a odbojář. Plukovník, profesor válečných dějin na Vojenské a…“)
 
 
Řádek 4: Řádek 4:
  
 
Plukovník, profesor válečných dějin na Vojenské akademii v Hranicích. Práce v oboru.
 
Plukovník, profesor válečných dějin na Vojenské akademii v Hranicích. Práce v oboru.
 +
 +
Miloslav Regentík se narodil 27. 11. 1892 v Praze, ale mládí prožil ve Valašském Meziříčí. V letech 1902 až 1909 studoval na Vojenské reálce v Sankt Pölten a v Hranicích, pak pokračoval na Vojenské technické akademii v Mödlingu. V roce 1912 byl vyřazen jako poručík a nastoupil k dělostřelectvu. Za první světové války bojoval na ruské a italské frontě, v roce 1918 absolvoval tříměsíční kurz na Válečné škole. Poté v hodnosti kapitána sloužil na italské frontě, kde byl zajat a koncem roku 1918 se stal velitelem 40. domobraneckého praporu v Itálii. Po návratu do Československa byl zařazen u dělostřelectva armádního sboru generála Podhajského a u 6. dělostřeleckého pluku italských legií. V červenci 1920 nastoupil jako referent na MNO a pomáhal organizovat dělostřelectvo čs. armády. V letech 1922 a 1923 absolvoval Válečnou školu v Praze, poté byl přidělen v hodnosti kapitána generálního štábu k Dělostřeleckému učilišti v Olomouci jako učitel taktiky a organizace. Od října 1927 do září 1928 už jako major generálního štábu sloužil u dělostřeleckého pluku 53 v Lipníku nad Bečvou, další rok působil jako učitel válečných dějin a organizace na Vojenské akademii v Hranicích. Od října 1929 do září 1931 sloužil u dělostřeleckého pluku 2 v Plzni, v roce 1931 byl povýšen do hodnosti podplukovníka generálního štábu a přemístěn k 10. divizi v Banské Bystrici do funkce náčelníka štábu divize. Dne 30. 9. 1935 byl ustanoven zástupcem velitele Vojenské akademie v Hranicích a toto místo zastával do konce roku 1938. Mezitím byl k 1. 1. 1937 povýšen na plukovníka generálního štábu. Po vyhlášení mobilizace v září 1938 zastával funkci velitele Vojenské akademie. Od 1. 1. 1939 se stal velitelem dělostřeleckého pluku 8 ve Frenštátu pod Radhoštěm.
 +
 +
Po německé okupaci v březnu 1939 byl z čs. armády nejprve propuštěn na dovolenou, později přeložen do výslužby. 1. 9. 1939 byl Němci zatčen a krátký čas vězněn, 26. 8. 1940 nastoupil u firmy Baťa ve Zlíně jako vedoucí průmyslové koleje. Po osvobození se vrátil do čs. armády a 28. 5. byl ustanoven posádkovým velitelem ve Zlíně. 31. 12. 1945 se stal zatímním zástupcem velitele 8. dělostřelecké brigády v Olomouci, od 15. 2. 1946 byl zatímním velitelem Výcvikového tábora Dědice u Vyškova. 1. 2. 1948 byl odeslán na dovolenou a v dubnu 1948 přeložen definitivně do výslužby. Vrátil se do podniku Baťa (od 1. 1. 1949 Svit), kde pracoval od 6. 4. 1948 jako překladatel. Poté, co byl v srpnu 1949 zadržen a krátce vězněn Státní bezpečností, byl ze Svitu 2. 9. 1949 propuštěn. Od ledna 1950 pracoval jako odborný překladatel ve Slezském ústavu v Opavě, v knihovně ústavu zajišťoval výměnnou službu publikací s cizinou. Kromě toho se zapojil do činnosti Svazarmu a byl náčelníkem výcvikového střediska branců-radistů. Miloslav Regentík zemřel 8. 11. 1969 v Opavě.
 +
 +
Zdroje: Archiv VOS, Pavel Šrámek , Encyklopedie branné moci 1920-1938

Aktuální verze z 27. 2. 2025, 18:04

*27.11.1892 v Praze - †8.11.1969 v Opavě

Československý voják a odbojář.

