Otto Francl

* 10.6.1896 Pohořelice (okres Břeclav) – † 8.7.1950 Brno

Československý legionář, voják a odbojář. V rakousko-uherské armádě kadet 40. pěšího pluku. Zajat: 5. 6. 1916, Olyka. Přihlášení do legií: 1. 3. 1917, Makarjev, Kostromsk. Do čs. legie v Rusku zařazen 1. 8. 1917, 6. střelecký pluk (2. rota), kandidát na praporčíka. Konec v legiích 1920, poslední útvar: 6. střelecký pluk, poslední hodnost: nadporučík. Kancelář československých legií v Praze mu potvrdila zapojení jako čs. dobrovolníka z let 1918–1920 od 28. 10. 1918 do 20. 6. 1920.

Po návratu do vlasti pokračoval ve službě v československé armádě. Do protinacistického odboje se zapojil od 26. 5. 1939 v Obraně národa (zemské velitelství, velitel úderné roty). Nejdříve byl jeho velitelem generál František Slunéčko, později plukovník generálního štábu Václav Lysák. Otto Francl se podílel na vytváření úderných oddílů v Brně a v krajích, organizoval výrobu ručních granátů pro pouliční boj, shromažďoval zbraně, získával zprávy vojenského charakteru, kolportoval ilegální tisk.

Gestapem zatčen v Brně 19. 3. 1940. Dne 3. 12. 1941 byl odsouzen u lidového soudu v Berlíně k doživotnímu trestu a doživotní ztrátě čestných občanských práv. Rozsudkem tohoto soudu za předsednictví dr. Zieglera byli souzeni také Václav Lysák (trest smrti), František Blabolil (trest smrti), Jaroslav Konopásek (5 let káznice), Václav Kratochvíl (6 let káznice).

Otto Francl se vrátil do osvobozené republiky 22. 5. 1945 s otevřenou TBC, léčil se půl roku v sanatoriu na Pleši, ještě v listopadu 1947 zůstával v domácím lékařském ošetření.

https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=11045