Tomáš Houška: Porovnání verzí
(Založena nová stránka s textem „<nowiki>*</nowiki> 18. 12. 1896 Častrov, okr. Pelhřimov -† 21. 12. 1939 Praha Čs. voják a odbojář, podplukovník gšt. (plukovník gšt. in memo…“) Značka: editace z Vizuálního editoru |
Značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 9: | Řádek 9: | ||
− | |||
− | 1920 | + | Dnem 30. 12. 1918 byl přidělen k bývalému střel. pl. č. 28 a sloužil postupně v jeho posádkách v Písku, Kašperských Horách a Milovicích jako vel. čety, vel. roty a později praporní pobočník. Dnem 15. 1. 1920 se střel. pl. č. 28 přeměnil na hor. p. pl. 4, který se v dubnu 1920 přemístil z Písku do Prešova. Tou dobou byl však poručík Houška od 19. 1. 1920 přidělen jako frekventant do 3. kursu pro pěchotu ve Vojenské instrukční škole v Milovicích a pluk následoval na Slovensko až po jejím absolvování. Zde byl dnem 31. 8. 1920 v rámci pluku zařazen k hor. prap. 9, který byl dislokován v Bardějově a okolí. U tohoto útvaru působil až do 30. 6. 1927 a postupně prošel funkcemi vel. výcvikové čety v Bardějově (1. 11. 1920 povýšen na npor.), od 21. 12. 1920 byl vel. poddůstojnické školy v Sabinově, od 21. 4. 1921 konal službu jako vel. čety a osvětový důstojník v Hertníku a konečně v době od 1. 1. 1924 do 30. 6. 1927 byl II. praporním pobočníkem v bardějovské posádce. V mezidobí absolvoval v roce 1921 s výborným prospěchem armádní plynový kurs v Praze a v letech 1925-1926 ekvitační kurs. Od 1. 7. 1927 do 30. 9. 1928 byl přidělen ve 2. odděl. štábu ZVV Košice. V období od 1. 10. 1928 do 31. 7. 1931 byl posluchačem Válečné školy v Praze a v mezidobí úspěšně absolvoval ve dnech 1. 10.-10. 11. 1928 aut. kurs v Praze, v roce 1929 armádní plynový kurs v Olomouci a tel. kurs v Turnově. Dnem 31. 7. 1931 byl v hodnosti kpt. (povýšen již 1. 7. 1928) přeložen do skupiny důstojníků gšt. a následně byl přemístěn k velitelství 1. hor. brig. v Ružomberku, kde od 30. 9. 1931 do 29. 9. 1934 působil jako přednosta 2. a 3. odděl. štábu (od 2. 4. 1932 jako škpt., od 1. 1. 1934 v hodnosti mjr.). Mezitím byl dnem 30. 9. 1933 přemístěn k hor. p. pl. 2 v Ružomberku, avšak s ponecháním v dosavadním přidělení. |
− | |||
− | 1921 | ||
O rok později - dnem 30. 9. 1934 - nastoupil k MNO - hl. št. v Praze. Zde působil u 2. odděl. (zprav.) zpočátku jako referent, později se stal přednostou něm. sekce plánovací a studijní skupiny. Dnem 1. 1. 1938 se dočkal povýšení na pplk. Za branné pohotovosti státu na podzim 1938 byl v rámci svého služebního zařazení přidělen ke studijní skupině 2. oddělení štábu Hlavního velitelství ve Vyškově. Po okupaci Československa a likvidaci čs. branné moci byl dnem 25. 7. 1939 převeden do oboru zemské samosprávy Čechy a nastoupil jako zemský muzejní rada u ředitelství Zemského národního muzea v Praze, kde vykonával funkci zástupce ředitele muzea. | O rok později - dnem 30. 9. 1934 - nastoupil k MNO - hl. št. v Praze. Zde působil u 2. odděl. (zprav.) zpočátku jako referent, později se stal přednostou něm. sekce plánovací a studijní skupiny. Dnem 1. 1. 1938 se dočkal povýšení na pplk. Za branné pohotovosti státu na podzim 1938 byl v rámci svého služebního zařazení přidělen ke studijní skupině 2. oddělení štábu Hlavního velitelství ve Vyškově. Po okupaci Československa a likvidaci čs. branné moci byl dnem 25. 7. 1939 převeden do oboru zemské samosprávy Čechy a nastoupil jako zemský muzejní rada u ředitelství Zemského národního muzea v Praze, kde vykonával funkci zástupce ředitele muzea. | ||
