Hlavní štáb partyzánského hnutí

Hlavní štáb partyzánského hnutí (HŠPH) byl v rámci konce Slovenského národního povstání koordinačním orgánen, který měl řídit, sjednocovat a zásobovat partyzánské oddíly a zajišťovat spojení, plánování akcí a spolupráci s dalšími složkami odboje i s postupujícími sovětskými silami.

Jak a kdy vznikl

• Původně šlo o Hlavní štáb partyzánských oddílů na Slovensku, zřízený rozhodnutím Slovenská národní rada (v čele jmenován Karol Šmidke).
• Po pádu povstaleckého území přešel do podmínek partyzánské války; 29. 10. 1944 byla jeho působnost rozšířena na celé československé území a došlo k přejmenování na „Hlavní štáb partyzánského hnutí v Československu“.

Kde působil

• Štáb byl nejdřív v Banská Bystrica, odkud se 26. 10. 1944 přesunul do prostoru Nízké Tatry.

Lidé a struktura velení

• Velitelem/„náčelníkem“ byl Karol Šmidke, jeho zástupci byli Branislav Manica (1. zástupce) a Vladimír Daxner (2. zástupce).
• V literatuře a studiích se uvádí, že po rozšíření působnosti stál v čele HŠPH (v Československu) také sovětský důstojník Alexej Nikitič Asmolov.

Vztah k Sovětům a „dvojkolejnost“

• Část partyzánských struktur byla operačně napojená na sovětské štáby (uvádí se řízení/hlášení směrem na štáb v Kyjev a vazby na 1. ukrajinský front a 4. ukrajinský front). To je jeden z důvodů, proč se v pramenech často mluví o komplikovaných kompetencích mezi povstaleckým armádním velením a partyzánskými strukturami.

Co typicky dělal (praktická agenda)

• evidence a organizace oddílů, přidělování úkolů a prostorů působnosti
• koordinace zásobování (zbraně, materiál), radiové spojení, zpravodajství
• řízení a „sjednocování“ menších skupin do větších svazků, spolupráce s povstaleckými orgány a frontovými štáby (podle vývoje situace)

Wikipedie