Jaroslav Nechanský

*4. prosince 1916, Praha – †16. června 1950

Československý voják, příslušník výsadku Platinum-Pewter, dvojitý agent OBZ a CIA, a příslušník odboje proti komunistickému režimu, za účast na němž byl odsouzen k trestu smrti.

Po obecné škole absolvoval reálné gymnázium, kde maturoval v roce 1935. V červenci 1935 nastupuje základní vojenskou službu u jezdeckého pluku 1 v Terezíně. Prochází jezdeckým učilištěm v Pardubicích a potom vojenskou akademií v Hranicích. Tu ukončil v srpnu 1937 v hodnosti poručíka jezdectva. Službu nastupuje u 2. Dragounského pluku v Olomouci. V červnu 1938 odchází k milovickému pluku útočné vozby 1. V září 1938 se stává velitelem čety obrněných automobilů u pluku útočné vozby 4 v Kolíně. Po okupaci je z armády propuštěn. 28. prosince 1939 utíká přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Turecko a Sýrii do Francie. Zde se ihned hlásí k československé zahraniční armádě. Do bojů o Francii nezasáhne a po její porážce je evakuován do Anglie. Zde žádá o přijetí k letectvu. Pro jeho krátkozrakost je však odmítnut. Dobrovolně se tedy přihlásí do výcviku pro plnění zvláštních úkolů. Absolvuje řadu kurzů a cvičení. Po výcviku je povýšen do hodnosti kapitána a přesunut do Itálie do vyčkávacího střediska. Zde je pověřen velením výsadku Platinum - Pewter. Desant tvořili velitel kapitán Jaromír Nechanský, rotný Jaroslav Pešán, radista rotný Alois Vyhňák a radista četař Jaroslav Klemeš. Jejich úkolem byla zpravodajská činnost a příjem dalších osob a materiálu. Dále měli organizovat domácí odboj a získané zprávy předávat do Anglie. Vybaveni byli dvěma radiovými komplety. V říjnu a prosinci 1944 proběhly neúspěšné pokusy o vysazení. Úspěšný byl až třetí pokus. Skupina seskočila v noci na 17. února 1945 nedaleko od obce Javorné v okrese Chrudim. Výsadkářům se při seskoku utrhly nožní vaky, čímž došlo ke zničení části materiálu, včetně obou vysílaček. Postupně se skupině podařilo spojit se s Radou tří a se skupinou Tungsten. Prostřednictvím jejich vysílačky zažádali o nový radiomateriál. Ten jim byl dopraven v rámci operace Bauxite. Skupina se rozdělila na dvě části, které pracovaly víceméně samostatně. Do konce války zajistí několik shozů výzbroje a výstroje. V dubnu 1945 se Nechanský s radistou Klemešem přesouvají do Prahy. Během Pražského povstání spolupracují s velitelstvím Bartoš generála Kutlvašra. Během povstání udržují spojení nejen s Anglií, ale i s Košicemi a Plzní. Účastní se také dojednávání německé kapitulace. Po 9. květnu 1945 byl pověřen organizováním likvidační skupiny při MNO. Už v roce 1945 se objevují tlaky ze sovětské strany na jeho odvolání. Sověti mu zazlívají, že přijetím kapitulace německých jednotek umožnil společně s dalšími členy ČNR odchod půl milionu německých vojáků do amerického zajetí (a tím údajně umožnil posílení nepřítele, za nějž již byly Spojené státy Sovětským svazem pokládány) a z přijetí pomoci od ROA. Za to byl společně s dalšími představiteli ČNR prohlášen za nepřítele SSSR. Postupně je povyšován až do hodnosti majora. Vstupuje do sociální demokracie. Od roku 1945 udržuje kontakty s britskými a americkými zpravodajskými důstojníky. Zároveň pracuje pro vojenskou kontrarozvědku OBZ. Po únoru 48 se dává „západní“ rozvědce k dispozici jako dvojitý agent. Zakládá odbojovou skupinu H-S. V srpnu 1949 je jeden ze členů skupiny zatčen STB. 4. září 1949 byl zatčen Nechanský a obviněn z velezrady, vyzvědačství a spolčení proti republice. 22. dubna 1950 je odsouzen k trestu smrti, ztrátě hodnosti a vyznamenání. 16. června 1950 je rozsudek vykonán.

