Zdeněk Knoll

*4.říjen 1894,Krumsín ork.Prostějov - ?

Československý, legionář, voják a účastník protinacistického odboje.

Zdeněk Knoll, známý také jako Zdeněk Vladimír Knoll, se narodil 4. října 1894 v obci Krumsín na Prostějovsku. Pocházel z katolické rodiny, ačkoli později během svého života přijal nejprve pravoslaví a pak evangelickou víru. Byl československým legionářem, důstojníkem a aktivním účastníkem druhého odboje během protektorátu. Jeho životní příběh je však komplexní a zahrnuje jak hrdinské, tak kontroverzní kapitoly. Jeho příběh budeme nadále zpřesňovat.

Rodinný život

Zdeněk Knoll si vzal za manželku Jindru Šarachovou, která se narodila 1. září 1900 v Chomutově. Společně měli dva syny – Milana, narozeného 9. července 1921 v Chomutově, a Jaroslava, narozeného 3. října 1923 tamtéž. Knollova rodina hrála důležitou roli v jeho životě a pravděpodobně ovlivnila i některé jeho klíčové kroky, zejména po druhé světové válce, kdy emigroval do Kanady.

Studia a začátek kariéry

Zdeněk Knoll vystudoval měšťanskou školu a obchodní akademii, což mu poskytlo dobrý základ pro jeho pozdější profesní život. Před první světovou válkou pracoval jako obchodník a krejčí.

Do československých legií vstoupil po zajetí během služby v rakousko-uherské armádě. Padl do zajetí 5. června 1915 u Jelatýna a už 1. ledna 1916 podal přihlášku do československých legií v Ťumeni na Sibiři. Sloužil v 1. střeleckém pluku, kde získal cenné bojové zkušenosti. Později byl převelen k 7. střeleckému pluku a dosáhl hodnosti podporučíka. Po návratu do vlasti pokračoval v armádní službě a postupně získal hodnost majora. V období Mnichovské krize byl velitelem praporu u pěšího pluku 46.(skupina 1)https://cs.wikipedia.org/wiki/Skupina_1_(mobilizace_1938)

V prosinci 1946 a prosinci 1948 stanul před soudem, který jej vinil z podpory a propagace nacismu a z nezákonného obohacování. Obě obvinění mu byla prokázána. Během okupace se Knoll ucházel o koupi různých podniků, zejména židovských. Obžaloba tvrdila, že tak činil ze zištných důvodů, jelikož věděl, že Židé budou pronásledováni a nuceni prodávat svůj majetek pod cenou. Knoll se hájil tvrzením, že ministerstvo obrany důstojníky k takovému jednání vyzvalo. Soud však poukázal na to, že Knoll mohl usilovat o zaměstnání ve státních službách, kde by měl zaručený podobný plat.

Knoll se stal správcem (Treuhänder) židovské firmy Wies ve Vizovicích. Přiznal, že využil této pozice k vlastnímu obohacení – koupil líh, který promíchal se slivovicí, a směs prodával s 100% přirážkou, přičemž veškerý zisk si ponechal. Při likvidaci firmy také nakoupil část jejího majetku, což ospravedlňoval snahou jej zachránit pro původní majitele. Soud však usoudil, že Knoll jednal čistě ve svém materiálním zájmu, neboť nepředpokládal návrat majitelů.

Navíc byl obviněn z toho, že zdravil nacistickým pozdravem i tam, kde nemusel, udržoval nadstandardní kontakty s Němci a poslal své syny studovat na vysoké školy v Německu.

I přes jeho zapojení do partyzánské brigády Jana Žižky soud v roce 1948 konstatoval, že jeho činnost v odboji byla nepatrná a zahájená až na sklonku války, kdy už výsledek konfliktu nebyl pochybný. Knoll byl odsouzen na sedm let vězení.

Život po válce a emigrace

Po skončení války působil Knoll ve Vejprtech jako národní správce, kde spravoval majetek zabavený Němcům. Po únoru 1948, kdy komunisté převzali moc, emigroval do Kanady, kde strávil zbytek svého života.

Dědictví Zdeňka Knolla

Příběh Zdeňka Knolla je obrazem složité doby, ve které žil. Na jedné straně stojí jako příklad odvahy a oddanosti československým ideálům během legionářské služby. Na druhé straně však jeho činnost během protektorátu zpochybňuje jeho morální integritu.

Knollův život ukazuje, jak komplikovaná rozhodnutí museli lidé činit ve světových konfliktech. Jeho příběh připomíná, že hrdinství a selhání mohou být často součástí jedné a téže životní dráhy.

Současné informace o Knollovi obsahují mnoho rozporů a nejasností. Další výzkum je nezbytný k objasnění jeho role v československé historii, zejména v kontextu jeho protektorátní činnosti a pozdějšího zapojení do odboje.

Zdroj: Legionářský poslužný spis, AVOS, MZA Brno, fond C 143, MLS v Uherském Hradišti, legie100.com

Vystudoval měšťanskou školu a obchodní akademii. Byl příslušníkem evangelické církve, byl v kontaktu s rodinou Jaroslava Štacha z Pozděchova.

V armádě působil v hodnosti majora. Jeho protektorátní činnost je však kontroverzní z důvodů jeho zapojení do tzv. "arizace" židovského majetku, kde působil jako tzv. Věrná ruka (treuhänder) v pálenici pana Weisse ve Vizovicích. Jeho odbojová činnost v partyzánské brigádě se začala v lednu 1945, napojením na Petra Buďka. Po osvobození byl určen k likvidaci partyzánské brigády Jana Žižky. Jeho jmenování se setkalo s velkou nevolí partyzánů, kteří jej většinou neznali. Po válce se usadil ve Vejprtech, kde působil jako národní správce. Po únoru 1948 emigroval do Kanady.

Zdroj: AVOS, https://legie100.com/krev-legionare/37795/