Julien Flipo

18. 4. 1887, Francie – 1. 1. 1974, Francie

Francouzský voják a diplomat.

Julien Flipo patřil k významným osobnostem francouzsko-československých vojenských vztahů první poloviny 20. století. Vysoký francouzský armádní důstojník, důstojník Cizinecké legie a později generál byl představitelem Francouzské vojenské mise v Československu, vojenským pedagogem i účastníkem protinacistického odboje.

Narodil se ve Francii, kde absolvoval prestižní École spéciale militaire de Saint-Cyr. Po jejím ukončení nastoupil ke kavalérii a za první světové války sloužil jako poručík a poté kapitán u dragounů a kyrysníků. Později byl převelen k pěchotě a po válce byl v letech 1919–1925 vyslán jako důstojník Francouzské vojenské mise do Československa. Od roku 1925 působil na Vysoké škole válečné v Praze, kde vyučoval nové generace československých důstojníků. Po krátkém návratu do Francie byl odvelen do Sýrie a Maroka, aby se roku 1931 znovu vrátil do Prahy, tentokrát již jako náčelník štábu Francouzské vojenské mise.

V osobním životě se sblížil s českým prostředím. Oženil se s Věrou Braunerovou, dcerou pražského advokáta a neteří známé malířky Zdenky Braunerové. Po narození dcery, kterou pojmenovali Zdenka, se rodinné zázemí pevně zakořenilo v českém prostředí. Tragické události však zasáhly rodinu v březnu 1939, kdy byl Flipo nucen kvůli nacistické okupaci opustit Československo. Manželku, těžce nemocnou tuberkulózou, a malou dceru musel zanechat v Praze. Krátce poté Věra zemřela a o dítě se postarala rodinná přítelkyně Zdenka Pinkasová, dcera JUDr. Ladislava Pinkase, významného českého právníka a propagátora česko-francouzských vztahů.

Po pádu Francie v roce 1940 převzal Flipo velení jednotek Svobodných Francouzů v Maroku, kde působil do roku 1942. Následně byl jmenován vojenským atašé u exilových vlád ve Velké Británii a v letech 1944–1945 spolupracoval s československou exilovou vládou Edvarda Beneše. Po válce obdržel hodnost generála a od 1. srpna 1945 do 15. července 1947 zastával v Praze funkci francouzského vojenského atašé. Roku 1947 se oženil se Zdenkou Pinkasovou, která se za války starala o jeho dceru.

Do Československa se po odvolání ze služby ještě vrátil, avšak po únorovém komunistickém převratu byl v březnu 1949 z politických důvodů obviněn ze špionáže pro francouzskou tajnou službu a vyhoštěn. Usadil se znovu ve Francii, kde se začal věnovat činnosti pro veterány francouzské Cizinecké legie. V letech 1950–1966 byl prezidentem mezinárodní organizace „Fédération des Sociétés des Anciens de la Légion Étrangère“ a i v pokročilém věku se v letech 1969–1973 vrátil k aktivní službě.

Julien Flipo tak zůstal symbolem česko-francouzského vojenského přátelství, důkazem pevného sepětí Francie a Československa v klíčových okamžicích moderních dějin.

Prameny: Archiv bezpečnostních složek – sb. Správa vyšetřování StB – vyšetřovací spisy (V), arch. č. V-6301 MV; sb. Historický fond StB, arch. č. H-110.