František Kropáč

*28. března 1898 Krásno nad Bečvou – †9. srpna 1966 Praha

Narodil se v rodině zemského poříčného Františka Kropáče a jeho manželky Ireny roz. Tomkové (1875).

V roce 1917 maturoval na gymnáziu ve Valašském Meziříčí, poté studoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Studia úspěšně ukončil roku 1922. Po promoci pracoval jako konceptní úředník zemského úřadu v Praze, v letech 1926–1932 na úřadech v Aši a na Kladně. V letech 1932–1940 byl zaměstnán v Praze, na zemském úřadu a na ministerstvu vnitra. V roce 1940 byl pro odbojovou činnost zatčen a strávil téměř pět let ve vězení.

V listopadu 1945 byl Kropáč spolu s dalšími spisovateli napaden komunistickými deníky Rudé právo a Nová svoboda za to, že 10. listopadu 1938 adresovali deníkům Venkov a Večer prohlášení, ve kterém žádali obsazení funkce presidenta republiky, která se uvolnila abdikací presidenta Edvarda Beneše a jeho odjezdem do zahraničí. (Beneš 5. října 1938 skutečně abdikoval a 22. října 1938 odletěl do Londýna, funkce presidenta republiky tedy volná byla.) To nezabránilo jeho zaměstnání na ministerstvu vnitra, řízeném komunistickým ministrem Václavem Noskem, kde pracoval ve funkci ministerského rady.

V roce 1946 byl František Kropáč na ministerstvu vnitra ustanoven vedoucím referátu "L", který měl do roku 1948 na starosti pátrací agendu po zavlečených obyvatelích zničených obcí (Lidice, Ležáky, Ploština, Javoříčko) a veškeré záležitosti Lidic a výstavby památníku v Ležákách. Též se stal místopředsedou Společnosti pro obnovu Lidic.

František Kropáč byl v letech 1927–1948 členem Moravského kola spisovatelů. V roce 1948 byl penzionován.