Růžena Valentová: Porovnání verzí
Značka: editace z Vizuálního editoru |
Značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 2: | Řádek 2: | ||
<nowiki>*</nowiki>25. leden 1909 Olomouc - Pavlovice – + 6. listopadu 1944 Kněhyně (zastřelena) | <nowiki>*</nowiki>25. leden 1909 Olomouc - Pavlovice – + 6. listopadu 1944 Kněhyně (zastřelena) | ||
| − | Její otec měl kartonářskou dílnu. Od mládí byla nadšenou sportovkyní – stala se učitelkou gymnastiky a rytmiky na | + | Její otec měl kartonářskou dílnu. Od mládí byla nadšenou sportovkyní – stala se učitelkou gymnastiky a rytmiky na hudební škole Žerotín v Olomouci. Ročně měla kolem padesáti žáků. Byla i cvičitelkou Československé obce sokolské, sestrou Čs. svazu červeného kříže a dobrovolnou dárkyní krve. |
Koncem srpna 1944 se vydala na strastiplnou cestu na Slovensko. Krátce pobyla u známých v Novém Hrozenkově a 17. září 1944 přešla hranice na Slovensko. V té době již byl partyzánský oddíl ve Štiavniku a štáb byl v Němčákově hájence. Růžena působila ve štábním Ušiakově oddílu, jako kuchařka a zdravotnice. | Koncem srpna 1944 se vydala na strastiplnou cestu na Slovensko. Krátce pobyla u známých v Novém Hrozenkově a 17. září 1944 přešla hranice na Slovensko. V té době již byl partyzánský oddíl ve Štiavniku a štáb byl v Němčákově hájence. Růžena působila ve štábním Ušiakově oddílu, jako kuchařka a zdravotnice. | ||
Verze z 10. 9. 2021, 17:08
*25. leden 1909 Olomouc - Pavlovice – + 6. listopadu 1944 Kněhyně (zastřelena)
Její otec měl kartonářskou dílnu. Od mládí byla nadšenou sportovkyní – stala se učitelkou gymnastiky a rytmiky na hudební škole Žerotín v Olomouci. Ročně měla kolem padesáti žáků. Byla i cvičitelkou Československé obce sokolské, sestrou Čs. svazu červeného kříže a dobrovolnou dárkyní krve.
Koncem srpna 1944 se vydala na strastiplnou cestu na Slovensko. Krátce pobyla u známých v Novém Hrozenkově a 17. září 1944 přešla hranice na Slovensko. V té době již byl partyzánský oddíl ve Štiavniku a štáb byl v Němčákově hájence. Růžena působila ve štábním Ušiakově oddílu, jako kuchařka a zdravotnice.
Po rozbití oddílu na Kněhyni 3. listopadu, se údajně pět partyzánů – čtyři muži a jedna žena stále bránili a unikali po úbočích hory.
Teprve 6.listopadu byli obklíčeni a zastřeleni. Pohřbeni byli 8. listopadu 1944 na vrcholu hory Kněhyně.
Zdroj: Archiv VOS, Na každém kroku boj-M.Hrošová