Josef Martin Kristín

18. ledna 1897 Nemšová – 24. dubna 1970

Československý generál, a legionář, příslušník prvního i druhého zahraničního odboje, vězněn klerofašistickým režimem Slovenského státu a po puči v roce 1948 i komunistickým režimem.

V roce 1969 byl rehabilitován, a o rok později v Bratislavě zemřel. Po roce 1990 mu byla vrácena hodnost brigádní generál in memoriam. Jeho dcera Eva Kristínová je známa slovenská herečka.

Lidovou školu navštěvoval v letech 1904 – 1909 v Nemšové, v letech 1909 – 1911 pokračoval ve studiu na tamní hospodářské škole. Vystěhoval se do USA, kde v letech 1913 - 1917 pracoval jako dělník.

V polovině října 1917, v hodnosti střelce, vstoupil v New Yorku do čs. zahraničního vojska. Od 12. 6. do 17. 11. 1918 působil jako velitel poločaty 22. čs. střeleckého pluku na francouzské frontě. Ve druhé polovině října 1918 se v jeho sestavě zúčastnil těžkých bojů v oblasti Vouziers. 18. 11. 1918 byl přidělen Čs. národní radě v Paříži a 1. 12. povýšen na čet. Jako člen čs. vojenské mise se 4. 12. 1918 vrátil do vlasti.

Od 10. 12. 1918 do 3. 6. 1919 byl přidělen vojenskému referátu Ministerstva s plnou mocí pro správu Slovenska v Žilině, od 4. 2. v Bratislavě, kde zajišťoval informační činnost a přebírání státního majetku. 10. 1. 1919 byl povýšen na důstojnického zástupce II. třídy. Od 4. 6. do 12. 10. 1919 byl jako instruktor přidělen útočnému praporu Jánošíkovských družin v Ružomberku. 1. 9. 1919 byl povýšen na ppor. pěch. Od 13. 10. přeložen do zálohy. Absolvoval notářský kurz v Turčianském Sv. Martině a do konce října 1920 pracoval v tamním Notářském úřadě. 1. 9. 1920 byl povýšen na poř. pěch. v záloze a od listopadu 1920 opětovně aktivován do čs. armády. 16. 12. 1921 byl povýšen na npor. pěch. V dubnu 1922 byl přemístěn do pěšího pluku 2 „Jiřího z Poděbrad“ v Terezíně a později v Litoměřicích, kde zůstal sloužit až do poloviny ledna 1928. Nejdříve ve funkci velitele čety, dále jako instruktor v poddůstojnické škole a napokon. . 28. 10. 1924 byl jmenován na kpt. pěch. s pořadím od 1. 2. 1920. Od 15. 1. 1928 do 30. 1. 1935 sloužil v pěším pluku 17 v Trenčíně ve funkci velitele roty. 1. 10. 1928 byl povýšen na škpt. pěch. Od 30. 1. 1935 do konce září 1936 byl přidělen 2. sprav. odd. štábu ZVV Bratislava. 30. 9. 1936 přidělen 2. sprav. odd. štábu VII. sboru v Bratislavě a exponován jako styčný důstojník při Generálním finančním ředitelství v Bratislavě. Od 15. 1. do 13. 3. 1939 byl jako instruktor BV (náčelník výcviku) a zároveň zástupce čs. vojenské správy přidělen Hlavnímu velitelství HG v Bratislavě. V průběhu služby v meziválečné čs. armádě absolvoval několik vojenských kurzů. Od září 1922 do července 1923 kurz pro mladší důstojníky pěchoty v Milovicích, 1924 pro výcvik instruktorů s lehkým kulometem, 1924 – 1925 ekvitační kurz pro důstojníky v dělostřeleckém pluku 3 v Litoměřicích. Patřil k těm deseti bývalým legionářům, kteří v čele s div. gen. R. Vístem a pplk. gšt. A. Malárem se 14. března 1939 obrátili na Sněm Slovenské země a žádali o zachování společného státu Čechů a Slováků.