Jaromír Nechanský (4. prosince 1916, Praha – 16. června 1950, Praha) byl československý voják, příslušník výsadku Platinum-Pewter, dvojitý agent OBZ a CIA, a příslušník odboje proti komunistickému režimu, za účast na němž byl odsouzen k trestu smrti.

Mládí

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 4. prosince 1916 v Praze. Otec Vojtěch byl poštovním úředníkem, matka Františka, rozená Tůmová, byla v domácnosti. Měl jednoho bratra. Absolvoval obecnou školu a poté reálné gymnázium v Praze, kde v roce 1935 složil maturitu. Na jaře roku 1935 se podrobil dobrovolnému odvodu a 16. července nastoupil základní vojenskou službu v Terezíně u jezdeckého pluku 1. Byl vyslán do jezdeckého učiliště v Pardubicích, odkud se vrátil 28. února 1936 v hodnosti desátníka aspiranta. 3. srpna, již v hodnosti četaře nastoupil na Vojenskou akademii v Hranicích. Akademii ukončil v hodnosti poručíka jezdectva 29. srpna 1937. Poté vykonával službu u 2. dragounského pluku v Olomouci, odtud odešel v červnu 1938 k pluku útočné vozby 1 v Milovicích. 15. září 1938 se stal velitelem čety obrněných automobilů pluku útočné vozby 4 v Kolíně. Zde prodělal i mobilizaci. Po zrušení kolínské posádky se vrátil zpět do Milovic, kde sloužil jako velitel čety náhradního praporu obrněných aut. Po německé okupaci Čech a Moravy byl 1. dubna 1939 v rámci likvidace československé branné moci z armády propuštěn. Nastoupil jako úředník u exportní firmy v Praze. 28. prosince 1939 opustil protektorát.

V exilu

[editovat | editovat zdroj]

Přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Turecko a Sýrii se dostal do Francie, kde vstoupil do československého zahraničního vojska ke Smíšenému přezvědnému oddílu. Bojů o Francii se jeho jednotka nezúčastnila a 7. července 1940 byl evakuován do Anglie.

V Anglii byl zařazen ke kulometné rotě u 1. smíšené brigády jako nezařazený důstojník. Jeho žádost k zařazení do letectva bylo z důvodu krátkozrakosti odmítnuta a podobně i pokus o nastoupení k jednotkám Svobodných Francouzů, vzhledem k tomu, že byl jedním z mála důstojníků brigády se zkušenostmi s obrněnou technikou. Proto se dobrovolně přihlásil do výcviku pro plnění zvláštních úkolů. Od 20. května do 29. srpna 1942 absolvoval základní výcvik, dále parakurz, kurz průmyslové sabotáže a kurz individuální konspirační činnosti. Poté, co byl 28. října 1942 povýšen na nadporučíka jezdectva, prošel výcvikem pro civilní zaměstnání. Byl jmenován nejprve velitelem skupiny Platinum, poté velitelem skupiny Pewter. Poté byl znovu odeslán k dalšímu výcviku. V období od 7. července 1943 do 11. dubna 1944 absolvoval konspirační cvičení, dokončovací sabotážní kurz, kurz práce s naváděcím zařízením Eureka a dokončovací kurz. S ostatními příslušníky své skupiny prodělal spojovací cvičení a dále potom individuální přípravu a kurzy střelby a zdokonalovací konspirace. 17. dubna 1944 mu velení skupiny bylo odebráno a byl přidělen k MNO. 2. května se přesunul na vyčkávací stanici v Itálii. Zde došlo ke sloučení obou výsadkových skupin do skupiny pod názvem Platinum-Pewter, jejímž velením byl pověřen. A také zde byl povýšen do hodnosti kapitána.^[zdroj?]

Nasazení

[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Operace Platinum-Pewter.

