|
|
| Řádek 9: |
Řádek 9: |
| | | | |
| | Zdroj: AVOS, SOkA Vsetín | | Zdroj: AVOS, SOkA Vsetín |
| − |
| |
| − |
| |
| − | === '''Rudolf Julina – zpráva o účasti v domácím odboji''' ===
| |
| − | Po zřízení Protektorátu Čechy a Morava jsem v roce 1939 na vlastní žádost požádal o přeložení ze státního četnictva k četnictvu finanční stráže. Stalo se tak z důvodu možnosti účinnější odbojové činnosti – služba u finanční stráže na horách umožňovala snadnější spojení s partyzánským hnutím. V době, kdy jsem byl ustanoven velitelem oddělení finanční stráže v Újezdě u Valašské Bystřice, jsem navázal kontakt s lidmi zapojenými do ilegální skupiny kolem Josefa Sousedíka.
| |
| − |
| |
| − | V této souvislosti jsem se podílel na sledování pohybu německých transportů, shromažďování zpráv o situaci v regionu a předávání důležitých informací. Veškeré poznatky jsem hlásil přímo Josefu Sousedíkovi, a to buď osobně, nebo prostřednictvím spojky – mé manželky Marie Julinové.
| |
| − |
| |
| − | Spolu se soudruhem Olšákem jsme vyhledali vhodné místo pro shoz zbraní ze zahraničí. Toto místo bylo následně schváleno vojenským letcem, nadporučíkem Prokešem, a hlášeno do Londýna. Pro přepravu shozených zbraní jsem zorganizoval zvláštní skupinu.
| |
| − |
| |
| − | Pro případ potřeby jsem měl pro odboj ukryty vlastní zbraně: dvě kulovnice, jednu brokovnici, jednu flobertku a dvě pistole. Ještě v době služby u četnictva jsem zhotovil tajné snímky strategických objektů – Vsetínské zbrojovky, vsetínského nádraží, zařízení hradla a dvojitého železničního mostu v Ústí u Vsetína. Tyto materiály byly však po mém zatčení mou manželkou v obavě zakopány do země, a bohužel se později ukázalo, že byly nenávratně zničeny.
| |
| − |
| |
| − | Jako vojenský organizační důvěrník jsem se podílel na přípravě plánu na obsazení budov držených německými jednotkami a měl jsem být přítomen i úpravě letiště u Ústí pro potřeby osvobozovacích sil. K realizaci těchto plánů však nedošlo – v prosinci 1944 byla organizace Sousedík–Clay Eva prozrazena a většina jejích vedoucích, včetně Josefa Sousedíka, byla zatčena a následně popravena gestapem.
| |
| − |
| |
| − | Se souhlasem Josefa Sousedíka jsem 5. října 1944 navázal spojení s partyzánskou skupinou majora Murzina. Od 28. prosince téhož roku jsem prostřednictvím své švagrové Marie Julinové z Újezda u Bystřice pod Hostýnem spolupracoval také s partyzány vedenými Petrem Moskalenkem. Těm jsem předával záškodnický materiál, léky, obvazy a další nezbytné prostředky. Byl jsem přijat mezi jejich členy a v březnu 1945 jsem se chystal k nim natrvalo přejít. Když jsem se však vydal do Újezda, zjistil jsem, že moje švagrová byla spolu se dvěma sestrami zatčena a odvlečena za pomoc partyzánům.
| |
| − |
| |
| − | Ve dnech 4.–5. května 1945 jsem se se zbraní v ruce spolu se soudruhem Olšákem zúčastnil bojové akce jednotky osvobozovací armády při vyčišťování prostoru Vsetín–Semetín od zbytků nepřítele.
| |
| − |
| |
| − | Kromě přímé odbojové činnosti jsem působil také na poli morálního rozkladu mezi příslušníky bezpečnostních složek. Nabádal jsem je, aby neplnili rozkazy okupačních sil, neudávali české občany a jednali v souladu s vlasteneckým cítěním. Za tuto činnost jsem byl v roce 1944 udán německému vládnímu komisaři a potrestán peněžitou pokutou ve výši 1 000 Kčs. Přes vážnost situace mne komisař gestapu nepředal – důvody mi dodnes nejsou známy. V roce 1945 jsem byl dále pokutován částkou 50 Kčs za sabotáž protileteckých opatření.
| |
| − |
| |
| − | Na důkaz své odbojové činnosti si dovoluji upozornit na publikaci '''"Odbojová organizace Clay-Eva"''', vydanou Radimírem Kuncem v roce 1946, kde je na straně 346 a v obrazové části zmínka o mé i manželčině činnosti v odboji.
| |
Aktuální verze z 30. 5. 2025, 08:44
*18.listopad 1900, Slušovice - †24.březen 1978
Československý voják, četník a odbojář.
Vystudoval měšťanskou školu ve Vizovicích a již za zuřící první světové války, nastoupil jako kreslič u firmy Baťa. V roce 1918 musel v necelých osmnácti letech narukovat k pěšímu pluku č.3 do Brna. Brzy však zběhl, ale brzy byl chycen a poslán na italskou frontu. Naštěstí válka brzy skončila. V roce 1920 sloužil u horského dělostřeleckého oddílu č.259 v Žilině a v roce 1922 nastoupil k čs. četnictvu. Prodělal i hraničářský výcvik u hraničářského praporu č.9 v Rimavské Sobotě, jako příslušník Stráže obrany státu. V srpnu 1938 byl nasazen proti ordnerům v okolí Chomutova. Po hořkém zážitku Mnichovských dnů, se vrátil na kmenovou stanici v Polomce na Slovensku, odkud byl po 15. březnu 1939 vyhnán. 21. března 1939 se hlásil na ZČV Brno a byl umístěn do Vsetína.
V roce 1940 byl zatčen za poslech cizího rozhlasu, čímž byl od četnictva propuštěn. Po odpykání trestu byl od září 1941 zaměstnán v soukromé laboratoři Josefa Sousedíka, který jej zasvětil do svých odbojových aktivit a Julina mu složil přísahu věrnosti. V laboratoři byl zaměstnán jen naoko a veškerou energii a čas věnoval odbojové práci po boku Valašského Edisona. Jeho úkoly v odboji spočívaly v organizační, zpravodajské a propagační práci. Další úkol dostal v roce 1942 a kvůli němu se nechal zaměstnat v místní Kablovce jako pomocný skladník. Toto zaměstnání zčásti sloužilo jako. krytí pro splnění úkolu tj. vytvoření úderného dvanáctičlenného družstva odbojářů. V čele této čety stál Antonín Olšák ze Semetína. Ve firmě Kablo měl k dispozici nákladní automobil,250 litrů benzinu, kilometry tel.kabelů, čtyři tel. přístroje, vojenské přilby, sanitní potřeby a místa pro ukrytí zbraní. Do odboje zapojil Rudolf Julina, Miroslava Klimka, který vytvořil druhé úderné družstvo pod velením Jana Šimary z Ústí.
Zdroj: AVOS, SOkA Vsetín