− | Od vzniku ON byl úzce napojen na přednostu zprav. odděl. štábu Ústředního vedení ON mjr.gšt. Jaroslava Hájíčka i na pplk.gšt. Jana Třebického, který byl přidělen v Havelkově úřadu, jenž řídil kancelář státního prezidenta JUDr. Emila Háchy. Již od | + | Od vzniku ON byl úzce napojen na přednostu zprav. odděl. štábu Ústředního vedení ON mjr.gšt. Jaroslava Hájíčka i na pplk.gšt. Jana Třebického, který byl přidělen v Havelkově úřadu, jenž řídil kancelář státního prezidenta JUDr. Emila Háchy. Již od 21.3. 1939 také úzce spolupracoval se skupinou svých bývalých kolegů ze 2. odděl. hl. št. škpt.pěch. Františkem Fárkem, škpt.pěch. Antonínem Longou a škpt.pěch. Aloisem Čáslavkou (tzv. Konšelé), jež na pokyn plk.gšt. Františka Moravce vyvíjela činnost mimo existující struktury ON. Právě jejich prostřednictvím se v červenci 1939 setkal s důstojníky polské vojenské zpravodajské služby, kterým předal podrobné informace o organizaci, výzbroji a personálním obsazení něm. branné moci. Jeho kancelář v budově Národního muzea fungovala jako sběrna zpravodajských informací, na jejichž vyhodnocování se rozhodující měrou podílel. Pplk. Houška byl zatčen gestapem v souvislosti se svou významnou odbojovou činností 14. 12. 1939. Byl vězněn v pražské pankrácké věznici, odkud byl denně dovážen do Petschkova paláce k výslechům, jež probíhaly za použití nejbrutálnějších výslechových metod. Aby neohrozil své spolupracovníky spáchal po sedmi dnech nepřetržitého týrání dne 19.12. 1939 v průběhu dalšího z výslechů sebevraždu skokem z okna Petschkova paláce. Po osvobození Československa byl za svou odbojovou činnost v roce 1946 in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka gšt. |
− | |||
− | 21. | ||
− | + | Zdroj: Vojenské osobnosti odboje 1939-45 |
Verze z 19. 9. 2021, 15:18
* 18. 12. 1896 Častrov, okr. Pelhřimov -† 21. 12. 1939 Praha
Čs. voják a odbojář, podplukovník gšt. (plukovník gšt. in memoriam), významný příslušník zpravodajských orgánů Ústředního vedení Obrany národa.
V letech 1908-1915 navštěvoval české vyšší reálné gymnázium v Pelhřimově, kde 1. 12. 1915 maturoval. O dva dny později byl odveden ke službě v rakousko- -uherské armádě a dne 15. 12. 1915 byl prezentován jako jednoroční dobrovolník u c. k. pěšího pluku č. 28 v Linci. Na jaře 1916 absolvoval školu na důstojníky pěchoty v záloze ve Steyeru, odkud se vrátil zpět ke svému pluku a byl ustanoven do funkce vel. čety. Dnem 20. 8. 1916 byl přemístěn k c. k. domobraneckému pluku č. 2, s nímž odešel jako vel. čety na frontu (1. 11. 1917 povýšen na por.). Zde byl 20. 2. 1918 těžce raněn do hlavy a po několikaměsíčním pobytu v nemocnici sloužil až do konce války jako velitel plukovní výcvikové čety v Linci. Poté odjel do Čech, kde se 4. 11. 1918 u Národního výboru v Žirovnici přihlásil ke službě v čs. armádě.
