Karel Schedelbauer

30. srpna 1897 - ?

Československý dobrovolník, policista a odbojář. V letech 1918–1919 sloužil u 3. střeleckého pluku v Bratislavě. Jako příslušník protinacistického odboje se angažoval v rozšiřování časopisu V boj – Družstvo prvního sledu. Byl členem Obrany národa ve Vsetíně a později v organizaci Josefa Sousedíka. Uváděl také svou účast v organizacích Hnutí za Svobodu, Pro Vlast a v 1. československé partyzánské brigádě Jana Žižky.

---

Jeho vlastní popis odbojové činnosti:

Moje mohutné vlastenecké cítění a nesmírná láska k vlasti mě vedly k odbojové činnosti proti Rakousku-Uhersku v první světové válce a ihned po ní jako dobrovolníka na pomoc Slovensku. Proto mě ani události v roce 1938 nenechaly na pokoji. Již v květnu jsem s ozbrojenou skupinou Sokolů hlídal mosty a tunely. Po mobilizaci v září 1938 jsem byl velitelem velké ozbrojené skupiny dobrovolníků ve městě, která podléhala vojenskému velitelství v Halenkově. Tato služba trvala od 23. 9. do 12. 10. 1938.

---

Odbojová činnost za okupace:

Již koncem března 1939 jsem se stal členem pražské ilegální skupiny Družstvo prvního sledu. Příkazy a úkoly mi předával osobně studující medicíny František Glesinger, který pocházel ze Vsetína. Od poloviny dubna 1939 jsem rozmnožoval zprávy z ilegálního časopisu V boj, který mi byl pravidelně zasílán z Prahy poštou. Tuto činnost jsem soustavně vykonával do podzimu 1940, kdy mi časopis V boj přestal docházet.

Někdy v létě 1939 mě bratr Vladimír Drápala zapojil jako spojku do propagačního odboru ilegální vojenské organizace Obrana národa s úkolem spolupřipravovat sabotáže ve válečné výrobě.

Jako zpravodajská spojka jsem byl v roce 1940 zapojen do ilegální skupiny Josefa Sousedíka, která získala cenné rozhlasové spojení s Londýnem a Moskvou. Nejbližším spolupracovníkem této skupiny byl Stanislav Mráz. Skupina postupně sílila, až se v roce 1943 stala jednou z nejsilnějších.

Ve své zpravodajské činnosti jsem musel navázat kontakt s další menší ilegální skupinou Hnutí za svobodu. Stalo se tak koncem roku 1942 prostřednictvím okresního důvěrníka Ing. architekta Josefa Zlámala.

Počátkem října 1944 jsem se stal činným členem ilegální organizace Pro Vlast. Na popud bratra Aloise Havlíka jsem se stal nejen účinnou zpravodajskou spojkou v úzké denní spolupráci s partyzánem bratrem Karlem Žalským, ale můj byt se stal štábní kanceláří, kde se odbývaly důležité porady, vycházely letáky a rozkazy. Odtud odcházeli ruští parašutisté dokonale oblečení do civilních šatů, padělaly se zde různé osobní příkazy, řídila se distribuce benzinu ze Zbrojovky pro partyzány a také se dodávalo velké množství léčiv a sér do hor z nemocnice.

Za tuto činnost mi vyslovilo Ministerstvo národní obrany dík a uznání dekretem č. 148510-Sch-20-1947 ze dne 9. 2. 1947.

Zdroje: Archiv VOS, VHA 255