V den vzniku Slovenského státu byl jako zmocněnec Slovenské vlády přidělen Velitelství 15. divize v Trenčíně a 15. 3. 1939 převzal její velení. 15. 5. 1939 v přejmenované hodnosti stot. pěch. byl přemístěn na MNO do Bratislavy. 17. 5. 1939 ho povýšili na mjr. pěch. Od 20. 8. do poloviny září 1939 velitel VDO 1 v Trenčíně a na dobu mimořádných vojenských opatření od 16. 9. do 4. 10. 1939 byl ustanoven za velitele pěšího pluku 46 v Kremnici. 5. 10. 1939 se znovu vrátil na MNO a 20. 10. byl přidělen Inspektorátu branné moci pro věci tělovýchovy. 23. 1. 1940 byl ustanoven za přednosty Pracovní služby MNO a zároveň i za velitele vojenských táborů na Slovensku.

Už v té době byl zapojen do občanského ilegálního odboje, spolupracoval s odbojovou skupinou bývalého příslušníka čs. legií J. Lichnera a Obranou národa. Jeho hlavní poslání spočívalo v pomoci při organizování útěků českých vlastenců přes Slovensko do Maďarska a Jugoslávie. Odbojovému hnutí poskytoval také závažné informace o slovenské armádě. Například bratislavskému městskému úředníkovi a bývalému legionáři Josefu Kujanovi, začátkem prosince 1939, údaje o organizaci MNO, jména a funkční zařazení mnoha slovenských důstojníků, jakož i dislokaci útvarů slovenské armády. Za pomoci agentek německé zpravodajské služby Dr. J. Pápežové a její pomocnice E. Žákové, vystupujících jako kurýrky mezi domácím a zahraničním odbojem, jeho ilegální činnost odhalili av květnu 1940 Kristýna slovenské vojenské orgány zatkli. Hlavní vojenský soud v Bratislavě ho 13. 8. 1940 odsoudil k doživotnímu žaláři a 17. 10. 1940 mu byla na základě rozsudku odňata hodnost mjr. pěch. Téměř celých pět válečných let strávil ve vězení, nejprve v Bratislavě a poté Leopoldově, kde se 2. 4. 1945 dočkal osvobození sovětskou armádou.   

Po skončení druhé světové války se zasazoval za budování poválečné čs. armády na demokratických a nadstranických principech. V dubnu 1945 nastoupil do vojenské činné služby při Velitelství západní oblasti čs. armády v Nitře. Od ledna 1946 byl zástupcem přednosty I./2. odd. na MNO v Praze a od června 1946 již působil ve funkci předsedy \"Přijímací komise pro důstojníky a rotmistry z povolání, slovenské národnosti při MNO\" v Bratislavě. 26. 10. 1946 byl renominován do hodnosti mjr. pěch., s účinností od 28. 10. 1938, dále pplk. pěch., s účinností od 28. 10. 1941 a nakonec i plk. pěch., s účinností od 28. 10. 1944. Ve funkci předsedy \"Přijímací komise ...\" byl 20. 2. 1947 povýšen na brig. gen., s účinností od 1. 10. 1946. Po komunistickém únorovém převratu 1948 v ČSR byl 3. 3. 1948 postaven mimo vojenskou službu a 1. 11. 1948 přeložen do výslužby bez jakýchkoli nároků na důchod. Od 6. 6. 1951 ve vazbě. Státní soud v Bratislavě jej 16. 9. 1952 odsoudil na čtyři a půl roku vězení se zařazením do pracovního tábora. Z vězení se dostal na základě amnestie prezidenta republiky Antonína Zápotockého ze 4. 5. 1953. Potom až do odchodu do důchodu, v roce 1964, pracoval jako skladník Pozemních staveb v Trenčíně. V roce 1969 Vyšším vojenským soudem v Trenčíně rehabilitován. 26. 10. 1990 mu byla vrácena hodnost brig. gen. in memoriam. JM Kristín byl nositelem více čs., slov. a zahraničních vyznamenání.  

V roce 2007 byl na základě rozkazu prezidenta Slovenské republiky Multifunkční zásobovací základně Západ Nemšová zapůjčen čestný název Multifunkční zásobovací základna Západ brigádního generála Josefa Martina Kristýna.

Text: plk. Mgr. Miloslav Čaplovič, PhD.