Ján Ušiak: Porovnání verzí
Značka: editace z Vizuálního editoru |
Značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 2: | Řádek 2: | ||
<nowiki>*</nowiki>5. října 1914, Budiná, okr. Lučenec – †3. listopadu 1944, Čeladná | <nowiki>*</nowiki>5. října 1914, Budiná, okr. Lučenec – †3. listopadu 1944, Čeladná | ||
| − | Čs. voják, partyzán. | + | Čs. voják, partyzán. |
| − | Narodil se 5. října 1914 v obci Budiná (okres Lučenec). Po skončení základní školy byl jako příležitostný dělník zaměstnán v Baktě u Rimavská Soboty. Velmi těžce nesl rozbiti Československa a následnou okupaci jižního Slovenska horthyovským Maďarskem, musel však narukovat do maďarské armády, s niž byl v roce 1941 odvelen na východní frontu. Ale již v lednu 1942 se mu podařilo přejít k sovětským partyzánům. | + | Narodil se 5. října 1914 v obci Budiná (okres Lučenec). Po skončení základní školy byl jako příležitostný dělník zaměstnán v Baktě u Rimavská Soboty, kam se i s rodinou přestěhovali. Vojenskou službu vykonával v Mostě. V roce 1939 žil na slovenském území, které v důsledku vídeňské arbitráže připadlo Maďarsku. Jako československý vlastenec nechtěl být občanem Maďarska a zažádal o změnu občanství. Žádost byla vyřizována tak dlouho, až jej zastihl povolávací rozkaz do maďarské armády. Jako maďarský voják se dostal na území SSSR. Nevíme, kde byla dislokována jednotka, u které sloužil, nemáme poznatky o okolnostech zajetí a nevíme, kdy se tak stalo. Ján Ušiak se po určitou dobu nacházel v zajateckém táboře. Do čs. vojenské jednotky v SSSR byl odveden dne 22. 12. 1943 v Buzuluku. Někdy se mylně uvádí, že byl běloruským partyzánem.Velmi těžce nesl rozbiti Československa a následnou okupaci jižního Slovenska horthyovským Maďarskem, musel však narukovat do maďarské armády, s niž byl v roce 1941 odvelen na východní frontu. Ale již v lednu 1942 se mu podařilo přejít k sovětským partyzánům. |
| − | Od prosince 1944 zařazen a vycvičen u | + | Od prosince 1944 zařazen a vycvičen u oddílu Zvláštního určení U v Jefremově a Sadaguře. 21.7.1944 předán k dispozici HŠPHU v Kyjevě. Po absolvování dalšího diverzního výcviku ve Svjatošinu, byl potom jmenován velitelem organizátorské skupiny partyzánů, která byla 21. srpna 1944 vysazena na základnu 1. československé partyzánské brigády M. R. Štefánika u Sklabině. Pod velením J. Ušiaka bojovali členové skupiny na počátku Slovenského národního povstání u Strečna a Vrútek, ale v prvním zářijovém týdnu dostali z Ukrajinského štábu partyzánského hnutí rozkaz k přemístění na Moravu. Překročili Váh u Považské Teplé a usadili se v Javorníkách u moravských hranic. |
Původní oddíl se velmi rozrostl, až na vice než tři sta členů, a byl pojmenován 1. československým partyzánským oddílem Jana Žižky. Rozkaz k překročeni Slovensko—moravských hranic vydal Ján Ušiak večer 21. záři 1944; u Velkých Karlovic se rozpoutaly těžké boje a partyzáni byli donuceni ustoupit před nacistickou přesilou zpět na Slovensko. Pokus o překročení hranic se opakoval i 25. záři, avšak opět se museli partyzáni po celodenním boji stáhnout zpět. | Původní oddíl se velmi rozrostl, až na vice než tři sta členů, a byl pojmenován 1. československým partyzánským oddílem Jana Žižky. Rozkaz k překročeni Slovensko—moravských hranic vydal Ján Ušiak večer 21. záři 1944; u Velkých Karlovic se rozpoutaly těžké boje a partyzáni byli donuceni ustoupit před nacistickou přesilou zpět na Slovensko. Pokus o překročení hranic se opakoval i 25. záři, avšak opět se museli partyzáni po celodenním boji stáhnout zpět. | ||
Verze z 3. 8. 2022, 10:40
*5. října 1914, Budiná, okr. Lučenec – †3. listopadu 1944, Čeladná
Čs. voják, partyzán.
