Zdeněk Schmoranz

(27. července 1896 Praha – 19. srpna 1942 Berlín)

byl český spisovatel, dramatik a novinář, účastník Československého protinacistického odboje.

Na ČVUT v Praze vystudoval chemii. Zpočátku pracoval jako chemik, později jako archivář a lektor v Národním divadle. Počátkem 20. let 20. století pracoval jako redaktor nakladatelství Topič, od roku 1930 jako politický zpravodaj ČTK. Poté nastoupil do Tiskového odboru předsednictva vlády, stal se ministerským radou a nakonec šéfem Tiskového odboru. Byl ženatý, jeho manželkou byla Liběna Ostrčilová, herečka Národního divadla.

V roce 1939 společně s Šimonem Drgáčem vybudoval z bývalých zpravodajských důstojníků zrušeného druhého oddělení Hlavního štábu přesunutých na místa tiskových tajemníků okresních úřadů zpravodajskou síť. Tato síť, známá později jako Schmoranzova skupina tiskových tajemníků‎, se zabývala sběrem zpravodajského materiálu především o německé branné moci. Tyto informace předával Schmoranz bývalým analytikům vojenské zpravodajské služby a v podobě zpráv je přes Obranu národa předával do Londýna.

25. srpna 1939 byl zatčen gestapem, 13. listopadu 1941 odsouzen v Berlíně k trestu smrti za vlastizradu a 19. srpna 1942 popraven.

Syn akademického malíře po studiu chemie v Praze pracoval nejprve jako chemik a od roku 1922 jako redaktor v pražském nakladatelství Topič a později jako zahraniční zpravodaj zpravodajské agentury ČTK. Od roku 1924 byl členem Agrární strany.

V roce 1931 se stal vrchním sekčním radou předsednictva vlády a v roce 1934 převzal vedení tiskové kanceláře. V roce 1936 byl jmenován ministerským radou.

Po obsazení českých zemí Wehrmachtem vybudoval Zdeněk Schmoranz na jaře 1939 zpravodajskou síť bývalých zpravodajských důstojníků tím, že jimi a společně obsadil 38 „míst tiskových referentů“ v „Protektoratu“ – de facto cenzorů tisku. s Osvaldem Svobodou a Josefem Vaisem vlaky podle toho.

Od konce června 1939 síť, později známá jako Schmoranz Group, shromažďuje zpravodajské materiály, zejména o německých ozbrojených silách. Schmoranz tyto informace předává bývalým analytikům vojenské rozvědky a také do Londýna prostřednictvím vojenské organizace Obrana Národa (ON – obrana národa).

25. srpna 1939 byl spolu s Osvaldem Svobodou zatčen ve Zlíně. Dne 13. listopadu 1941 je „Lidový soud“ spolu s Josefem Vaisem odsoudil k trestu smrti za „zrádné vyzvědačství a přípravu velezrady“. Byl zavražděn v Plötzensee 19. srpna 1942.

https://www.gedenkstaette-ploetzensee.de/totenbuch/recherche/person/schmoranz-zdenek

Zdeněk Schmoranz se narodil 27. července 1896 v Chrudimi v rodině akademického malíře Josefa Schmoranze (1855-1938), učitele odborného kreslení na Průmyslové škole pro zpracování dřeva v Chrudimi, pozdějšího správce auersperských sbírek na zámku Žleby u Čáslavi jako poslední ze 4 synů stavitel F. Schmoranze st. (1814-1902). Zdeněk absolvoval gymnázium v rodné Chrudimi a pak studoval na pražské technice chemii. Právě jako chemik pracoval v letech 1918-1919 v cukrovarech Drahanovice a Libice. Pak se vrátil do Prahy, kde 1. října 1919 nastoupil do Národního divadla jako archivář a lektor, pravděpodobně po dohodě s ředitelem divadla svým strýcem Gustavem Schmoranzem (1896-1967). Zde však působil jen do 28. října 1922. Běhen svého působení se zde seznámil s členkou činohry Liběnou Odstrčilovou (1890-1962), kterou pojal za manželku. Z jejich sňatku (1920) se jim narodil syn Vladimír, budoucí chemik a fyzik.

