Carbon

Čs.paraskupina z Velké Británie. Druhé krycí jméno Magnesium.

Téže noci, kdy přistála CLAY - 13. dubna 1944, byla stejným operačním letem zahájena i ope­race CARBON. Čtyřčlenná skupina kapitána Františka Bogataje, v níž byli dále zařazeni rotný František Kobzík, rotný Josef Vane a čet. asp. Jaroslav Šperl, měla působit v sousedství CLAY na jižní Moravě a zpravodajský odbor při zadávání úkolu oběma skupinám předvídal jejich budoucí spolupráci. Měla obdobné poslání zpravodajské i organizační, ale mohla plnit i důležitou funkci skupiny přejímací.

Výcvik a celková příprava členů CARBONU umožňovala, aby po přistání organizovali v prostoru jihovýchodní Moravy zpravodajskou činnost zaměře­nou na sběr informací o vojenských, hospodářských a politických poměrech, navázali a udržovali rádiové spojení s VRÚ v Británii, organizovali ilegální odbojové skupiny, jejichž činnost pak bude zaměřena k přípravě a účasti na ozbrojeném povstání, a zajistili jejich vyzbrojení z leteckých dodávek, které měli přijmout na vyhlédnutých a zajištěných plochách. Aby skupina mohla své úkoly splnit, byla vybavena dvěma komplety rádiové stanice JARMILA, odpovídajícím spojovacím plánem a šifrovacím klíčem. Další důležitou součástí technické výzbroje byl radiomaják Eureka. Ve srovnání s jinými skupinami byla výzbroj CARBONU podstatně mohutnější, z čehož lze soudit, že se měl prosadit i rozhodnou bojovou aktivitou.

Přistáním 13. 4. 1944 u Vacenovic se CARBON ocitl v severní části svého operačního prostoru. To byla jediná příznivá okolnost. Skupina se jako celek nikdy nesešla. Nákladní padák s operačním materiálem se zachytil na stromech a nebylo v silách jediného muže, kterým byl velitel skupiny, vyprostit ho, a tak byl ztracen bezprostředně po vysazení. Zůstal pouze radiomaják, který dopra­voval kap. Bogataj. Pouze rotmistři Kobzík a Vane postupovali společně do oblasti Uherského Brodu, kde byly dojednány kontakty na záchytných adre­sách. Očekávané pomoci se jim však nedostalo, a proto žili v lese. 6. května 1944 se usídlili na půdě domku Františka Lukáše, č. p. 89 v Rudicích, aniž jej předtím

0    pobyt požádali. Byli však zpozorováni a majitel domku, ač bývalý legionář a četník, se domníval, že jde o tuláky či zloděje, a udal je na četnické stanici. Během několika hodin byli zde parašutisté obklíčeni četnictvem a v nastalé přestřelce volili dobrovolnou smrt před zatčením. CARBON ztratil polovinu svého stavu.

Kapitán Bogataj s čet. asp. Šperlem byli po této stránce opatrnější a měli

1    více štěstí. Šperl dorazil na záchytnou adresu k M. Hrabalové ve Véskách po strastiplné cestě a několika odmítnutích a udáních. Zde nalezl pomoc navzdory tomu, že manžel této ženy byl za odbojovou činnost popraven. Podle předem dohodnutého postupu tu vyčkal na další pokyny svého velitele.

Velitel CARBONU postupoval sám s Eurekou ke své tetě Kateřině Zálesá­kové do Ostrožské Nové Vsi. Po usilovném pochodu se dostal z dosahu pročesávací akce gestapa a první noc přežil v úkrytu pod hromadou listí a větví v blízkosti Bzence. Druhou noc dorazil do Ostrožské Nové Vsi a zde nalezl dočasný úkryt u své příbuzné a Karla Hroníka, ke kterému se přesunul. Odtud zahájil pátrací činnost po kqntaktech s ilegální organizací.

Kapitán Bogataj se dosažením oblasti jihovýchodní Moravy dostal do pro­středí, od něhož si mnoho sliboval. Sám zde působil před svým odchodem do vojenské emigrace ve skupině ON vedené pplk. Štěrbou, který ho jmenoval velitelem úseku Uherský Ostroh. Byl zdejším rodákem, důvěrně znal celý kraj a měl zde zvláště v řadách železničních zaměstnanců radu spolupracovníků. S nimi měl podnikat sabotážní akce proti železniční dopravě ve Vlárském průsmyku. 0 tyto kontakty se nyní hodlal opřít a učinit je základem své budoucí zpravodajské a organizační činnosti, alespoň pro začátek. Za pět let okupace se však mnohé změnilo. Zmíněná organizace ON byla v létech 1940- 1941 téměř celá zničena, její členové pozatýkáni a většinou popraveni. Velitel CARBONU sám byl v roce 1942 odsouzen německým soudem v Berlíně k trestu smrti „in contumation“. Na jeho 7 společnících byl výrok soudu vykonán.

