Mato Braco: Porovnání verzí
Značka: editace z Vizuálního editoru |
Značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 8: | Řádek 8: | ||
Aby se vyhnul vojenské službě, rozhodl se přijmout alternativu v podobě nucené práce v Německu. Tam však setrval jen krátce a na jaře 1943 uprchl, aby se připojil k jugoslávským partyzánům. V listopadu téhož roku byl během bojů zraněn a převezen do Záhřebu. Za nejasných okolností byl poté nucen vstoupit do německé armády, kde byl zařazen k policejním jednotkám Schutzpolizei, se kterými byl nasazen v Holešově. V průběhu roku 1944 onemocněl tyfem a léčil se ve Zlíně u MUDr. Václava Pejše. (MUDr. Pejše byl od r. 1939 v odboji.) Po uzdravení je přidělen jako vojín do Velkých Karlovic, odkud zakrátko zběhl do lesů k partyzánům do Prlova a na Vartovnu, kde vstupuje do 1. čs. partyzánského oddílu Jana Žižky. Zde se seznamuje se ze Slovenska přišedším Josefem Vávrou-Staříkem, Jaromírem Vrbou, Josefem Houfkem a Olgou Františákovou. Buď na Vartovně, v Liptále nebo ve Vizovicích-Rakové se seznamuje s Oldřichem Pelcem (Potash). | Aby se vyhnul vojenské službě, rozhodl se přijmout alternativu v podobě nucené práce v Německu. Tam však setrval jen krátce a na jaře 1943 uprchl, aby se připojil k jugoslávským partyzánům. V listopadu téhož roku byl během bojů zraněn a převezen do Záhřebu. Za nejasných okolností byl poté nucen vstoupit do německé armády, kde byl zařazen k policejním jednotkám Schutzpolizei, se kterými byl nasazen v Holešově. V průběhu roku 1944 onemocněl tyfem a léčil se ve Zlíně u MUDr. Václava Pejše. (MUDr. Pejše byl od r. 1939 v odboji.) Po uzdravení je přidělen jako vojín do Velkých Karlovic, odkud zakrátko zběhl do lesů k partyzánům do Prlova a na Vartovnu, kde vstupuje do 1. čs. partyzánského oddílu Jana Žižky. Zde se seznamuje se ze Slovenska přišedším Josefem Vávrou-Staříkem, Jaromírem Vrbou, Josefem Houfkem a Olgou Františákovou. Buď na Vartovně, v Liptále nebo ve Vizovicích-Rakové se seznamuje s Oldřichem Pelcem (Potash). | ||
| − | V druhé polovině prosince 1944 odchází Bajer s Olgou Františákovou a Josefem Houfkem na Kroměřížsko. Za čas se vrací na Valašsko a působí zde až do osvobození. Účastní se velkého počtu akcí a osvobozovacích bojů. | + | V druhé polovině prosince 1944 odchází Bajer s Olgou Františákovou a Josefem Houfkem na Kroměřížsko. Za čas se vrací na Valašsko a působí zde až do osvobození. Účastní se velkého počtu akcí a osvobozovacích bojů. Po válce se stává členem Národně socialistické strany. |
Verze z 6. 12. 2024, 19:16
V archivních materiálech lze nalézt různé formy jeho jména, včetně Matys Bratso, Matys Brajer, Bajer a Máta. Český ekvivalent jeho jména je Matěj Bajer.
*28. ledna 1924, Nová Bukovica, Jugoslávie – ?
Jugoslávský občan chorvatské národnosti, později člen Schutzpolizei v Holešově a Velkých Karlovicích. Po zběhnutí se stává partyzánem 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky.
Narodil se do rodiny zemědělců. Po smrti matky v roce 1926 a odchodu otce do Jižní Ameriky vyrůstal v péči své babičky. Absolvoval čtyři roky obecné školy a čtyři roky školy měšťanské, poté se vyučil obchodním příručím. Po vyučení krátce pracoval v obchodě svého strýce, avšak jeho pracovní dráhu přerušilo obsazení Jugoslávie v roce 1941.
Aby se vyhnul vojenské službě, rozhodl se přijmout alternativu v podobě nucené práce v Německu. Tam však setrval jen krátce a na jaře 1943 uprchl, aby se připojil k jugoslávským partyzánům. V listopadu téhož roku byl během bojů zraněn a převezen do Záhřebu. Za nejasných okolností byl poté nucen vstoupit do německé armády, kde byl zařazen k policejním jednotkám Schutzpolizei, se kterými byl nasazen v Holešově. V průběhu roku 1944 onemocněl tyfem a léčil se ve Zlíně u MUDr. Václava Pejše. (MUDr. Pejše byl od r. 1939 v odboji.) Po uzdravení je přidělen jako vojín do Velkých Karlovic, odkud zakrátko zběhl do lesů k partyzánům do Prlova a na Vartovnu, kde vstupuje do 1. čs. partyzánského oddílu Jana Žižky. Zde se seznamuje se ze Slovenska přišedším Josefem Vávrou-Staříkem, Jaromírem Vrbou, Josefem Houfkem a Olgou Františákovou. Buď na Vartovně, v Liptále nebo ve Vizovicích-Rakové se seznamuje s Oldřichem Pelcem (Potash).
V druhé polovině prosince 1944 odchází Bajer s Olgou Františákovou a Josefem Houfkem na Kroměřížsko. Za čas se vrací na Valašsko a působí zde až do osvobození. Účastní se velkého počtu akcí a osvobozovacích bojů. Po válce se stává členem Národně socialistické strany.