Dnem 30. 12. 1918 byl přidělen k bývalému střel. pl. č. 28 a sloužil postupně v jeho posádkách v Písku, Kašperských Horách a Milovicích jako vel. čety, vel. roty a později praporní pobočník. Dnem 15. 1. 1920 se střel. pl. č. 28 přeměnil na hor. p. pl. 4, který se v dubnu 1920 přemístil z Písku do Prešova. Tou dobou byl však poručík Houška od 19. 1. 1920 přidělen jako frekventant do 3. kursu pro pěchotu ve Vojenské instrukční škole v Milovicích a pluk následoval na Slovensko až po jejím absolvování. Zde byl dnem 31. 8. 1920 v rámci pluku zařazen k hor. prap. 9, který byl dislokován v Bardějově a okolí. U tohoto útvaru působil až do 30. 6. 1927 a postupně prošel funkcemi vel. výcvikové čety v Bardějově (1. 11. 1920 povýšen na npor.), od 21. 12. 1920 byl vel. poddůstojnické školy v Sabinově, od 21. 4. 1921 konal službu jako vel. čety a osvětový důstojník v Hertníku a konečně v době od 1. 1. 1924 do 30. 6. 1927 byl II. praporním pobočníkem v bardějovské posádce. V mezidobí absolvoval v roce 1921 s výborným prospěchem armádní plynový kurs v Praze a v letech 1925-1926 ekvitační kurs. Od 1. 7. 1927 do 30. 9. 1928 byl přidělen ve 2. odděl. štábu ZVV Košice. V období od 1. 10. 1928 do 31. 7. 1931 byl posluchačem Válečné školy v Praze a v mezidobí úspěšně absolvoval ve dnech 1. 10.-10. 11. 1928 aut. kurs v Praze, v roce 1929 armádní plynový kurs v Olomouci a tel. kurs v Turnově. Dnem 31. 7. 1931 byl v hodnosti kpt. (povýšen již 1. 7. 1928) přeložen do skupiny důstojníků gšt. a následně byl přemístěn k velitelství 1. hor. brig. v Ružomberku, kde od 30. 9. 1931 do 29. 9. 1934 působil jako přednosta 2. a 3. odděl. štábu (od 2. 4. 1932 jako škpt., od 1. 1. 1934 v hodnosti mjr.). Mezitím byl dnem 30. 9. 1933 přemístěn k hor. p. pl. 2 v Ružomberku, avšak s ponecháním v dosavadním přidělení.
O rok později - dnem 30. 9. 1934 - nastoupil k MNO - hl. št. v Praze. Zde působil u 2. odděl. (zprav.) zpočátku jako referent, později se stal přednostou něm. sekce plánovací a studijní skupiny. Dnem 1. 1. 1938 se dočkal povýšení na pplk. Za branné pohotovosti státu na podzim 1938 byl v rámci svého služebního zařazení přidělen ke studijní skupině 2. oddělení štábu Hlavního velitelství ve Vyškově. Po okupaci Československa a likvidaci čs. branné moci byl dnem 25. 7. 1939 převeden do oboru zemské samosprávy Čechy a nastoupil jako zemský muzejní rada u ředitelství Zemského národního muzea v Praze, kde vykonával funkci zástupce ředitele muzea.
Od vzniku ON byl úzce napojen na přednostu zprav. odděl. štábu Ústředního vedení ON mjr.gšt. Jaroslava Hájíčka i na pplk.gšt. Jana Třebického, který byl přidělen v Havelkově úřadu, jenž řídil kancelář státního prezidenta JUDr. Emila Háchy. Již od 21.3. 1939 také úzce spolupracoval se skupinou svých bývalých kolegů ze 2. odděl. hl. št. škpt.pěch. Františkem Fárkem, škpt.pěch. Antonínem Longou a škpt.pěch. Aloisem Čáslavkou (tzv. Konšelé), jež na pokyn plk.gšt. Františka Moravce vyvíjela činnost mimo existující struktury ON. Právě jejich prostřednictvím se v červenci 1939 setkal s důstojníky polské vojenské zpravodajské služby, kterým předal podrobné informace o organizaci, výzbroji a personálním obsazení něm. branné moci. Jeho kancelář v budově Národního muzea fungovala jako sběrna zpravodajských informací, na jejichž vyhodnocování se rozhodující měrou podílel. Pplk. Houška byl zatčen gestapem v souvislosti se svou významnou odbojovou činností 14. 12. 1939. Byl vězněn v pražské pankrácké věznici, odkud byl denně dovážen do Petschkova paláce k výslechům, jež probíhaly za použití nejbrutálnějších výslechových metod. Aby neohrozil své spolupracovníky spáchal po sedmi dnech nepřetržitého týrání dne 19.12. 1939 v průběhu dalšího z výslechů sebevraždu skokem z okna Petschkova paláce. Po osvobození Československa byl za svou odbojovou činnost v roce 1946 in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka gšt.
Zdroj: Vojenské osobnosti odboje 1939-45