To vše velitel CARBONU netušil, když nalezl první úkryt u své tety. Od ní navázal kontakt s Karlem Hroníkem a jeho prostřednictvím pak se svým předválečným přítelem Antonínem Strakou učitelem v Ostrožské Nové Vsi. V domnění, že je u cíle svých zpravodajských kontaktů, se fakticky ocitl v bezprostředním ohrožení, protože A. Straka byl již po dva roky kontrolován brněnským gestapem prostřednictvím jeho konfidentů. Patřil kdysi k několika spolupracovníkům velitele skupiny ZINC nadporučíka Oldřicha Pechala a zdánlivě se mu podařilo uniknout z okruhu zatýkání při jeho likvidaci. Aniž cokoliv tušil, byl úmyslně ponechán gestapem „na svobodě" jako jeden z kanálů, kterým si brněnská služebna chtěla i nadále zachovat přístup do ilegálního hnutí, které na troskách ON neutuchalo a hrozilo latentním nebez­pečím. Byl kontrolován jedním z nejnebezpečnějších a nejzkušenějších konfi­dentů brněnského gestapa Ryšánkem, přes kterého A. Straka udržoval spojení s „vyšším velitelstvím ilegální organizace".

Ztráta spojovacích prostředků nutila velitele CARBONU k hledání cest Jak dát o své situaci zprávu do Londýna. Usiloval o zprostředkování pomoci blízkými ilegálními organizacemi, které disponovaly rádiovým spojením. Po­mocí učitele Straky a konfidentů brněnského gestapa bylo dosaženo kontaktů se skupinou CLAY a R-3, které v tehdejší době byly též ve spojení s touto volavčí sítí (červen-červenec 1944).

Za neobyčejně dramatických událostí se však podařilo ilegálním organizacím plán gestapa odhalit a zmařit alespoň v případě skupiny CARBON, a to hlavně díky tomu, že jeden z konfidentů - Karel Paprskář - hledal cestu k vlastní záchraně a vyzradil skutečnou identitu a pravou tvář některých konfidentů, zejména Ryšánka, Jizery, Šmída a Bednáře. Londýnský rozhlas před nimi nakonec odboj varoval, když na druhé straně téměř současně některé z nich potvrdil jako odbojové pracovníky. Stalo se tak hlavně zásluhou R-3 a CAL- CLA, jehož MILADA předala VRÚ podkladové informace. Nakonec se přece jen podařilo CARBON včas varovat před nebezpečnými kontakty a tím i zabránit jeho pohromě.

Právě do této doby - léto 1944 - se datuje počátek spolupráce CARBONU s jeho sousedy, skupinou CLAY a R-3 (CALCIUM). Byla vynucena obtížnou situací, do které se parašutisté CARBONU dostali. Neprobíhala hladce a k oboustranné spokojenosti. CLAY, CALCIUM a později i SPELTER předaly postupné depeše kpt. Bogataje na VRÚ, v nichž informoval zpravodajský odbor MNO o své situaci a žádal o pomoc dodáním nového rádiového materiálu. Podle osobního svědectví F. Bogataje usilovala CLAY a zejména R-3, aby se CARBON zcela podřídil jejich velení a dal k dispozici svůj radiomaják pro jejich potřeby. Bogataj se ovšem nehodlal vzdát svého samostatného poslání, jímž byl pověřen, odmítal takové podmínky spolupráce a vytrvale sám hledal cesty k úspěšnému a samostatnému postupu, což se mu na sklonku roku 1944 nakonec podařilo.

Mezi tím se CARBON postupně aklimatizoval, rozšiřovala se jeho orientace v poměrech ilegality a začala se zlepšovat jeho celková situace. Došlo k opět­nému spojení velitele skupiny s radistou Šperlem. Společnými silami byla postupně vybudována konspirační síť, do níž byl zachycen i rotný Oldřich Pele ze skupiny POTASH. Rozhodující pro pozdější vývoj událostí a činnost celé skupiny bylo navázání spolupráce s jihomoravskou částí R-3 skupinou kpt. gšt. Matouška, zvanou ALFA, která sice dostala CARBON do kontaktu s konfi­denty, ale později, po odhalení jejich skutečné role, jej včas varovala. Měla jisté zpravodajské možnosti, které později - na přelomu roku 1944/1945 - dala zcela k dispozici CARBONU a stala se mobilizační základnou jeho následné sabotá- žní a diverzní činnosti. Přes Matouškovu ALFU udržoval CARBON spojení s R-3 i s CLAY.

