Rudolf Hanák: Porovnání verzí
(Založena nová stránka s textem „<nowiki>*</nowiki> 13.4.1883 Kyselovice (okres Kroměříž) – † 12.4.1964 Brno Československý voják a odbojář. Rudolf Hanák se narodil 13. du…“) Značka: editace z Vizuálního editoru |
Značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| + | [[Soubor:Rudolf Hanák.jpg|náhled|generál Rudolf Hanák]] | ||
<nowiki>*</nowiki> 13.4.1883 Kyselovice (okres Kroměříž) – † 12.4.1964 Brno | <nowiki>*</nowiki> 13.4.1883 Kyselovice (okres Kroměříž) – † 12.4.1964 Brno | ||
Československý voják a odbojář. | Československý voják a odbojář. | ||
| − | Rudolf Hanák se narodil 13. dubna 1883 v obci Kyselovice, okr. Kroměříž. Po ukončení studia na českém gymnáziu v Kroměříži nastoupil v roce 1899 na Zeměbraneckou kadetní školu do Vídně. Po jejím absolvování byl jako důstojnický zástupce přidělen k pluku tyrolských střelců č. III do Bolzana. Zde nejprve po tři roky vykonával funkci velitele čety a následně velel pevnůstce Heidede v Dolomitech. Již v roce 1903 byl povýšen na poručíka a v roce 1907 následovalo jeho přemístění na Válečnou školu do Vídně. Po třech letech studia, během kterého byl v roce 1909 povýšen na nadporučíka, se stal příslušníkem štábu litoměřické 26. zeměbranecké divize. Na jaře 1911 byl přemístěn ke štábu 88. brigády tyrolských střelců do Bolzana. Zde se příliš dlouho nezdržel a na podzim téhož roku byl přeložen k zeměbraneckému pěšímu pluku č. 21 do Sv. Hypolitu. Zde prošel funkcemi velitele čety, zatímního velitele roty a plukovního mobilizačního referenta. Po vypuknutí války odešel s mateřským útvarem na bojiště, kde coby novopečený kapitán působil jako první plukovní pobočník. V červnu 1915 byl přemístěn ke štábu 87. zeměbranecké brigády, ale po třech měsících se vrátil ke svému pluku. Koncem roku 1917 byl zraněn, načež následovalo léčení v nemocnici a přidělení k náhradnímu praporu do Brna, kde řídil výcvik nováčků. Od jara 1917 sloužil ve Vídni jako přednosta organizační skupiny u náčelníka doplňování císařské armády. Do pole se vrátil na jaře následujícího roku, kdy byl přidělen k velitelství 50. pěší divize jako náčelník jejího štábu. Stejnou funkci zastával od léta 1918 u 161. domobranecké brigády. Do čs. armády se přihlásil po svém návratu z fronty a byl ustanoven posádkovým velitelem v Kroměříži. Již počátkem listopadu 1918 ale nastoupil službu jako náčelník štábu Zemského vojenského velitelství Brno. V dubnu 1919 byl povýšen na majora a v listopadu téhož roku následovalo vyslání ke studiu na Vysokou školu válečnou do Paříže. Po svém návratu se v září 1920 stal učitelem v Kurzu pro výchovu důstojníků generálního štábu v Praze. V říjnu 1922 nastoupil povinnou praxi u vojsk, kterou strávil jako velitel praporu u pěšího pluku 39 v Petržalce. V prosinci 1922 se stal podplukovníkem. V červnu 1923 přešel na Zemské vojenské velitelství v Bratislavě, kde zastával funkci přednosty 4. (etapního) oddělení štábu. Již po třech měsících byl přemístěn k Železničnímu traťovému velitelství do Brna, jehož velitelem zůstal až do konce roku 1927. Počátkem následujícího roku byl jako vojenský atašé vyslán k našemu velvyslanectví do Berlína, kde ho v květnu 1928 zastihlo povýšení na plukovníka. Ze zahraničí se vrátil v listopadu 1929 a následně převzal velení pěšího pluku 13 v Šumperku. Po té od září 1930 působil jako náčelník štábu Zemského vojenského velitelství v Praze a o čtyři roky později se stal zástupcem jeho velitele. V únoru 1933 dosáhl hodnosti brigádního generála. V září 1936 byl ustanoven velitelem 6. divize v Brně, v jejímž čele setrval až do svého odchodu do výslužby k 1. 1. 1938. V průběhu všeobecné mobilizace čs. armády během mnichovské krize byl povolán k vojenské činné službě do Brna a na přelomu září a října 1938 působil jako velitel etapní služby II. Armády. Po německé okupaci se od srpna 1939 zapojil do činnosti odbojové organizace „[[Obrana národa]]“, přičemž mimo jiné spolupracoval také s gen. Lužou. Na sklonku září 1941 byl ve svém brněnském bytě zatčen gestapem a uvězněn v Kounicových kolejích. Počátkem července 1942 byl převezen k dalším výslechům do Drážďan a v prosinci k soudu do Vratislavi. Trest šesti let káznice mu byl vyměřen v únoru 1943, načež následovala deportace do Grass Strehlitz. Po těžkém plicním onemocnění byl v srpnu 1944 přemístěn na Mírov, kde byl vězněn až do osvobození. Útrapy, které během