Plukovník, profesor válečných dějin na Vojenské akademii v Hranicích. Práce v oboru.

Miloslav Regentík se narodil 27. 11. 1892 v Praze, ale mládí prožil ve Valašském Meziříčí. V letech 1902 až 1909 studoval na Vojenské reálce v Sankt Pölten a v Hranicích, pak pokračoval na Vojenské technické akademii v Mödlingu. V roce 1912 byl vyřazen jako poručík a nastoupil k dělostřelectvu. Za první světové války bojoval na ruské a italské frontě, v roce 1918 absolvoval tříměsíční kurz na Válečné škole. Poté v hodnosti kapitána sloužil na italské frontě, kde byl zajat a koncem roku 1918 se stal velitelem 40. domobraneckého praporu v Itálii. Po návratu do Československa byl zařazen u dělostřelectva armádního sboru generála Podhajského a u 6. dělostřeleckého pluku italských legií. V červenci 1920 nastoupil jako referent na MNO a pomáhal organizovat dělostřelectvo čs. armády. V letech 1922 a 1923 absolvoval Válečnou školu v Praze, poté byl přidělen v hodnosti kapitána generálního štábu k Dělostřeleckému učilišti v Olomouci jako učitel taktiky a organizace. Od října 1927 do září 1928 už jako major generálního štábu sloužil u dělostřeleckého pluku 53 v Lipníku nad Bečvou, další rok působil jako učitel válečných dějin a organizace na Vojenské akademii v Hranicích. Od října 1929 do září 1931 sloužil u dělostřeleckého pluku 2 v Plzni, v roce 1931 byl povýšen do hodnosti podplukovníka generálního štábu a přemístěn k 10. divizi v Banské Bystrici do funkce náčelníka štábu divize. Dne 30. 9. 1935 byl ustanoven zástupcem velitele Vojenské akademie v Hranicích a toto místo zastával do konce roku 1938. Mezitím byl k 1. 1. 1937 povýšen na plukovníka generálního štábu. Po vyhlášení mobilizace v září 1938 zastával funkci velitele Vojenské akademie. Od 1. 1. 1939 se stal velitelem dělostřeleckého pluku 8 ve Frenštátu pod Radhoštěm.

Po německé okupaci v březnu 1939 byl z čs. armády nejprve propuštěn na dovolenou, později přeložen do výslužby. 1. 9. 1939 byl Němci zatčen a krátký čas vězněn, 26. 8. 1940 nastoupil u firmy Baťa ve Zlíně jako vedoucí průmyslové koleje. Po osvobození se vrátil do čs. armády a 28. 5. byl ustanoven posádkovým velitelem ve Zlíně. 31. 12. 1945 se stal zatímním zástupcem velitele 8. dělostřelecké brigády v Olomouci, od 15. 2. 1946 byl zatímním velitelem Výcvikového tábora Dědice u Vyškova. 1. 2. 1948 byl odeslán na dovolenou a v dubnu 1948 přeložen definitivně do výslužby. Vrátil se do podniku Baťa (od 1. 1. 1949 Svit), kde pracoval od 6. 4. 1948 jako překladatel. Poté, co byl v srpnu 1949 zadržen a krátce vězněn Státní bezpečností, byl ze Svitu 2. 9. 1949 propuštěn. Od ledna 1950 pracoval jako odborný překladatel ve Slezském ústavu v Opavě, v knihovně ústavu zajišťoval výměnnou službu publikací s cizinou. Kromě toho se zapojil do činnosti Svazarmu a byl náčelníkem výcvikového střediska branců-radistů. Miloslav Regentík zemřel 8. 11. 1969 v Opavě.

Zdroje: Archiv VOS, Pavel Šrámek , Encyklopedie branné moci 1920-1938