Stanislav Janeček: Porovnání verzí
Značka: editace z Vizuálního editoru |
Značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 6: | Řádek 6: | ||
Narodil se do rodiny řídícího učitele. Dětství prožil ve Štítné nad Vláří, kam byl jeho otec přeložen. Začal navštěvovat gymnázium v Kyjově, ale to bylo pro rozšiřování protiválečných letáků uzavřeno. Ve studiu pokračoval na náchodském gymnáziu, kde se aktivně zapojil do vlastenecké práce v Sokole. | Narodil se do rodiny řídícího učitele. Dětství prožil ve Štítné nad Vláří, kam byl jeho otec přeložen. Začal navštěvovat gymnázium v Kyjově, ale to bylo pro rozšiřování protiválečných letáků uzavřeno. Ve studiu pokračoval na náchodském gymnáziu, kde se aktivně zapojil do vlastenecké práce v Sokole. | ||
| − | Už jako sedmnáctiletý chlapec musel narukovat do první světové války na italskou frontu. V době poválečné obrany mladé Československé republiky se dobrovolně, jako člen Sokola přihlásil ke službě na Slovensku. Proti Maďarům bojoval v řadách IV. sokolského praporu. Za věrnou službu obdržel poděkování Československé obce sokolské. Následně absolvoval základní vojenskou službu a po jejím ukončení nastoupil na místo učitele v Lidečku. Posléze vyučoval v Nedašově, potom působil v rodném Jestřabí jako správce školy a dále následovalo místo řídícího učitele na Pulčinách. Velkou zálibou pana řídícího učitele bylo hasičstvo, v jehož zdravotním – samaritánském programu vykonával v jednotlivých obcích našeho regionu vzdělávací a přednáškovou činnost. Taktéž v rámci osvěty popularizoval a v jednotlivých obcích napomáhal v zakládání družin Čs. červeného kříže. Druhou jeho velkou láskou byla příroda. Poblíž Vysokého Pole si pronajímal honitbu a tam se vyžíval v myslivosti. Doma, na školní zahradě, pěstoval velké množství všech možných druhů květin a zeleniny a ve zbývajících chvílích byl u svých milovaných včeliček. O své odborné znalosti a zkušenosti se rád podělil se sousedy. Radil, co a jak pěstovat a ošetřovat, aby měl hospodář radost a užitek. Poukazoval na pokrok v zemědělství, nechtěl, aby se Valašsko opozdilo. Odbojovou činnost započal převáděním vlasteneckých vojáků přes protektorátní hranici na Slovensko. Organizoval přechody od Nedašova přes Vlárský průsmyk a Štítnou nad Vláří až po Velkou Javořinu. Významnou měrou mu v jeho odbojové činnosti pomáhala zejména manželka , paní Magda. Nebyla to jen péče o vyhladovělé odbojáře spěchající přes Slovensko a Maďarsko do Francie, ale také pomoc manželovi s převozem zbraní z bohuslavických zbrojních skladů a jejich ukrýváním pod uhlím a bramborami ve školním sklepě, či jejich konzervování a následné zakopání v lomu pod obcí. Důležitou pomocnicí při všech těchto činnostech byla služebná v janečkově rodině Aloisie – Lojzinka Dubcová. Bezesporu nejvýznamnějším činem, který kpt. Stanislav Janeček vykonal pro československý zahraniční odboj, bylo uspořádání společné schůzky se slovenskými odbojáři 8. srpna 1939 v chatě Holubyho na Velké Javořině. Tam byla dohodnuta organizace a způsob převádění včetně systému záchytných adres a předávání hesel. Cesta po Slovensku nebyla jednoduchou záležitostí, neboť po uprchlících z protektorátu pátrala slovenská štátná bezpečnost za spolupráce se členy Hlinkových gard. Také protektorátní hranice byla pečlivě střežena německou pohraniční policií, gestapem, SD a finanční stráží. I když se ilegální přechod hranice trestal smrtí proud prchajících vlastenců ochotných jít položit vlastní život za svobodu vlasti neustával. Mezi jeho další spolubojovníky patřil i [[Vladimír Čermák|P. Vladimír Čermák]]. Uvádí se, že zvláštní skupina řízená kpt. Stanislavem Janečkem zabezpečila přechod na Slovensko pro více než osm set osob. Práci pro odboj a svobodu okupované vlasti přerušilo 8. listopadu 1940 zatčení gestapem. Stanislav Janeček byl nejdříve uvězněn v Uherském Hradišti, potom převezen do Brna. Zde byl nelidsky mučen a týrán. „Trpím pro vlast“, psal tajně