Miloslav Pospíšil: Porovnání verzí
(Založena nová stránka s textem „6. srpna 1918 Bystřice pod Hostýnem, okres Holešov - ? Národnost: česká Státní příslušnost: ČSR (Československá republika) Rodinný stav:…“) Značka: editace z Vizuálního editoru |
Značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
6. srpna 1918 Bystřice pod Hostýnem, okres Holešov - ? | 6. srpna 1918 Bystřice pod Hostýnem, okres Holešov - ? | ||
| − | + | === Vojenská služba a účast v odboji === | |
| + | '''Vojenská hodnost:''' Vojín náhradní služby (vojín n.z.) | ||
| − | + | Po ilegálním útěku z Norimberku, který byl bombardován se dostal do Protektorátu, kde přešel k partyzánskému oddílu pod vedením majora Murzína. Tento oddíl se podílel na protinacistických aktivitách až do konce okupace. V roce 1945 se s Rudou armádou účastnil osvobozování Československa, přičemž působil jako tlumočník a řidič ruských důstojníků. | |
| + | ---- | ||
| − | + | === Po válce a život po roce 1945 === | |
| + | Po skončení války zůstal na území Československa, konkrétně v Odrách, kde se stal národním správcem kamenosochařského podniku. Podnik opravil a přetvořil na kamenosochařství, neboť byl vyučen sochařem kamene. S postupujícím obdobím po druhé světové válce se však dostal do konfliktu s novým politickým zřízením, které vedlo k likvidaci podniku, který vedl. To vedlo k hlubokému rozporu mezi ním a vládnoucími autoritami. | ||
| − | + | V roce 1948, nesouhlasíc s novým komunistickým režimem, se spolu s Bohumilem Honajserem a Oldřichem Grygarem rozhodl k ilegálnímu útěku ze země. Jejich plán byl překročit | |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
Aktuální verze z 4. 2. 2025, 13:42
6. srpna 1918 Bystřice pod Hostýnem, okres Holešov - ?
Vojenská služba a účast v odboji
Vojenská hodnost: Vojín náhradní služby (vojín n.z.)
Po ilegálním útěku z Norimberku, který byl bombardován se dostal do Protektorátu, kde přešel k partyzánskému oddílu pod vedením majora Murzína. Tento oddíl se podílel na protinacistických aktivitách až do konce okupace. V roce 1945 se s Rudou armádou účastnil osvobozování Československa, přičemž působil jako tlumočník a řidič ruských důstojníků.
Po válce a život po roce 1945
Po skončení války zůstal na území Československa, konkrétně v Odrách, kde se stal národním správcem kamenosochařského podniku. Podnik opravil a přetvořil na kamenosochařství, neboť byl vyučen sochařem kamene. S postupujícím obdobím po druhé světové válce se však dostal do konfliktu s novým politickým zřízením, které vedlo k likvidaci podniku, který vedl. To vedlo k hlubokému rozporu mezi ním a vládnoucími autoritami.
V roce 1948, nesouhlasíc s novým komunistickým režimem, se spolu s Bohumilem Honajserem a Oldřichem Grygarem rozhodl k ilegálnímu útěku ze země. Jejich plán byl překročit