Zdeněk Bořek Dohalský: Porovnání verzí
Značka: editace z Vizuálního editoru |
Značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 5: | Řádek 5: | ||
Byl hrabětem z rodu Dohalských, což byl rod, jehož kořeny sahají až do 15. století. Narodil se na rodovém zámku Přívozci jako nejmladší syn hraběte Františka Karla Bořka-Dohalského (1843–1925) a původem belgické šlechtičny Ludoviky, rozené d’Hoop (1863–1920). | Byl hrabětem z rodu Dohalských, což byl rod, jehož kořeny sahají až do 15. století. Narodil se na rodovém zámku Přívozci jako nejmladší syn hraběte Františka Karla Bořka-Dohalského (1843–1925) a původem belgické šlechtičny Ludoviky, rozené d’Hoop (1863–1920). | ||
| − | Obecnou školu navštěvoval v Domažlicích. Choval silné citové pouto k rodnému Chodsku, kam často se vracel. Středoškolská studia dokončil v roce 1920 na pražském malostranském gymnáziu. V témže roce zahájil studia na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, ta však nedokončil. Během studií vstoupil do Národní strany práce a díky tomu se sblížil s generálním tajemníkem této strany Jiřím Benešem, synovcem Edvarda Beneše. Přátelské vztahy navázal i s dalšími osobnostmi této malé strany: kupř. s Janem Herbenem a Jaroslavem Stránským, majitelem Lidových novin. V červnu 1929 začal pracovat jako parlamentní zpravodaj Lidových novin. Při této práci dokázal využít svého původu a bohatých společenských kontaktů mezi českou šlechtou, klérem a osobnostmi politického života. Stejně jako řada jeho kolegů a přátel z okruhu Lidových novin, i on náležel mezi obdivovatele a podporovatele prezidenta Masaryka, s kterým se také jako jeden z pátečníků stýkal. Spolupracoval také s Peroutkovou Přítomností a spolu s Milenou Jesenskou zastával v Přítomnosti funkci redakčního tajemníka. | + | Obecnou školu navštěvoval v Domažlicích. Choval silné citové pouto k rodnému Chodsku, kam často se vracel. Středoškolská studia dokončil v roce 1920 na pražském malostranském gymnáziu. V témže roce zahájil studia na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, ta však nedokončil. Během studií vstoupil do Národní strany práce a díky tomu se sblížil s generálním tajemníkem této strany [[Jiří Beneš|Jiřím Benešem]], synovcem Edvarda Beneše. Přátelské vztahy navázal i s dalšími osobnostmi této malé strany: kupř. s Janem Herbenem a Jaroslavem Stránským, majitelem Lidových novin. V červnu 1929 začal pracovat jako parlamentní zpravodaj Lidových novin. Při této práci dokázal využít svého původu a bohatých společenských kontaktů mezi českou šlechtou, klérem a osobnostmi politického života. Stejně jako řada jeho kolegů a přátel z okruhu Lidových novin, i on náležel mezi obdivovatele a podporovatele prezidenta Masaryka, s kterým se také jako jeden z pátečníků stýkal. Spolupracoval také s Peroutkovou Přítomností a spolu s Milenou Jesenskou zastával v Přítomnosti funkci redakčního tajemníka. |
| − | |||
Dne 22. června 1933 se v Praze oženil a Annou Šírlovou (27. dubna 1911 Praha – 5. června 1998 Praha, dcerou Josefa Šírla a Anny Kaslové), která pocházela z bohaté pražské rodiny. Díky tomu dosáhl finančního zajištění. V prosinci 1937 odešel z redakce Lidových novin a pokusil se dokončit studia práv. K tomu však díky událostem následujícího roku nedošlo. | Dne 22. června 1933 se v Praze oženil a Annou Šírlovou (27. dubna 1911 Praha – 5. června 1998 Praha, dcerou Josefa Šírla a Anny Kaslové), která pocházela z bohaté pražské rodiny. Díky tomu dosáhl finančního zajištění. V prosinci 1937 odešel z redakce Lidových novin a pokusil se dokončit studia práv. K tomu však díky událostem následujícího roku nedošlo. | ||
| − | + | V období okupace se bratři Dohalští zapojili do domácího odboje. Jeho blízkým přítelem a spolupracovníkem byl [[Jaroslav Drábek]]. Zdeněk vytvářel spojku mezi domácí protektorátní vládou a exilovou vládou v Londýně. 21. října 1941 byl zatčen gestapem a v únoru 1945 popraven v Malé pevnosti v Terezíně. | |
| − | V období okupace se bratři Dohalští zapojili do domácího odboje. Zdeněk vytvářel spojku mezi domácí protektorátní vládou a exilovou vládou v Londýně. 21. října 1941 byl zatčen gestapem a v únoru 1945 popraven v Malé pevnosti v Terezíně. | ||
Aktuální verze z 19. 5. 2023, 14:42
*10. května 1900, Přívozec – †7. února 1945, Terezín, popraven
.jpg)
Český šlechtic z rodu Dohalských z Dohalic , novinář a československý odbojář. Člen protinacistického odboje, kde se angažoval zejména v organizaci ÚVOD a prvorepublikový novinář Lidových novin. Celým jménem - Zdeněk Maria Bořek Dohalský z Dohalic, v odboji používal krycí jména Halík či Bedrník.
Byl hrabětem z rodu Dohalských, což byl rod, jehož kořeny sahají až do 15. století. Narodil se na rodovém zámku Přívozci jako nejmladší syn hraběte Františka Karla Bořka-Dohalského (1843–1925) a původem belgické šlechtičny Ludoviky, rozené d’Hoop (1863–1920).
Obecnou školu navštěvoval v Domažlicích. Choval silné citové pouto k rodnému Chodsku, kam často se vracel. Středoškolská studia dokončil v roce 1920 na pražském malostranském gymnáziu. V témže roce zahájil studia na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, ta však nedokončil. Během studií vstoupil do Národní strany práce a díky tomu se sblížil s generálním tajemníkem této strany Jiřím Benešem, synovcem Edvarda Beneše. Přátelské vztahy navázal i s dalšími osobnostmi této malé strany: kupř. s Janem Herbenem a Jaroslavem Stránským, majitelem Lidových novin. V červnu 1929 začal pracovat jako parlamentní zpravodaj Lidových novin. Při této práci dokázal využít svého původu a bohatých společenských kontaktů mezi českou šlechtou, klérem a osobnostmi politického života. Stejně jako řada jeho kolegů a přátel z okruhu Lidových novin, i on náležel mezi obdivovatele a podporovatele prezidenta Masaryka, s kterým se také jako jeden z pátečníků stýkal. Spolupracoval také s Peroutkovou Přítomností a spolu s Milenou Jesenskou zastával v Přítomnosti funkci redakčního tajemníka.
Dne 22. června 1933 se v Praze oženil a Annou Šírlovou (27. dubna 1911 Praha – 5. června 1998 Praha, dcerou Josefa Šírla a Anny Kaslové), která pocházela z bohaté pražské rodiny. Díky tomu dosáhl finančního zajištění. V prosinci 1937 odešel z redakce Lidových novin a pokusil se dokončit studia práv. K tomu však díky událostem následujícího roku nedošlo.
V období okupace se bratři Dohalští zapojili do domácího odboje. Jeho blízkým přítelem a spolupracovníkem byl Jaroslav Drábek. Zdeněk vytvářel spojku mezi domácí protektorátní vládou a exilovou vládou v Londýně. 21. října 1941 byl zatčen gestapem a v únoru 1945 popraven v Malé pevnosti v Terezíně.