v jednom dopise, „a to je to nejkrásnější, co může být“. | + | Už jako sedmnáctiletý chlapec musel narukovat do první světové války na italskou frontu. V době poválečné obrany mladé Československé republiky se dobrovolně, jako člen Sokola přihlásil ke službě na Slovensku. Proti Maďarům bojoval v řadách IV. sokolského praporu. Za věrnou službu obdržel poděkování Československé obce sokolské. Následně absolvoval základní vojenskou službu a po jejím ukončení nastoupil na místo učitele v Lidečku. Posléze vyučoval v Nedašově, potom působil v rodném Jestřabí jako správce školy a dále následovalo místo řídícího učitele na Pulčinách. Velkou zálibou pana řídícího učitele bylo hasičstvo, v jehož zdravotním – samaritánském programu vykonával v jednotlivých obcích našeho regionu vzdělávací a přednáškovou činnost. Taktéž v rámci osvěty popularizoval a v jednotlivých obcích napomáhal v zakládání družin Čs. červeného kříže. Druhou jeho velkou láskou byla příroda. Poblíž Vysokého Pole si pronajímal honitbu a tam se vyžíval v myslivosti. Doma, na školní zahradě, pěstoval velké množství všech možných druhů květin a zeleniny a ve zbývajících chvílích byl u svých milovaných včeliček. O své odborné znalosti a zkušenosti se rád podělil se sousedy. Radil, co a jak pěstovat a ošetřovat, aby měl hospodář radost a užitek. Poukazoval na pokrok v zemědělství, nechtěl, aby se Valašsko opozdilo. Odbojovou činnost započal převáděním vlasteneckých vojáků přes protektorátní hranici na Slovensko. Organizoval přechody od Nedašova přes Vlárský průsmyk a Štítnou nad Vláří až po Velkou Javořinu. Významnou měrou mu v jeho odbojové činnosti pomáhala zejména manželka , paní Magda. Nebyla to jen péče o vyhladovělé odbojáře spěchající přes Slovensko a Maďarsko do Francie, ale také pomoc manželovi s převozem zbraní z bohuslavických zbrojních skladů a jejich ukrýváním pod uhlím a bramborami ve školním sklepě, či jejich konzervování a následné zakopání v lomu pod obcí. Důležitou pomocnicí při všech těchto činnostech byla služebná v janečkově rodině Aloisie – Lojzinka Dubcová. Bezesporu nejvýznamnějším činem, který kpt. Stanislav Janeček vykonal pro československý zahraniční odboj, bylo uspořádání společné schůzky se slovenskými odbojáři 8. srpna 1939 v chatě Holubyho na Velké Javořině. Tam byla dohodnuta organizace a způsob převádění včetně systému záchytných adres a předávání hesel. Cesta po Slovensku nebyla jednoduchou záležitostí, neboť po uprchlících z protektorátu pátrala slovenská štátná bezpečnost za spolupráce se členy Hlinkových gard. Také protektorátní hranice byla pečlivě střežena německou pohraniční policií, gestapem, SD a finanční stráží. I když se ilegální přechod hranice trestal smrtí proud prchajících vlastenců ochotných jít položit vlastní život za svobodu vlasti neustával. Mezi jeho další spolubojovníky patřil i [[Vladimír Čermák|P. Vladimír Čermák]]. Uvádí se, že zvláštní skupina řízená kpt. Stanislavem Janečkem zabezpečila přechod na Slovensko pro více než osm set osob. Práci pro odboj a svobodu okupované vlasti přerušilo 8. listopadu 1940 zatčení gestapem. Stanislav Janeček byl nejdříve uvězněn v Uherském Hradišti, potom převezen do Brna. Zde byl nelidsky mučen a týrán. „Trpím pro vlast“, psal tajně v jednom dopise, „a to je to nejkrásnější, co může být“. |
Neprozradil ani jména svých spolupracovníků, ani úkryty zbraní. Ty z lomu pod Vlachovou Lhotou později vyzvedli a použili partyzáni. Jeho utrpení bylo ukončeno 29. října 1941 kdy byl v Kounicových kolejích popraven zastřelením. | Neprozradil ani jména svých spolupracovníků, ani úkryty zbraní. Ty z lomu pod Vlachovou Lhotou později vyzvedli a použili partyzáni. Jeho utrpení bylo ukončeno 29. října 1941 kdy byl v Kounicových kolejích popraven zastřelením. | ||
Aktuální verze z 31. 10. 2021, 13:08
*14. srpen 1900, Jestřebí - †29. říjen 1941, Kounicovy Koleje
Československý pedagog, vlastenec a odbojář. Hasičský a sokolský činovník.
