Timofej Amvrosjevič Stokrač

Strokač Timofej

Sovětský důstojník ukrajinského původu. Patřil k předním představitelům sovětského bezpečnostního aparátu a během druhé světové války se stal klíčovou postavou organizace ukrajinského partyzánského hnutí. Narodil se 4. března 1903 v obci Astrachanka na ruském Dálném východě, kam se jeho rodiče, původem z Kyjevštiny, přestěhovali jako osadníci. Pocházel z chudé rolnické rodiny, a když otec zahynul jako oběť útoku „banditů“, kteří se mstili za jeho angažmá v zemědělské komuně, byl mladý Timofej nucen živit se jako nádeník.

V roce 1924 vstoupil dobrovolně do pohraničních vojsk OGPU. Díky píli a disciplíně byl vyslán do pohraniční školy v Minsku a později absolvoval vyšší pohraniční školu NKVD v Moskvě. Od počátku kariéry byl spjat s pohraničními jednotkami, kde se rychle vypracoval a získal pověst schopného organizátora. V roce 1927 vstoupil do komunistické strany, což mu otevřelo cestu k vyšším velitelským postům.

Na Ukrajině se objevil roku 1940 jako zástupce lidového komisaře vnitra. Ještě před válkou se podílel na operacích proti ukrajinskému nacionalistickému podzemí v západních oblastech a za tuto činnost obdržel Řád rudé hvězdy. Když v září 1941 zůstala skupina pracovníků NKVD v obklíčení, vedl Strokаč během 35 dnů více než 300 lidí, včetně komisaře Vasyla Serhijenka, zpět do sovětského týlu. Tento čin mu vynesl vysoké uznání a Řád Lenina.

Dne 20. června 1942 byl v Moskvě založen Ukrajinský štáb partyzánského hnutí (UŠPD) a Strokаč, tehdy major státní bezpečnosti, se stal jeho náčelníkem. Jeho zástupci byli stranický funkcionář Musij Spivak a armádní důstojník Vinogradov. Úkolem štábu byla koordinace stovek partyzánských oddílů na okupovaném ukrajinském území – zajišťoval jejich zásobování, spojení, přiděloval úkoly a kontroloval ideovou loajalitu. Formálně podléhal Centrálnímu štábu partyzánského hnutí v Moskvě, ale prakticky byl přímo odpovědný Nikitovi Chruščovovi, tehdejšímu prvnímu tajemníkovi ukrajinského komunistického vedení, a prostřednictvím Stavky i samotnému Stalinovi.

Od roku 1943 měl Strokаč mimořádně silnou pozici – mezi Stalinovým vedením a veliteli v terénu, jako byl Sidor Kovpak, stál pouze on a Chruščov. To mu dávalo obrovskou moc, ale i odpovědnost. Kromě plánování vojenských operací se zabýval také politickou kontrolou partyzánských jednotek. Udržoval síť informátorů a agentů uvnitř oddílů a zajišťoval, aby se partyzáni nestali samostatnou mocí mimo rámec sovětské politiky. Tato kontrola vyvolávala časté konflikty – terénní velitelé si stěžovali na špatné zásobování, přílišnou byrokracii i na osobní styl Strokаče, který byl vnímán jako příliš opatrný a někdy i „měkký“. Přesto se mu dařilo udržet oddíly podřízené Moskvě a zabránit jejich odtržení.

Pod jeho vedením se uskutečnily významné operace, především tzv. „kolejnicová válka“, rozsáhlá sabotážní akce proti železničním tratím a mostům, která narušila německé zásobování. UŠPD pod Strokаčovým dohledem sehrál důležitou úlohu i v politickém boji – Sověti se snažili získat sympatie polského obyvatelstva a oslabit vliv konkurenční Armie Krajowej. Stejně tak byl štáb zapojen do likvidace ukrajinského nacionalistického podzemí – boj proti OUN a Ukrajinské povstalecké armádě byl jednou z jeho priorit. Partyzánské oddíly sloužily nejen k sabotáži Němců, ale i jako nástroj sovětské represivní politiky vůči obyvatelstvu, které podporovalo nacionalisty.

Po válce se Strokаč stal ministrem vnitra Ukrajinské SSR a nadále působil v aparátu NKVD/MVD. Opět se zde ukazovala jeho povaha – byl kritizován za „liberalismus“ a nedostatečnou kázeň, ale i za to, že toleroval zneužívání moci podřízenými. Přesto se udržel v nejvyšších funkcích až do poloviny 50. let. Krátce stál v čele pohraničních a vnitřních vojsk, než byl v roce 1957 ze zdravotních důvodů penzionován.

Za své služby obdržel nejvyšší sovětská vyznamenání – Řád Lenina, Řád Rudého praporu, Řád Suvorova 1. stupně, Řád vlastenecké války 1. stupně a Řád rudé hvězdy. Zemřel 15. srpna 1963 v Kyjevě a byl pohřben na tamním Bajkově hřbitově.

Strokаčův životní příběh představuje klasický osud člověka, který celý život zasvětil službě sovětskému státu. Od chudého rolnického syna se propracoval do nejvyšších pater bezpečnostního aparátu. Byl organizátorem a stratégem, který dokázal udržet partyzánské hnutí na Ukrajině pod kontrolou Moskvy a přeměnit je v účinný nástroj války i politiky. Zároveň byl však i funkcionářem, jehož jméno je spojeno s represí proti ukrajinskému obyvatelstvu a s upevněním sovětské moci po roce 1944.

https://en.wikipedia.org/wiki/Timofei_Strokach

https://old.memo.ru/history/nkvd/kto2/kto_2-1086.html