Karel Kršák: Porovnání verzí
Značka: editace z Vizuálního editoru |
Značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
[[Soubor:Karel Kršák.jpeg|náhled|Karel Kršák]] | [[Soubor:Karel Kršák.jpeg|náhled|Karel Kršák]] | ||
| − | Karel Kršák se narodil 16. ledna 1916 v Prlově. Když mu byly čtyři roky, zemřela mu matka Rozína Kršáková a otec Antonín Kršák se už nedokázal postarat o početnou rodinu – Karel měl ještě čtyři bratry a jednu sestru. Vyrůstal proto u rodiny Daňkovy a u paní Marie Sláčíkové v Prlově. | + | Karel Kršák se narodil 16. ledna 1916 v Prlově. (jiný zdroj 11.1 1916) |
| + | |||
| + | Když mu byly čtyři roky, zemřela mu matka Rozína Kršáková a otec Antonín Kršák se už nedokázal postarat o početnou rodinu – Karel měl ještě čtyři bratry a jednu sestru. Vyrůstal proto u rodiny Daňkovy a u paní Marie Sláčíkové v Prlově. | ||
V mladém věku nastoupil do služby, poté se vyučil ve Zlíně u Bati, kde také pracoval. Později přešel k dopravci Jančárovi jako řidič autobusu a u této práce zůstal až do konce války. | V mladém věku nastoupil do služby, poté se vyučil ve Zlíně u Bati, kde také pracoval. Později přešel k dopravci Jančárovi jako řidič autobusu a u této práce zůstal až do konce války. | ||
| Řádek 10: | Řádek 12: | ||
V posledních měsících okupace se z „obyčejné“ profese řidiče stala profese mimořádně nebezpečná. Podle dochovaného životopisu se Karel Kršák od listopadu 1944 do konce války zapojil do odboje tím, že jako řidič autobusu převážel příslušníky II. Stalinovy brigády (oddíl Moravan) a zároveň pomáhal ukrývat partyzány. | V posledních měsících okupace se z „obyčejné“ profese řidiče stala profese mimořádně nebezpečná. Podle dochovaného životopisu se Karel Kršák od listopadu 1944 do konce války zapojil do odboje tím, že jako řidič autobusu převážel příslušníky II. Stalinovy brigády (oddíl Moravan) a zároveň pomáhal ukrývat partyzány. | ||
| − | Podle místního podání se v prosinci 1944 měli v Prlově mihnout bojovníci této brigády a Kršák je měl vézt směrem na Ostravsko; mezi nimi se zmiňuje i jméno Stanislav Panák. | + | Podle místního podání se v prosinci 1944 měli v Prlově mihnout bojovníci této brigády a Kršák je měl vézt směrem na Ostravsko; mezi nimi se zmiňuje i jméno Stanislav Panák. |
| − | |||
| − | |||
Odboj na Valašsku měl i svou nejtemnější tvář – odvetné akce, vypalování a vraždy. Kršákovi byli přímými svědky tragédie v Prlově dne 23. dubna 1945, kdy byla obec už od rána obklíčena vojáky speciální protipartyzánské jednotky Einheit Josef. V tento den našel v jejich domku úkryt jeden z partyzánů. Karel a Jarmila Kršákovi díky odvaze a rozhodnutí neustoupit přežili – stejně jako část jejich sousedů; vědomí ceny, kterou jiní zaplatili životem, je však provázelo po zbytek života. | Odboj na Valašsku měl i svou nejtemnější tvář – odvetné akce, vypalování a vraždy. Kršákovi byli přímými svědky tragédie v Prlově dne 23. dubna 1945, kdy byla obec už od rána obklíčena vojáky speciální protipartyzánské jednotky Einheit Josef. V tento den našel v jejich domku úkryt jeden z partyzánů. Karel a Jarmila Kršákovi díky odvaze a rozhodnutí neustoupit přežili – stejně jako část jejich sousedů; vědomí ceny, kterou jiní zaplatili životem, je však provázelo po zbytek života. | ||
Aktuální verze z 23. 1. 2026, 15:46
Karel Kršák se narodil 16. ledna 1916 v Prlově. (jiný zdroj 11.1 1916)
Když mu byly čtyři roky, zemřela mu matka Rozína Kršáková a otec Antonín Kršák se už nedokázal postarat o početnou rodinu – Karel měl ještě čtyři bratry a jednu sestru. Vyrůstal proto u rodiny Daňkovy a u paní Marie Sláčíkové v Prlově.
V mladém věku nastoupil do služby, poté se vyučil ve Zlíně u Bati, kde také pracoval. Později přešel k dopravci Jančárovi jako řidič autobusu a u této práce zůstal až do konce války.
V roce 1935 se oženil s Jarmilou Juráňovou z Prlova. Jejich první syn Karel zemřel ve čtyřech letech na zápal plic. V roce 1941 se jim narodila dcera Naděžda, v roce 1942 dcera Ivona a v roce 1945 přišel na svět syn, kterému dali – stejně jako prvorozenému – jméno Karel.
Odbojová činnost
V posledních měsících okupace se z „obyčejné“ profese řidiče stala profese mimořádně nebezpečná. Podle dochovaného životopisu se Karel Kršák od listopadu 1944 do konce války zapojil do odboje tím, že jako řidič autobusu převážel příslušníky II. Stalinovy brigády (oddíl Moravan) a zároveň pomáhal ukrývat partyzány.
Podle místního podání se v prosinci 1944 měli v Prlově mihnout bojovníci této brigády a Kršák je měl vézt směrem na Ostravsko; mezi nimi se zmiňuje i jméno Stanislav Panák.
Odboj na Valašsku měl i svou nejtemnější tvář – odvetné akce, vypalování a vraždy. Kršákovi byli přímými svědky tragédie v Prlově dne 23. dubna 1945, kdy byla obec už od rána obklíčena vojáky speciální protipartyzánské jednotky Einheit Josef. V tento den našel v jejich domku úkryt jeden z partyzánů. Karel a Jarmila Kršákovi díky odvaze a rozhodnutí neustoupit přežili – stejně jako část jejich sousedů; vědomí ceny, kterou jiní zaplatili životem, je však provázelo po zbytek života.
Po válce
V roce 1946 se rodina přestěhovala při osidlování pohraničí do Horního Domašova na Jesenicku. Oba manželé pracovali u autodopravce Pivody – Karel jako řidič, Jarmila jako závoznice – až do roku 1948, kdy přešli do textilní továrny Arandar v Jeseníku (Karel jako údržbář, Jarmila jako tkadlena). V roce 1949 Jarmila onemocněla rakovinou a v srpnu 1952 zemřela.
Po roce se Karel s dětmi přestěhoval do Jeseníku, kde dál pracoval v továrně. Zbytek života strávil s družkou Hermínou a zemřel v červenci 1991.
Materiály nám poskytla Jana Kršáková - vnučka