Leopold Bürkner

Leopold Bürkner

29 ledna 1894 - 15 července 1975

 Německý námořní důstojník , který sloužil na torpédových člunech v první světové válce . V poválečném období sloužil na kapesní bitevní lodi, která hlídkovala španělské pobřeží během španělské občanské války a poté velel lehkému křižníku. V roce 1938 se stal vedoucím zahraniční styčné sekce Abwehru , zpravodajského oddělení Generálního štábu. Během druhé světové války se zvedl do hodnosti viceadmirála .

Leopold Bürkner se narodil 29. ledna 1894 v Zerbstu v Anhaltsku. K císařskému námořnictvu vstoupil 1. dubna 1912. Základní výcvik absolvoval na těžkém křižníku Hansa .  Od 1. dubna 1913 do 31. července 1914 navštěvoval námořní akademii, kde byl jmenován praporčíkem.

Od 1. srpna 1914 do 28. září 1915 sloužil Bürkner v různých funkcích na bitevních lodích SMS Wettin a SMS Schwaben a bitevních křižnících SMS Seydlitz a SMS Moltke . 22. března 1915 se stal poručíkem. Od 29. září 1915 byl Bürkner přidělen k divizi torpédových člunů. Bürkner byl zaměstnán na různých torpédových člunech od 17. ledna 1916 až do konce války. Jeho poslední lodí byla SMS G39 , která byla potopena 21. června 1919 ve Scapa Flow . Bürkner byl zajat a držen až do 29. ledna 1920.

Bürkner byl od 1. srpna 1920 do 26. září 1923 velitelem kadetní roty na Námořní akademii v Mürwiku. Od 27. října 1923 do 25. září 1927 byl vlajkovým poručíkem první flotily torpédových člunů. Poté se stal lektorem na oddělení vzdělávání námořnictva do 30. září 1931. Bürkner byl náčelníkem poloviční flotily torpédových člunů od října 1931 do září 1933. Od 9. října 1933 do 30. září 1935 byl styčným důstojníkem pro zahraniční námořní atašé. [1] 25. dubna 1935 oficiálně informoval britského námořního atašé v Německu, kapitána Gerarda Muirhead-Gould , že Německo položilo dvanáct 250tunových ponorek v Kielu .

Bürkner byl prvním důstojníkem na nově pověřené kapesní bitevní lodi Admiral Scheer od 1. října 1935 do 26. července 1937. V červenci 1936 byla loď poslána do Španělska, aby evakuovala německé civilisty zachycené uprostřed španělské občanské války . Od 8. srpna 1936 sloužila se svou sesterskou lodí Deutschland na bezzásahových hlídkách u republikánského pobřeží Španělska.  Deutschland bylo napadeno 29. května 1937 letadly španělského republikánského letectva u Ibizy . Jako odvetu 31. května 1937 admirál Scheer dorazil z Almeríe a zahájil palbu na pobřežní baterie, námořní zařízení a lodě v přístavu. Do Wilhelmshavenu se vrátila 1. července 1937.  Bürkner velel lehkému křižníku Emden od 30. července 1937 do 15. června 1938.

Vojenské zpravodajství

Dne 15. června 1938 byl Bürkner jmenován vedoucím zahraničního spojovacího úseku ( Abteilung Ausland , později Amt Ausland ) Abwehru , zpravodajské organizace německého generálního štábu.

Další čtyři sekce se zabývaly tajnou špionáží v zahraničí, sabotáží, kontrašpionáží a administrativou. Bürkner se hlásil u admirála Wilhelma Canarise , šéfa Abwehru , a byl jedním z Canarisových nejbližších spolupracovníků.

Poté, co začala druhá světová válka, byl Canaris znechucen brutálními popravami, které v Polsku prováděli SS. Řekl Burknerovi, že „válku vedenou v pohrdání veškerou etikou nelze vyhrát. Dokonce i na této zemi existuje božská spravedlnost“. Později se měl Canaris pokusit vyvolat vzpouru proti Hitlerovi.

V březnu 1941 se Bürkner zapojil do diskusí o vytvoření sítě Arabů v Palestině, aby se zapojili do sabotáží a ozbrojených povstání. To mělo být provedeno bez konzultace s Italy, kterým se Němci v minulosti v záležitostech týkajících se Arabů odkládali.

Poté, co byl Canaris odvolán z funkce v únoru 1944, Bürkner převzal dočasné velení Abwehru . V březnu 1944 vedl představitele Abwehru na konferenci o vytvoření jednotné zpravodajské organizace, která by spojovala Abwehr s Amt VI, zahraniční jednotkou zpravodajské agentury SS Sicherheitsdienst (SD). Walter Schellenberg , náčelník Amt VI, upřednostnil vytvoření nového Amt Mil úřadu pro čistě vojenské zpravodajství, úzce spolupracující s Amt VI.

Bürkner si udržel velení zbytkové organizace. Canaris byl později popraven. Bürkner byl krátce šéfem protokolu v dönitzské vládě poté, co se Hitler zabil.

Poválečné

Dönitzova vláda byla zatčena a propuštěna spojeneckými jednotkami 23. května 1945 ve Flensburgu . Bürkner byl vězněn v Ansbachu do 25. června 1947. V zajetí byl jedním z bývalých vysokých důstojníků ozbrojených sil, kteří se podíleli na vytvoření 2500 studií vojenské historie. Během Norimberského procesu byl povolán jako svědek pro Alfreda Jodla . Po propuštění se stal ředitelem německého štábu nizozemské letecké společnosti KLM ve Frankfurtu. Od roku 1949 působil občas jako poradce ministerstva zahraničí. Podílel se na přezbrojení západního Německa .

Bürkner zemřel 15. července 1975 ve Frankfurtu .  Bylo mu 81 let.