Jaroslav Šišpera

*9. duben 1920 ve Veselí nad Moravou – Milokošti - 27. říjen 2006

Československý letec. Ve Veselí nad Moravou absolvoval obecnou školu, v Uherském Ostrohu měšťanskou školu a dvouletou truhlářskou školu.

Po obsazení Německem v roce 1939 byl nasazen do německého Kielu, kde dělal v Marine Kaserne na stavbách. Hned při první dovolené se zpět na stavbu nevrátil, ale protože věděl, že by mu hrozil postih, musel spolu s kamarády naplánovat útěk do Francie. V lednu 1940 se dostal do 9. roty 2. československého pluku, kde působil jako spojka a podílel se na obraně Francie. Ještě téhož roku ovšem odcestoval lodí do Anglie, kde byl přidělen k 311. peruti. Zde dva roky vykonával činnosti pozemního personálu – opravář, telegrafista nebo údržbář. Přeškolení na radiooperátora na Bahamách jej přivedlo až k posádce Jacka Tichého, s jehož posádkou operovali na Severním moři, kde hlídali spojenecké lodě před napadením nepřátelskými letouny.

„Létali jsme ve čtvercích určených na ploše, letadlo vedle letadla. Rozsah byl poměrně velký, asi dvě hodiny letu. Strávili jsme ve vzduchu deset až jedenáct hodin. To znamená, že třeba jsme odstartovali o půlnoci a vrátili jsme se k poledni. Za každého počasí se létalo.“

„Bylo tam rušno. Odpočal jste si a byl znovu let. S nikým jste se nestýkal, akorát s posádkou a na pivě. To nikdy nepadlo slovo o antisemitismu, to byli všichni kamarádi na život a na smrt.“

Strach zažil u norského pobřeží při setkání se čtyřmi německými stíhačkami. „My jsme byli varovaní, že tam je německé letiště focke-wulfů a messerschmittů. Letadla se na nás řítila zezadu, nesměla jít do zaměřovače, a jak šla, tak jsme je osolili. Možná jsme špatně mířili, nepřišlo totiž žádné hlášení. Nicméně to byly čtyři spitfiry ze Shetlandských ostrovů.“

Po skončení války létal u ČSA, odkud byl v roce 1950 propuštěn. V tomto roce totiž ilegálně odletěla tři letadla na Západ a důsledkem toho vyhodili stovku západních letců z ČSA. „Tehdy jsem se rozhodl, že tady nebudu a pojedu do Anglie. Všechny nás ale zavřeli a odsoudili. Seděl jsem v Horním Slavkově, v Jáchymově, na Pankráci, na Borech a v Leopoldově.“

V komunistickém kriminále se chovali k letcům hůře než k opravdovým kriminálníkům. „Někdy nás s nimi dali dohromady a pak říkali, že je kazíme. A opět nás dali k politickým vězňům.“

V roce 1967 byl rehabilitován a vrátil se do služeb ČSA, kde sloužil do roku 1972.

„Poselství? Aby si člověk udržel vlastní páteř, udržel vlastní já a nenechal se ovlivnit okolní atmosférou. Já se vždycky choval podle svého vědomí a svědomí a nenechal se ovlivnit.“

Pan Jaroslav Šišpera zemřel v Praze 27. října 2006.

V textu jsou použity úryvky rozhovoru s panem Jaroslavem Šišperou z roku 2003 v rámci projektu „Paměť národa“ (natočil Hynek Moravec, zpracoval Luděk Jirka).