Národní střelecká garda: Porovnání verzí
Značka: editace z Vizuálního editoru |
Značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
[[Soubor:Nsg zlín b.jpg|náhled|Národní střelecká garda Zlín NSG 99]] | [[Soubor:Nsg zlín b.jpg|náhled|Národní střelecká garda Zlín NSG 99]] | ||
| − | + | Národní garda byla občanská polovojenská organizace založená v roce 1930 přejmenováním Svazu ozbrojených jednot RČS, který vznikl v roce 1926. Úkolem Národní gardy byla příprava svých příslušníků na pomocnou vojenskou službu Československé armádě pro případ mobilizace nebo války. | |
| − | Těžištěm činnosti | + | V dubnu 1936 působilo v rámci Národní gardy 112 místních organizací s 22 400 členy. Těžištěm činnosti byla strážní a pořádková služba. Členem gardy mohl být pouze československý státní občan slovanské národnosti. Místní národní garda byla ustavena, pokud se sešlo nejméně 20 osob starších 18 let s dobrým zdravotním stavem. Členy gardy se mohly stát i ženy, pokud v ní místně fungoval ženský odbor. Mládež mohla být přijímána od 14 let. Garda měla jako polovojenská organizace zavedené i vojenské hodnosti a členové se navzájem oslovovali "bratře". Výcvik gardy probíhal pod vedením vojenských instruktorů Československé armády. |
| + | |||
| + | V případě ohrožení republiky měla být Národní garda vyzbrojena, k čemuž skutečně došlo v období mobilizace. V té době byl velitelem Národních gard generál ve výslužbě [[Josef Šnejdárek]]. Jednalo se však převážně o zastaralou výzbroj ještě z dob rakousko-uherské armády. Význam Národní gardy byl tehdy zejména ve strážní službě. Po Mnichovské dohodě byla Národní garda přeměněna v Národní střeleckou gardu a po okupaci v březnu 1939 byla nařízením protektorátní vlády rozpuštěná. Řada gardistů se poté zapojila do odbojové činnosti. Po roce 1945 byla činnost Národní gardy pouze krátce obnovena. | ||
Verze z 11. 2. 2025, 11:56
Národní garda byla občanská polovojenská organizace založená v roce 1930 přejmenováním Svazu ozbrojených jednot RČS, který vznikl v roce 1926. Úkolem Národní gardy byla příprava svých příslušníků na pomocnou vojenskou službu Československé armádě pro případ mobilizace nebo války.
V dubnu 1936 působilo v rámci Národní gardy 112 místních organizací s 22 400 členy. Těžištěm činnosti byla strážní a pořádková služba. Členem gardy mohl být pouze československý státní občan slovanské národnosti. Místní národní garda byla ustavena, pokud se sešlo nejméně 20 osob starších 18 let s dobrým zdravotním stavem. Členy gardy se mohly stát i ženy, pokud v ní místně fungoval ženský odbor. Mládež mohla být přijímána od 14 let. Garda měla jako polovojenská organizace zavedené i vojenské hodnosti a členové se navzájem oslovovali "bratře". Výcvik gardy probíhal pod vedením vojenských instruktorů Československé armády.
V případě ohrožení republiky měla být Národní garda vyzbrojena, k čemuž skutečně došlo v období mobilizace. V té době byl velitelem Národních gard generál ve výslužbě Josef Šnejdárek. Jednalo se však převážně o zastaralou výzbroj ještě z dob rakousko-uherské armády. Význam Národní gardy byl tehdy zejména ve strážní službě. Po Mnichovské dohodě byla Národní garda přeměněna v Národní střeleckou gardu a po okupaci v březnu 1939 byla nařízením protektorátní vlády rozpuštěná. Řada gardistů se poté zapojila do odbojové činnosti. Po roce 1945 byla činnost Národní gardy pouze krátce obnovena.