Narodil se do rodiny řídícího učitele. Dětství prožil ve Štítné nad Vláří, kam byl jeho otec přeložen. Začal navštěvovat gymnázium v Kyjově, ale to bylo pro rozšiřování protiválečných letáků uzavřeno. Ve studiu pokračoval na náchodském gymnáziu, kde se aktivně zapojil do vlastenecké práce v Sokole.
Už jako sedmnáctiletý chlapec musel narukovat do první světové války na italskou frontu. V době poválečné obrany mladé Československé republiky se dobrovolně, jako člen Sokola přihlásil ke službě na Slovensku. Proti Maďarům bojoval v řadách IV. sokolského praporu. Za věrnou službu obdržel poděkování Československé obce sokolské. Následně absolvoval základní vojenskou službu a po jejím ukončení nastoupil na místo učitele v Lidečku. Posléze vyučoval v Nedašově, potom působil v rodném Jestřabí jako správce školy a dále následovalo místo řídícího učitele na Pulčinách. Velkou zálibou pana řídícího učitele bylo hasičstvo, v jehož zdravotním – samaritánském programu vykonával v jednotlivých obcích našeho regionu vzdělávací a přednáškovou činnost. Taktéž v rámci osvěty popularizoval a v jednotlivých obcích napomáhal v zakládání družin Čs. červeného kříže. Druhou jeho velkou láskou byla příroda. Poblíž Vysokého Pole si pronajímal honitbu a tam se vyžíval v myslivosti. Doma, na školní zahradě, pěstoval velké množství všech možných druhů květin a zeleniny a ve zbývajících chvílích byl u svých milovaných včeliček. O své odborné znalosti a zkušenosti se rád podělil se sousedy. Radil, co a jak pěstovat a ošetřovat, aby měl hospodář radost a užitek. Poukazoval na pokrok v zemědělství, nechtěl, aby se Valašsko opozdilo. Odbojovou činnost započal převáděním vlasteneckých vojáků přes protektorátní hranici na Slovensko. Organizoval přechody od Nedašova přes Vlárský průsmyk a Štítnou nad Vláří až po Velkou Javořinu. Významnou měrou mu v jeho odbojové činnosti pomáhala zejména manželka , paní Magda. Nebyla to jen péče o vyhladovělé odbojáře spěchající přes Slovensko a Maďarsko do Francie, ale také pomoc manželovi s převozem zbraní z bohuslavických zbrojních skladů a jejich ukrýváním pod uhlím a bramborami ve školním sklepě, či jejich konzervování a následné zakopání v lomu pod obcí. Důležitou pomocnicí při všech těchto činnostech byla služebná v janečkově rodině Aloisie – Lojzinka Dubcová. Bezesporu nejvýznamnějším činem, který kpt. Stanislav Janeček vykonal pro československý zahraniční odboj, bylo uspořádání společné schůzky se slovenskými odbojáři 8. srpna 1939 v chatě Holubyho na Velké Javořině. Tam byla dohodnuta organizace a způsob převádění včetně systému záchytných adres a předávání hesel. Cesta po Slovensku nebyla jednoduchou záležitostí, neboť po uprchlících z protektorátu pátrala slovenská štátná bezpečnost za spolupráce se členy Hlinkových gard. Také protektorátní hranice byla pečlivě střežena německou pohraniční policií, gestapem, SD a finanční stráží. I když se ilegální přechod hranice trestal smrtí proud prchajících vlastenců ochotných jít položit vlastní život za svobodu vlasti neustával. Mezi jeho další spolubojovníky patřil i P. Vladimír Čermák. Uvádí se, že zvláštní skupina řízená kpt. Stanislavem Janečkem zabezpečila přechod na Slovensko pro více než osm set osob. Práci pro odboj a svobodu okupované vlasti přerušilo 8. listopadu 1940 zatčení gestapem. Stanislav Janeček byl nejdříve uvězněn v Uherském Hradišti, potom převezen do Brna. Zde byl nelidsky mučen a týrán. „Trpím pro vlast“, psal tajně v jednom dopise, „a to je to nejkrásnější, co může být“.
Neprozradil ani jména svých spolupracovníků, ani úkryty zbraní. Ty z lomu pod Vlachovou Lhotou později vyzvedli a použili partyzáni. Jeho utrpení bylo ukončeno 29. října 1941 kdy byl v Kounicových kolejích popraven zastřelením.
Zdroj:
Archiv VOS