Čeněk Hajda: Porovnání verzí
Značka: editace z Vizuálního editoru |
Značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 8: | Řádek 8: | ||
1916 v 1. československém střeleckém pluku, potom v 1. srbském dobrovolnickém pluku, do 1. 3. 1917 11. rota 1. střeleckého pluku v Rusku jako zástupce velitele, následně velitel 5. roty 3. střeleckého pluku a velitel 2. roty, s níž se zúčastnil bitvy u Zborova, kde úspěšně vedl úderný oddíl. Na přelomu let 1917–1918 navštěvoval školu rotních a praporních velitelů, v lednu 1918 převzal velení III. praporu pluku (mpor.). U Kyštymu 9. června 1918 utrpěl zranění, jako kapitán se v září 1918 vrátil na frontu v čele pochodové a úderné skupiny 3. pluku. V říjnu se stal majorem a od listopadu velel 1. rusko-českému pluku. Od prosince velel 3. československé eskadroně a Volžské baterii, v lednu 1919 řídil operace skupiny smíšeného československého a ruského vojska. V březnu 1919 nastoupil do čela kontrolního oddělní štábu Československého armádního sboru, v srpnu byl jmenován zástupcem generálního inspektora československého vojska se sídlem ve Vladivostoku. Do vlasti se vrátil v dubnu 1920. | 1916 v 1. československém střeleckém pluku, potom v 1. srbském dobrovolnickém pluku, do 1. 3. 1917 11. rota 1. střeleckého pluku v Rusku jako zástupce velitele, následně velitel 5. roty 3. střeleckého pluku a velitel 2. roty, s níž se zúčastnil bitvy u Zborova, kde úspěšně vedl úderný oddíl. Na přelomu let 1917–1918 navštěvoval školu rotních a praporních velitelů, v lednu 1918 převzal velení III. praporu pluku (mpor.). U Kyštymu 9. června 1918 utrpěl zranění, jako kapitán se v září 1918 vrátil na frontu v čele pochodové a úderné skupiny 3. pluku. V říjnu se stal majorem a od listopadu velel 1. rusko-českému pluku. Od prosince velel 3. československé eskadroně a Volžské baterii, v lednu 1919 řídil operace skupiny smíšeného československého a ruského vojska. V březnu 1919 nastoupil do čela kontrolního oddělní štábu Československého armádního sboru, v srpnu byl jmenován zástupcem generálního inspektora československého vojska se sídlem ve Vladivostoku. Do vlasti se vrátil v dubnu 1920. | ||
| − | Byl velmi aktivní v protinacistickém odboji, byl nadřízeným pozdějšího velitele partyzánů Aloise Petráše. | + | Byl velmi aktivní v protinacistickém odboji, byl nadřízeným pozdějšího velitele partyzánů [[Alois Petráš|Aloise Petráše]]. |
https://encyklopedie.mesto-uh.cz/home-muh/?acc=profil_osobnosti&load=401 | https://encyklopedie.mesto-uh.cz/home-muh/?acc=profil_osobnosti&load=401 | ||
Aktuální verze z 10. 4. 2024, 18:01
* 26.6.1892 Malenovice (dnes MČ Zlína, okres Zlín) – † 5.2.1944 Kassel (Německo)
Československý legionář, voják a odbojář.
Od roku 1939 člen Obrany národa, zatčen 24.9.1940.
1916 v 1. československém střeleckém pluku, potom v 1. srbském dobrovolnickém pluku, do 1. 3. 1917 11. rota 1. střeleckého pluku v Rusku jako zástupce velitele, následně velitel 5. roty 3. střeleckého pluku a velitel 2. roty, s níž se zúčastnil bitvy u Zborova, kde úspěšně vedl úderný oddíl. Na přelomu let 1917–1918 navštěvoval školu rotních a praporních velitelů, v lednu 1918 převzal velení III. praporu pluku (mpor.). U Kyštymu 9. června 1918 utrpěl zranění, jako kapitán se v září 1918 vrátil na frontu v čele pochodové a úderné skupiny 3. pluku. V říjnu se stal majorem a od listopadu velel 1. rusko-českému pluku. Od prosince velel 3. československé eskadroně a Volžské baterii, v lednu 1919 řídil operace skupiny smíšeného československého a ruského vojska. V březnu 1919 nastoupil do čela kontrolního oddělní štábu Československého armádního sboru, v srpnu byl jmenován zástupcem generálního inspektora československého vojska se sídlem ve Vladivostoku. Do vlasti se vrátil v dubnu 1920.
Byl velmi aktivní v protinacistickém odboji, byl nadřízeným pozdějšího velitele partyzánů Aloise Petráše.
https://encyklopedie.mesto-uh.cz/home-muh/?acc=profil_osobnosti&load=401