Dne 17. února 1945 byl společně s ostatními vysazen poblíž Nasavrk, vybaven protektorátními doklady na krycí jméno Jan Nerad. V čele skupiny navázal kontakt s Radou tří, jakož i se skupinou Tungsten kapitána Rudolfa Pernického a štábním kapitánem Karlem Veselým-Štainerem. Působil pak na Českomoravské vrchovině. Podílel se na přijetí výsadku Bauxite a v oblasti Velké Bíteše zajistil několik shozů vojenské výzbroje a výstroje, v celkovém objemu asi čtrnácti tun. 23. dubna 1945 se společně s radistou četařem Jaroslavem Klemešem přesunul do Prahy, kde začal spolupracovat s Českou národní radou (ČNR). Stav příprav povstání ho zklamal, povstalci se věnovali především rozmíškám a neměli zbraně. V ČNR se stal předsedou její vojenské komise a z titulu této funkce spolupracoval během Pražského povstání s velitelstvím „Bartoš“ generála Kutlvašra, které řídilo operace povstaleckých jednotek. Již 28. dubna 1945 navázala radiostanice skupiny „Anna“ spojení s Londýnem, které se podařilo udržet až do konce Pražského povstání, a později i s Košicemi a Plzní.

Nechanský sondoval možnost využití maďarských vojáků (mělo jich být v Protektorátu až 90 tisíc) na straně povstalců, exilová vláda ale tento plán neschválila. U Prahy zajistil prostory pro výsadky vojáků a zbraní, které však nepřišly. V této situaci se účastnil jednání s představiteli německé armády a podílel se na uzavření úmluvy o provedení jejich kapitulace a odchodu do zajetí vojsky západních Spojenců. Z pověření ČNR působil jako styčný důstojník u americké 3. armády. Zde také navázal styky s americkými zpravodajskými důstojníky.

Po válce

[editovat | editovat zdroj]

Od 9. května 1945 byl pověřen organizováním likvidační skupiny při MNO. V témže měsíci byl povýšen na štábního kapitána jezdectva. V tomto období se ale objevil požadavek sovětské diplomacie na jeho penzionování. Sovětská strana ho vinila z toho, že přijetím kapitulace německých jednotek umožnil společně s dalšími členy ČNR odchod půl milionu německých vojáků do amerického zajetí (a tím údajně umožnil posílení nepřítele, za nějž již byly Spojené státy Sovětským svazem pokládány) a z přijetí pomoci od Ruské osvobozenecké armády (ROA). Vláda se požadavkům Sovětů podvolila a uložila ministerstvu obrany, aby Nechanského penzionovalo, Vojenská rada (poradní orgán vlády) však doporučila, aby pro své velké zásluhy o odboj zůstal.

Od srpna 1945 sloužil nejprve ve velitelské rotě 1. tankové brigády a poté u 22. tankové brigády jako náčelník štábu. V dubnu 1946 přešel do Kladna k 5. pěšímu pluku, v tomto roce také vstoupil do sociální demokracie. Od 1. října 1947 začal studovat na Vysoké škole válečné, kde po jejím absolvování od 1. července 1948 začal působit jako učitel strategie a taktiky vyšších jednotek. Mezitím byl 16. října 1947 povýšen na majora pěchoty a 30. března 1948 se oženil s Olgou Laušmanovou, dcerou ministra Bohumila Laušmana. Manželství zůstalo bezdětné.

Od roku 1945 udržoval spojení s americkými a britskými zpravodajskými důstojníky, ale zároveň byl přímo napojen na náčelníka vojenské kontrarozvědky OBZ Bedřicha Reicina.^[zdroj?] Tomu podával hlášení o činnosti amerických a britských občanů z prostředí diplomacie a vojenských kruhů v Praze a jím byl jako agent řízen (o čemž nižší složky OBZ nebyly informovány).^[zdroj?] Zároveň ale měla být tato hlášení podle některých tvrzení připravována právě americkými zpravodajci v rámci zpravodajské hry^[zdroj?]. V té době byl přesvědčen, že je jako potenciálně nebezpečný prozápadně orientovaný důstojník vojenskou kontrarozvědkou sledován a odposloucháván. Po převratu v únoru 1948 obdržel od Američanů návrh na zpravodajskou spolupráci a krátce na to převzal od americké rozvědky vysílačku, pomocí které měl udržovat kontakt se zahraničím.^[zdroj?] Společně s Veleslavem Wahlem, velitelem Zpravodajské brigády z dob nacistické okupace se pokusil vytvořit zpravodajskou skupinu Holub-Slavík (H-S). CIA informoval o své spolupráci s OBZ, přičemž jí sdělil, že informace předávané vojenské kontrarozvědce jsou dezinformační podvrhy.^[zdroj?]