věznění prožil, se na jeho zdraví projevily 30 %ní invaliditou. Osudy generála Hanáka po roce 1945 nejsou známé. | + | Rudolf Hanák se narodil 13. dubna 1883 v obci Kyselovice, okr. Kroměříž. Po ukončení studia na českém gymnáziu v Kroměříži nastoupil v roce 1899 na Zeměbraneckou kadetní školu do Vídně. Po jejím absolvování byl jako důstojnický zástupce přidělen k pluku tyrolských střelců č. III do Bolzana. Zde nejprve po tři roky vykonával funkci velitele čety a následně velel pevnůstce Heidede v Dolomitech. Již v roce 1903 byl povýšen na poručíka a v roce 1907 následovalo jeho přemístění na Válečnou školu do Vídně. Po třech letech studia, během kterého byl v roce 1909 povýšen na nadporučíka, se stal příslušníkem štábu litoměřické 26. zeměbranecké divize. Na jaře 1911 byl přemístěn ke štábu 88. brigády tyrolských střelců do Bolzana. Zde se příliš dlouho nezdržel a na podzim téhož roku byl přeložen k zeměbraneckému pěšímu pluku č. 21 do Sv. Hypolitu. Zde prošel funkcemi velitele čety, zatímního velitele roty a plukovního mobilizačního referenta. Po vypuknutí války odešel s mateřským útvarem na bojiště, kde coby novopečený kapitán působil jako první plukovní pobočník. V červnu 1915 byl přemístěn ke štábu 87. zeměbranecké brigády, ale po třech měsících se vrátil ke svému pluku. Koncem roku 1917 byl zraněn, načež následovalo léčení v nemocnici a přidělení k náhradnímu praporu do Brna, kde řídil výcvik nováčků. Od jara 1917 sloužil ve Vídni jako přednosta organizační skupiny u náčelníka doplňování císařské armády. Do pole se vrátil na jaře následujícího roku, kdy byl přidělen k velitelství 50. pěší divize jako náčelník jejího štábu. Stejnou funkci zastával od léta 1918 u 161. domobranecké brigády. Do čs. armády se přihlásil po svém návratu z fronty a byl ustanoven posádkovým velitelem v Kroměříži. Již počátkem listopadu 1918 ale nastoupil službu jako náčelník štábu Zemského vojenského velitelství Brno. V dubnu 1919 byl povýšen na majora a v listopadu téhož roku následovalo vyslání ke studiu na Vysokou školu válečnou do Paříže. Po svém návratu se v září 1920 stal učitelem v Kurzu pro výchovu důstojníků generálního štábu v Praze. V říjnu 1922 nastoupil povinnou praxi u vojsk, kterou strávil jako velitel praporu u pěšího pluku 39 v Petržalce. V prosinci 1922 se stal podplukovníkem. V červnu 1923 přešel na Zemské vojenské velitelství v Bratislavě, kde zastával funkci přednosty 4. (etapního) oddělení štábu. Již po třech měsících byl přemístěn k Železničnímu traťovému velitelství do Brna, jehož velitelem zůstal až do konce roku 1927. Počátkem následujícího roku byl jako vojenský atašé vyslán k našemu velvyslanectví do Berlína, kde ho v květnu 1928 zastihlo povýšení na plukovníka. Ze zahraničí se vrátil v listopadu 1929 a následně převzal velení pěšího pluku 13 v Šumperku. Po té od září 1930 působil jako náčelník štábu Zemského vojenského velitelství v Praze a o čtyři roky později se stal zástupcem jeho velitele. V únoru 1933 dosáhl hodnosti brigádního generála. V září 1936 byl ustanoven velitelem 6. divize v Brně, v jejímž čele setrval až do svého odchodu do výslužby k 1. 1. 1938. V průběhu všeobecné mobilizace čs. armády během mnichovské krize byl povolán k vojenské činné službě do Brna a na přelomu září a října 1938 působil jako velitel etapní služby II. Armády. Po německé okupaci se od srpna 1939 zapojil do činnosti odbojové organizace „[[Obrana národa]]“, přičemž mimo jiné spolupracoval také s gen. [[Vojtěch Luža|Lužou]]. Na sklonku září 1941 byl ve svém brněnském bytě zatčen gestapem a uvězněn v Kounicových kolejích. Počátkem července 1942 byl převezen k dalším výslechům do Drážďan a v prosinci k soudu do Vratislavi. Trest šesti let káznice mu byl vyměřen v únoru 1943, načež následovala deportace do Grass Strehlitz. Po těžkém plicním onemocnění byl v srpnu 1944 přemístěn na Mírov, kde byl vězněn až do osvobození. Útrapy, které během věznění prožil, se na jeho zdraví projevily 30 %ní invaliditou. Osudy generála Hanáka po roce 1945 nejsou známé. |
Zdroje: Čestní občané obce Kylešovice, AVOS, https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=28295 | Zdroje: Čestní občané obce Kylešovice, AVOS, https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=28295 | ||
Aktuální verze z 26. 2. 2023, 01:05
* 13.4.1883 Kyselovice (okres Kroměříž) – † 12.4.1964 Brno
Československý voják a odbojář.