Narodil se 5. října 1914 v obci Budiná (okres Lučenec). Po skončení základní školy byl jako příležitostný dělník zaměstnán v Baktě u Rimavská Soboty, kam se i s rodinou přestěhovali. Vojenskou službu vykonával v Mostě. V roce 1939 žil na slovenském území, které v důsledku vídeňské arbitráže připadlo Maďarsku. Jako československý vlastenec nechtěl být občanem Maďarska a zažádal o změnu občanství. Žádost byla vyřizována tak dlouho, až jej zastihl povolávací rozkaz do maďarské armády. Jako maďarský voják se dostal na území SSSR. Nevíme, kde byla dislokována jednotka, u které sloužil, nemáme poznatky o okolnostech zajetí a nevíme, kdy se tak stalo. Ján Ušiak se po určitou dobu nacházel v zajateckém táboře. Do čs. vojenské jednotky v SSSR byl odveden dne 22. 12. 1943 v Buzuluku. Někdy se mylně uvádí, že byl běloruským partyzánem.Velmi těžce nesl rozbiti Československa a následnou okupaci jižního Slovenska horthyovským Maďarskem, musel však narukovat do maďarské armády, s niž byl v roce 1941 odvelen na východní frontu. Ale již v lednu 1942 se mu podařilo přejít k sovětským partyzánům.
Od prosince 1944 zařazen a vycvičen u oddílu Zvláštního určení U v Jefremově a Sadaguře. 21.7.1944 předán k dispozici HŠPHU v Kyjevě. Po absolvování dalšího diverzního výcviku ve Svjatošinu, byl potom jmenován velitelem organizátorské skupiny partyzánů, která byla 21. srpna 1944 vysazena na základnu 1. československé partyzánské brigády M. R. Štefánika u Sklabině. Pod velením J. Ušiaka bojovali členové skupiny na počátku Slovenského národního povstání u Strečna a Vrútek, ale v prvním zářijovém týdnu dostali z Ukrajinského štábu partyzánského hnutí rozkaz k přemístění na Moravu. Překročili Váh u Považské Teplé a usadili se v Javorníkách u moravských hranic.
Původní oddíl se velmi rozrostl, až na vice než tři sta členů, a byl pojmenován 1. československým partyzánským oddílem Jana Žižky. Rozkaz k překročeni Slovensko—moravských hranic vydal Ján Ušiak večer 21. záři 1944; u Velkých Karlovic se rozpoutaly těžké boje a partyzáni byli donuceni ustoupit před nacistickou přesilou zpět na Slovensko. Pokus o překročení hranic se opakoval i 25. záři, avšak opět se museli partyzáni po celodenním boji stáhnout zpět.
Na poradě štábu oddílu se Ján Ušiak rozhodl změnit taktiku a přejit na Moravu v menších skupinkách za pomoci místních průvodců. Jako první odešla skupina pod velením náčelníka štábu D. Murzina, ale mezitím fašisté zaútočili velkou přesilou na Ušiakův oddíl a v prudkých bojích v prostoru Štiavniku jej rozprášili na menší skupiny. Z nich se pak na Moravu podařilo přejít jen Ušiakovým druhům a některým dalším oddílům (celkem 140 osobám), ostatní skupiny musely zůstat na Slovensku. 16. října se na Moravě rozptýlené skupiny spojily, a Ján Ušiak se stal velitelem největšího partyzánského oddílu v českých zemích.
Poručík Ján Ušiak začal budovat první partyzánskou oblast v českých zemích, a proto fašisté soustředili velké vojenské síly k její likvidaci. Nacistům se podařilo, za přispění gestapáckých agentů, vylákat partyzánský štáb na schůzku s fingovaným představitelem odboje. Při zásahu policejní hlídky byl velitel J. Ušiak 2. listopadu 1944 v boji u Čertova mlýna pod Kněhyní těžce raněn — měl prostřelené obé ruce. Jeho úkryt v Čeladné (okr. Frýdek-Místek) byl prozrazen, 3. listopadu fašisty obklíčen, a tak Ján Ušiak raději zvolil smrt, než by měl upadnout do rukou nepřítele. Vedení 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky převzal potom Ušiakův náčelník štábu, sovětský partyzán D. B. Murzin.
21.7.1944 byl vysazen 21.8.1944 u Sklabině jako velitel skupiny JAN ŽIŽKA II, jenž se do konce války konstituovala na 1. čs. partyzánskou brigádu Jana Žižky. Po průniku do Beskyd byl 2.11.1944 těžce zraněn u Čertova mlýna pod Kněhyní. Nalezl úkryt v domě rodiny Machandrových v Čeladné. okr. Valašské Meziříčí, kde se v obklíčení zastřelil.
Zdroje: Na každém kroku boj - M.Hrošová, J.Šolc - Za frontou na Východě, Nedokončené životopisy - J.Bartoš