Usilovná snaha o spojení s Londýnem byla nakonec korunována úspěchem zásluhou spolupracovníků z domácího odboje, kteří pro CARBON sestrojili vysílací stanice. Nejdříve tak učinil František Jagoš. Pokoušel se navázat spojení ze školy v Uherském Ostrohu, ale neměl úspěch. Úspěšný byl až později M. Kuchař. Ten koncem roku 1944 sestrojil dvě rádiové stanice, první z nich neprodleně instaloval a 24. ledna 1945 se mu podařilo spojení s Londýnem navázat. Stanice JARMILA měla hlavní vysílací stanoviště v Louce v objektu Knápcova mlýna. Záložní stanoviště s druhou stanicí bylo zřízeno v Kunovicích u Idy Králíkové. Hlavním radistou CARBONU byl i nadále čet. asp. Šperl, který nalezl obětavé spolupracovníky v M. Kuchařovi a A. Všetičkovi.

Zacvičil je do obsluhy rádiových stanic, aby v době jeho zaneprázdnění či nepřítomnosti ho mohli zastoupit. Hlavní stanice zůstala ve spojeni s MNO až do 9. dubna 1945. Záložní byla gestapem vypátrána a 28. 3.1945 ztracena i s ra­distou A. Všetičkou, který byl zatčen.

Navázáním rádiového spojení obnovil CARBON z větší části technické předpoklady svého poslání. Počínaje únorem 1945 zahájil vlastní zpravodajskou a organizační činnost. V ní pak převažuje úsilí o vyzbrojení domácích ilegálních organizací, se kterými byl v kontaktu, vč. poskytnutí pomoci pro R-3, POTASH a CLAY, s nimiž spolupráci nepřerušil. Naopak. Vzájemné role se alespoň částečně vyměnily, což platí zejména o CLAY. CARBON nebyl, vzhledem k podstatně menším výsledkům své organizační činnosti, tak postižen zatýká­ním na jihovýchodní Moravě koncem roku 1944 jako sousedící a tehdy vlastně již vzájemně se překrývající organizace Bartošova. Proto počátkem roku 1945, když se CLAY dostává do obtížné situace, přebírá její místo a iniciativu. Další úspěchy odboje v tomto regionu, zejména dodávky zbraní a bojová činnost, jsou spojeny s jeho jménem. CARBON vyhledal a za spolupráce s domácím odbojem rekognoskoval a vykorespondoval okolo 23 přijímacích ploch pro dodávky zbraní, z nichž na 16 byly učiněny pokusy o jejich vysazení. Podle některých pramenů se na jaře 1945 uskutečnilo na 100 operačních letů spojeneckého letectva, z toho 23 úspěšných, při nichž bylo svrženo na 17 tun zbraní a munice, které byly odbojem převzaty. Značná část zásob z několika dalších vzletů byla vysazena na jiné plochy či nepřesně a za různých okolností se jich zmocnily německé jednotky, které před blížící se frontou postupně zaplňovaly operační pásmo jižní a východní Moravy. Podmínky pro činnost přejímacích skupin tím byly podstatně zhoršeny. CARBON a organizace na něho napojené tak převzaly výzbroj v podobě pušek, pistolí, samopalů, lehkých kulometů, ručních granátů, střeliva a ženijní munice, dále zásoby zdravotnic­kého materiálu, omezeného množství potravin, rádiových stanic a výstroje pro vyzbrojení jednotek v hodnotě 3 pěších praporů.

Část dodaných zbraní, trhavin a munice byla přenechána skupině POTASH, část dostaly zbytky organizace CLAY a se zbývajícími zásobami provedl CARBON v závěrečném období války na 44 úspěšných přepadů, léček a de­strukcí na místních železničních tratích, přepad skladu AVIA v Kunovicích, německého strážního oddílu a muničního skladu v Derfli, několika menších německých transportů apod.. Skupiny místních odbojářů, hlavně VELA, ALFA a PALCÁT, zabránily destrukci několika mostů připravených ke zničení ustupující německou armádou. 27. dubna 1945 pak osvobodily Popovice od Němců a vyšly vstříc postupující sovětské armádě a 1. čs. armádnímu sboru. Tím vyvrcholila činnost CARBONU a skupina vyšla z německého týlu.

CARBON měl na 270 přímých spolupracovníků a je nepochybně nejúspěš­nější skupinou II. odboru MNO, která se výrazně prosadila pozoruhodnou bojovou činností. Tato činnost byla jistě vyvolána místními okolnostmi, které působily protichůdně a ne vždy ve prospěch bojového programu, ale také mentálním založením velitele, který rozsáhlou diverzí, sabotáží a bojem demonstroval své pojetí odboje. Tato forma nejlépe odpovídala jeho vlastno­stem. Zkušenosti CARBONU potvrzují reálné možnosti domácího odboje v závěrečné etapě války za předpokladu splnění materiálních dodávek ze zahraničí.

Zdroj: J.Šolc - Bylo málo mužů

http://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/view/uuid:af210fd9-d31e-490f-93be-f25ba9770704?page=uuid:00ef233f-0fed-11eb-80fc-001b63bd97ba - Z.Jelínek - Západní paraskupiny a domácí odboj