Jan Žižka: Porovnání verzí

Z Valašský odbojový spolek
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
 
Řádek 10: Řádek 10:
  
 
Té se dočkal po vypuknutí Pražského povstání, do něhož se okamžitě aktivně zapojil. Padl 9. května na barikádě v Dejvicích, u Velflíkovy ulice. Jan Žižka byl zasažen do krku a na místě vykrvácel. Jeho hrdinnou smrt v boji dodnes připomíná pamětní deska.
 
Té se dočkal po vypuknutí Pražského povstání, do něhož se okamžitě aktivně zapojil. Padl 9. května na barikádě v Dejvicích, u Velflíkovy ulice. Jan Žižka byl zasažen do krku a na místě vykrvácel. Jeho hrdinnou smrt v boji dodnes připomíná pamětní deska.
 +
  
  
 
https://www.vhu.cz/jan-zizka-jan-zizka-padl-v-boji-9-kvetna/
 
https://www.vhu.cz/jan-zizka-jan-zizka-padl-v-boji-9-kvetna/

Aktuální verze z 20. 11. 2023, 12:22

Narodil se 30. srpna 1896 v Krčmani v okrese Olomouc. Po obecné škole navštěvoval gymnázium v Brně, kde 23. září 1920 složil maturitu. Za první světové války byl 13. dubna 1915 odveden jako jednoroční dobrovolník k pěšímu pluku č. 54 rakousko-uherské armády.

Poslali ho na ruskou frontu, kde 3. října 1915 padl u Stanislavi do zajetí. Přihlásil se do legií a 3. ledna 1917 byl přijat za příslušníka 7. československého střeleckého pluku „Tatranského“, v hodnosti desátníka ho 26. září téhož roku umístili k elitnímu I. údernému praporu. Na praporčíka jej povýšili 10. března 1919 po absolvování důstojnické školy.

Po návratu do vlasti ho 23. července 1920 povýšili na poručíka a vzápětí nadporučíka, od 9. listopadu velel četě hraničářského praporu 6 v Domažlicích. Dne 1. listopadu 1921 ho jmenovali velitelem technické roty a povýšili na kapitána. Od 4. dubna 1925 byl přemístěn k horskému praporu 3 v Dolním Kubíně, na jaře 1926 prošel dvouměsíčním kurzem pěchotních pozorovatelů z letounů v Chebu.

Hodnost štábního kapitána dostal 8. června 1926, od září velel technické rotě svého praporu. Sloužil zde dlouho, až do 15. září 1933, kdy jej čekalo přemístění k horskému pěšímu pluku 1. Velel opět rotě, ne však dlouho: již 31. března 1934 Žižku přemístili k pěšímu pluku 40 ve Valašském Meziříčí. Zastával stejnou funkci, 1. července 1936 jej povýšili na majora pěchoty.

Jeho posledním zařazením před Mnichovem se 25. února 1938 stal pěší pluk 42 v Terezíně, kde velel strážnímu praporu. Již za druhé republiky se nakrátko vrátil k pěšímu pluku do Valašského Meziříčí, ovšem od 6. února 1939 působil na MNO. Zde zažil likvidaci československé branné moci a společně s většinou kolegů odešel do civilního povolání. S manželkou Olgou bydleli v Praze a jako penzionovaný důstojník čekal na příležitost postavit se okupantům se zbraní v ruce.

Té se dočkal po vypuknutí Pražského povstání, do něhož se okamžitě aktivně zapojil. Padl 9. května na barikádě v Dejvicích, u Velflíkovy ulice. Jan Žižka byl zasažen do krku a na místě vykrvácel. Jeho hrdinnou smrt v boji dodnes připomíná pamětní deska.


https://www.vhu.cz/jan-zizka-jan-zizka-padl-v-boji-9-kvetna/