Po odchodu z Národního divadla nastoupil Z.Schmoranz jako redaktor v Topičově nakladatelství, jehož historická budova se nachází naproti ND. Roku 1924 či 1925 přešel jako novinář do redakce stranických novin agrárníků „Venkov“. V listopadu 1930 nastoupil jako člověk blízký svému krajanovi F. Udržalovi jako politický zpravodaj do ČTK. Služebně navštěvoval Francii, Albánii a země Malé dohody (Království Rumunsko a SHS, tj. Jugoslávii). Již po roce (1931) byl přetažen do tiskového odboru ministerské rady (=předsednictva vlády). Věnujme se tu ještě literární tvořivosti Z. Schmoranze za první republiky. Své první menší divadelní hry (aktovky) a loutkové hry napsal ještě pro občany Chrudimě. Překládal dovedně z francouzského jazyka (A. de Musset, J. Duhamel, J. Renard, G.Courtelin), přeložená díla se dokonce provozovala v Národní divadle. Publikoval i lyriku (od r. 1919), v letech 1933-38 vydával jako příznivec myslivosti v agrární straně a osobní přítel F. Udržala a M. Hodži „Myslivecké novoročenky“ (verše nebo povídky). Přelom v jeho životě nastal v září 1938 s mnichovskou dohodou. Byl to prý on, kdo přivezl do budovy Čs. rozhlasu v Opletalově ulici herce Z. Štěpánka, jenž měl jako voják přečíst oznámení o přijetí mnichovského diktátu vládou ČSR. Herec ve svých pamětech však uvedl, že jej při čtení přemohlo velké dojetí, takže zprávu údajně musel dočíst za něj Z. Schmoranz. Nahrávka v archivu dnešního Českého rozhlasu to však nepotvrdila (viz také scéna v televizním filmu „Bohéma“). Druhý zlom přišel 15. března 1939 s okupací německým wehrmachtem a utvořením Protektorátu. Již 14. března dostal Schmoranz nabídku k odletu do Londýna se skupinou vojenských zpravodajců v čele s gen. F.Moravcem, ale odmítl ji… Ministr Jaroslav Krejčí, pozdější premiér protektorátní vlády za tzv. heydrichiády, Schmoranze viděl zcela zdrceného při zasedání vlády druhé republiky. Již v dubnu 1939 byl Schmoranz vyslán s delegací novinářů do Německa. Tato cesta odstartovala jeho odbojovou protinacistickou činnost, jež pak byla podrobně popsána roku 1968 v časopise „Historie a vojenství“ T. Pasákem a členem Schmoranzovy odbojové skupiny, zaměstnancem ČTK Arnoštem Barešem (1898-1974) v článku „Odbojové organizace Z. Schmoranze v roce 1939!. Na ten odkazují všechny zájemce o podrobnosti a detaily ze Schmoraznozy odbojové práce. Celkově shrnuto, Z. Schmoranz připravil zpravodajskou síť tzv. tiskových referentů na jednotlivých Oberlandrátech (bývalých Okresních úřadech), přičemž tito referenti byli převážně bývalými důstojníky čs. Armády. Tato síť dodávala zprávy i do zahraničí, byla napojena na vojenský odboj (Obrana národa) a měla kontakt i na protektorátního premiéra gen.ing. Aloise Eliáše (1890-1942). Z Schmoranz se naoko „přátelil“ s nacistou K.von Gregorym, jenž měl dohled nad českým tiskem, a získal pro odboj dokonce i ředitele cenzurní služby (ÚTDS) JUDr. Oslavlda Svobodu. Právě v jeho trezoru však při akci abwerbu v Praze, inspirované P. Thümelem (známým jako agent A-54 spolupracující za první republiky s našimi vojenskými zpravodajci), byla rozkryta síť tiskových referentů, dokonce graficky znázorněná tzv. pavoukem. Od tohoto nálezu se pak odvinula rozsáhlá razie gestapa proti tzv. Schmoranzově skupině. Schmorazn sám byl zadržen 25. srpna 1939 na jednání tiskových referentů ve Zlíně a převezen přes brněnský Špilberk do Prahy, kde jej začal vyslýchat krutý kriminální inspektor gestapa O. Fleischer (česky řezník). Oficiální zatykač na Schmoranze a jeho hlavního spolupracovníka A. Bureše (rodáka ze Sezemic a bývalého profesora pardubické reálky) byl vydán až 25. dubna 1940. 13. listopadu 1941 tzv. Lidový soud v Berlíně odsoudil Z. Schmoranze k trestu smrti. Do dne popravy 19. srpna 1942 mu povolili tři návštěvy manželky. Byl vězněn mj. i v Drážďanech a Golnowě u Štětína. V noci před popravou napsal své ženě dopis na rozloučenou: „Bůh nám neukládá žádnou marnou oběť. Umíráme-li s tímto vědomím, pak cítíme jsme nežili docela naprázdno a zbytečně. „Nacisté jej popravili v Plötzensee v berlíně 19. srpna 1942. Zemřel důstojník francouzské Čestné legie (1936), Řádu rumunské koruny, Řádu sv. Sávy a rumunského Michala Vítěze. Po válce jej president E. Beneš in memoriam odměnil Čs. Válečným křížem 1939.

Autor: PhDr. Jiří Kotyk

'Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2018'