Karel Sergej Dubovský: Porovnání verzí

Z Valašský odbojový spolek
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
(Založena nová stránka s textem „Československý voják, legionář a odbojář. Dne 29. srpna 1889 se v Počenicích u Kroměříže narodil učiteli Aloisi Dubovskému a jeho manželc…“)
 
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
 +
29.8.1889, Potschenitz (Počenice) – 23.3.1943[[Soubor:Karel Dubovský.jpg|náhled|Karel Dubovský]]
 
Československý voják, legionář a odbojář.  
 
Československý voják, legionář a odbojář.  
  

Aktuální verze z 20. 5. 2023, 16:52

29.8.1889, Potschenitz (Počenice) – 23.3.1943

Karel Dubovský

Československý voják, legionář a odbojář.

Dne 29. srpna 1889 se v Počenicích u Kroměříže narodil učiteli Aloisi Dubovskému a jeho manželce Žofii, rozené Klatovské, syn Karel. Po absolvování českého vyššího gymnázia v Kroměříži, na němž. studoval v letech 1900 - 1908 a kde 7.7.1908 maturoval, nastoupil na podzim téhož roku na Vysokou školu zemědělskou ve Vídni, kde studoval až do léta roku 1913. Dne 22. 4.1911 byl odveden, ale s ohledem na jeho vysokoškolské studium mu byl povolen odklad prezenční' služby až do 1. 10. 1913. Tím dnem nastoupil jako jednoroční dobrovolník u c. k. domobraneckého pluku č. 25 v Kroměříži, kde absolvoval základní výcvik i školu na důstojníky pěchoty v záloze. Vzhledem k vypuknutí války však nebyl propuštěn do zálohy a konal i nadále službu u svého útvaru, s nímž odešel 15. 8. 1914 jako velitel čety na ruskou frontu. Zde byl 16.11.1914 raněn a odeslán do nemocničního ošetřování v Kroměříži, kde po vyléčení působil až do 4.5. domobraneckých praporů. V Jednu 1919 byl přemístěn k 31. čs. střeleckému pluku, s nímž se vrátil do vlasti jako kapitán italských legií. Se svým útvarem se zúčastnil bojů proti maďarským bolševikům na Slovensku a po jejich skončení se stal 1.7. 1919 okrskovým velitelem v Ústí nad Labem. Dnem 13. 8.1919 byl aktivován jako důstojník z povolání. V termínu od 1. 3. do 31.7.1920 byl frekventantem II. kursu školy generálního štábu v Praze, po jeho skončení byl přidělen k velitelství 7. divize v Olomouci a zařazen v jejím štábu až do konce roku 1921. V době od 1. 1. do 3.11. 1922 konal službu jako přidělený důstojník u velitelství 1. divize v Praze. Dnem 4.11.1922 byl povolán jako posluchač do II. ročníku pražské Válečné školy. Po jejím skončení byl dnem 1.9.1923 přeložen do skupiny důstojníků generálního štábu a dnem 20. 9. 1923 byl přemístěn k 10. pěší divizi v Banské Bystrici, kde konal až do 30. 9.1924 službu jako přednosta oddělení ve štábu divize. Od 1.10.1924 do 28.2.1928 působil jako náčelník štábu u velitelství 2. horské pěší brigády ve Spišské Nové Vsi. Dnem 29. 2. 1928 nastoupil jako podnáčelník štábu k ZVV Košice, kde poté konal službu až do 15. 3. 1930, kdy byl přemístěn jako velitel praporu k pěšímu pluku 14 v Prešově. Zde byl dnem 1. 3. 1932 přeložen ze skupiny důstojníků generálního štábu do skupiny důstojníků pěšího vojska. Od 15.10.1932 do 14. 9. 1933 sloužil u pěšího pluku 32 v Košicích jako zástupce velitele pluku. Dnem 15. 9.1933 se stal velitelem cyklistického praporu 4 v Sabinově, odkud byl 1.10. 1936 spolu s celým svým útvarem přemístěn do Čech. Novou posádkou praporu se staly Louny. Od 31.1.1938 až do likvidace čs. branné moci byl velitelem pěšího pluku 18 v Plzni. Za branné pohotovosti státu vykonával ve dnech 24. 9. - 27. 10. 1938 funkci velitele hraničního úseku pluku zařazeného ve svazku Hraniční oblasti 32.

Od jara 1939 byl zapojen v odboji v rámci Obrany národa v Plzni a stal se po plk.děl. Janovi Vlachém druhým velitelem Krajského velitelství ON -západní Čechy. Byl ve stálém styku jak s prvním velitelem Zemského velitelství ON - Čechy div.gen. Hugo Vojtou, tak i s jeho nástupcem plk.gšt. Josefem Kohoutkem. Byl zapojen do zpravodajské činnosti, pomáhal při odchodu bývalých důstojníků a vojáků do zahraničí a podílel se na shromažďování a ukrývání zbraní a přípravě sabotáží. V souvislosti se svou odbojovou činnosti byl dne 6. 2. 1940 zatčen plzeňským gestapem ve svém bytě v Rakovníku, Pražské ulici 426. Od svého zatčení byl až do 16.1.1941 vyslýchán a vězněn v Plzni, s výjimkou doby od 2. 8. do 4. 11.1940, kdy byl žalářován v terezínské Malé pevnosti. Z Plzně byl dne 16. 1. 1941 převezen do káznice v Ebrachu, odtud 2. 2. 1942 do Bayereut-hu a nakonec 15.10.1942 do Berlína - Alt Moabitu. Byl souzen v procesu se členy Krajského velitelství Obrany národa - západní Čechy, při němž 29.10.1942 stanulo před Volksgerichtem v Berlíně čtrnáct obžalovaných. Mimo šest civilních osob (záložních důstojníků) šlo o vojáky z povolání. Kromě plk. Dubovského byl souzen i jeho předchůdce plk.děl. Jan Vlachy, dále zpravodajský důstojník štábu krajského velitelství mjr.děl. Jaroslav Medický, materiální důstojník mjr.pěch. Jan Toman, velitel „cukrářů" mjr. pěch. Josef Matějka, dále por.děl. Karel Roubal, šrtm.pěch. Jan Kolář a mjr.pěch. Jaromír Štěrba. Jen posledně jmenovaný vyvázl u soudu životem (12 let káznice). Všech třináct zbývajících obviněných bylo shledáno vinnými ze zločinu velezrady a zemězrady a bylo odsouzeno k trestu smrti. Den po rozsudku byl plk.pěch. Karel Sergej Dubovský převezen společné se svými přáteli do věznice v Berlíně – Plötzensee, kde byl dne 23. března 1943 v 18.45 popraven. Po osvobození byly jeho odbojové zásluhy oceněny posmrtným udělením Československého válečného kříže 1939 a jeho povýšením do hodnosti brigádního generála in memoriam.

Zdroj: Vlast a čest jim byla dražší nežli život - E.Stehlík