Rudolf Hanák se narodil 13. dubna 1883 v obci Kyselovice, okr. Kroměříž. Po ukončení studia na českém gymnáziu v Kroměříži nastoupil v roce 1899 na Zeměbraneckou kadetní školu do Vídně. Po jejím absolvování byl jako důstojnický zástupce přidělen k pluku tyrolských střelců č. III do Bolzana. Zde nejprve po tři roky vykonával funkci velitele čety a následně velel pevnůstce Heidede v Dolomitech. Již v roce 1903 byl povýšen na poručíka a v roce 1907 následovalo jeho přemístění na Válečnou školu do Vídně. Po třech letech studia, během kterého byl v roce 1909 povýšen na nadporučíka, se stal příslušníkem štábu litoměřické 26. zeměbranecké divize. Na jaře 1911 byl přemístěn ke štábu 88. brigády tyrolských střelců do Bolzana. Zde se příliš dlouho nezdržel a na podzim téhož roku byl přeložen k zeměbraneckému pěšímu pluku č. 21 do Sv. Hypolitu. Zde prošel funkcemi velitele čety, zatímního velitele roty a plukovního mobilizačního referenta. Po vypuknutí války odešel s mateřským útvarem na bojiště, kde coby novopečený kapitán působil jako první plukovní pobočník. V červnu 1915 byl přemístěn ke štábu 87. zeměbranecké brigády, ale po třech měsících se vrátil ke svému pluku. Koncem roku 1917 byl zraněn, načež následovalo léčení v nemocnici a přidělení k náhradnímu praporu do Brna, kde řídil výcvik nováčků. Od jara 1917 sloužil ve Vídni jako přednosta organizační skupiny u náčelníka doplňování císařské armády. Do pole se vrátil na jaře následujícího roku, kdy byl přidělen k velitelství 50. pěší divize jako náčelník jejího štábu. Stejnou funkci zastával od léta 1918 u 161. domobranecké brigády. Do čs. armády se přihlásil po svém návratu z fronty a byl ustanoven posádkovým velitelem v Kroměříži. Již počátkem listopadu 1918 ale nastoupil službu jako náčelník štábu Zemského vojenského velitelství Brno. V dubnu 1919 byl povýšen na majora a v listopadu téhož roku následovalo vyslání ke studiu na Vysokou školu válečnou do Paříže. Po svém návratu se v září 1920 stal učitelem v Kurzu pro výchovu důstojníků generálního štábu v Praze. V říjnu 1922 nastoupil povinnou praxi u vojsk, kterou strávil jako velitel praporu u pěšího pluku 39 v Petržalce. V prosinci 1922 se stal podplukovníkem. V červnu 1923 přešel na Zemské vojenské velitelství v Bratislavě, kde zastával funkci přednosty 4. (etapního) oddělení štábu. Již po třech měsících byl přemístěn k Železničnímu traťovému velitelství do Brna, jehož velitelem zůstal až do konce roku 1927. Počátkem následujícího roku byl jako vojenský atašé vyslán k našemu velvyslanectví do Berlína, kde ho v květnu 1928 zastihlo povýšení na plukovníka. Ze zahraničí se vrátil v listopadu 1929 a následně převzal velení pěšího pluku 13 v Šumperku. Po té od září 1930 působil jako náčelník štábu Zemského vojenského velitelství v Praze a o čtyři roky později se stal zástupcem jeho velitele. V únoru 1933 dosáhl hodnosti brigádního generála. V září 1936 byl ustanoven velitelem 6. divize v Brně, v jejímž čele setrval až do svého odchodu do výslužby k 1. 1. 1938. V průběhu všeobecné mobilizace čs. armády během mnichovské krize byl povolán k vojenské činné službě do Brna a na přelomu září a října 1938 působil jako velitel etapní služby II. Armády. Po německé okupaci se od srpna 1939 zapojil do činnosti odbojové organizace „Obrana národa“, přičemž mimo jiné spolupracoval také s gen. Lužou. Na sklonku září 1941 byl ve svém brněnském bytě zatčen gestapem a uvězněn v Kounicových kolejích. Počátkem července 1942 byl převezen k dalším výslechům do Drážďan a v prosinci k soudu do Vratislavi. Trest šesti let káznice mu byl vyměřen v únoru 1943, načež následovala deportace do Grass Strehlitz. Po těžkém plicním onemocnění byl v srpnu 1944 přemístěn na Mírov, kde byl vězněn až do osvobození. Útrapy, které během věznění prožil, se na jeho zdraví projevily 30 %ní invaliditou. Osudy generála Hanáka po roce 1945 nejsou známé.
Zdroje: Čestní občané obce Kylešovice, AVOS, https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=28295