V srpnu 1949 StB zatkla jednoho z příslušníků skupiny H-S. 30. srpna byl Nechanský odeslán na dovolenou a 4. září 1949 byl zatčen a obviněn z velezrady, vyzvědačství a spolčení proti republice, za což byl 14. června 1950 odsouzen k trestu smrti, ztrátě hodnosti a vyznamenání. Odvolání bylo vrchním soudem v Brně zamítnuto. Popraven byl v pankrácké věznici 16. června 1950 spolu se studentem právnické a přírodovědecké fakulty Veleslavem Wahlem v ranních hodinách.

Ostatky Jaromíra Nechanského byly zpopelněny ve Strašnickém krematoriu, kde byly také uskladněny. Dne 6. října 1953 byla urna přesunuta z krematoria do skladu v pankrácké věznici. Dne 5. května 1965 byla urna pohřbena do společného hrobu na motolském hřbitově. Na Čestném pohřebišti v Ďáblickém hřbitově se nachází symbolický Nechanského hrob. Tamní symbolické náhrobky odkazují na zemřelé politické vězně bez ohledu na jejich skutečné místo pohřbení.

Dne 23. ledna 1991 byl soudně rehabilitován, přičemž mu byla vrácena hodnost majora. Následně byl povýšen do hodnosti plukovníka in memoriam. Jeho jméno se nachází na pamětní desce na budově Generálního štábu Armády České republiky.

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

• 1944 –  Pamětní medaile československé armády v zahraničí se štítky Francie a Velká Británie
• 1945 –  Československý válečný kříž 1939
• 1945 –  Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
• 1945 –  Československá medaile za zásluhy I. stupně
• 1946 –  druhý Československý válečný kříž 1939
• Hvězda 1939–1945, Defence Medal
• Odznak Československého partyzána
• Orden Partizanske zvezde III. reda
• 1995 – Medaile Zpravodajské brigády

Pamětní deska, symbolický hrob

[editovat | editovat zdroj]

• Na budově Generálního štábu armády České republiky na Vítězném náměstí 5/1500 v Praze 6 – Dejvicích (na levé straně hlavního vstupu do budovy) jsou dvě bronzové pamětní desky. Horní je věnována Heliodoru Píkovi. Obsahuje následující text: "PAMÁTCE VYNIKAJÍCÍCHO VOJÁKA, DIPLOMATA A VLASTENCE, DIVIZNÍHO GENERÁLA HELIODORA PÍKY NEZÁKONNĚ POPRAVENÉHO 21.6.1949". Pod textem je reliéf ostnatého drátu s lipovými listy. Tato deska byla slavnostně odhalena 28. října 1991. Pod touto deskou se nachází druhá. Ta byla připojena 28. října 1998 a je věnována vojákům z povolání, kteří se stali oběťmi komunistické zvůle. V horní části začíná druhá pamětní deska textem: "V TOMTO KRUTÉM OSUDU BYL NÁSLEDOVÁN DALŠÍMI ČESKÝMI VOJÁKY Z POVOLÁNÍ", pak následuje výčet jmen včetně vojenských hodností a dne úmrtí. Jméno Jaromíra Nechanského je uvedeno odshora v pořadí jako deváté (mjr. gšt. JAROMÍR NECHANSKÝ 16. 6. 1950). Text druhé desky je zakončen větou: "ČEST JEJICH PAMÁTCE I PAMÁTCE VŠECH DALŠÍCH PŘÍSLUŠNÍKŮ ČESKOSLOVENSKÉ ARMÁDY, KTEŘÍ SE STALI OBĚTÍ KOMUNISTICKÉ ZVŮLE."
• Jaromír Nechanský má na hřbitově v Praze–Ďáblicích (spolu s dalšími popravenými a umučenými z 50. let 20. století) symbolický hrob.