Josef Fischer
* 2. 4. 1891 Kolín
† únor 1945 Brandenburg
Český filozof, přední odbojový pracovník
Po maturitě (1908) vystudoval na pražské filozofické fakultě filozofii, dějepis a zeměpis (PhDr. v roce 1913 na základě práce Filosofie dějin Františka Palackého). Od roku 1915 působil jako středoškolský profesor krátce na gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou, pak v Lounech (1915–1919; tuto etapu jeho života zpracoval beletristicky v románě Pavel a Hedvika jeho tehdejší student Karel Konrád), pak na reálce v Praze–Karlíně a od roku 1931 na reálném gymnaziu v Praze–Libni. V roce 1928 se habilitoval pro obor dějiny filozofie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, na níž pak také přednášel jako soukromý docent (nehonorovaný) moderní filozofii. Zabýval se zejména filozofií dějin, zvláště historicko-filozofickými názory Františka Palackého.
Ve 20. a 30. letech byl významným představitelem levicové sociálně demokratické inteligence sdružené kolem Dělnické akademie. Do různých časopisů psal články orientované v duchu masarykovské demokracie a protifašisticky. Ve 30. letech se výrazně angažoval v protifašistickém hnutí (v letech 1937–1938 byl předsedou Společnosti přátel demokratického Španělska, ve 40. letech pak v protinacistickém odboji.
Josef Fischer byl jedním z iniciátorů manifestu Věrni zůstaneme, vůdčí osobností Petičního výboru Věrni zůstaneme a hlavním autorem jeho programového dokumentu Za svobodu, do nové ČSR, nastiňujícího vývoj poválečné ČSR a přijatého za program celé domácí nekomunistické rezistence. Podílel se také na zpravodajských aktivitách pro zahraniční odboj a šíření ilegálních tiskovin. V říjnu 1941 jej gestapo zatklo, 1941–1943 byl vězněn v pankrácké veznici v Praze, odkud se pokoušel i nadále kontaktovat a vést odboj. Koncem roku 1944 byl odsouzen v Berlíně k trestu smrti a v únoru 1945 popraven. Odboje se aktivně účastnila i jeho manželka Milena Fischerová-Balcarová (1905–1945), česká herečka, recitátorka, hlasatelka a lektorka pražského rozhlasu, jež zahynula v březnu téhož roku v koncentračním táboře Ravensbrück.
V roce 1995 byl doc. PhDr. Josefu Fischerovi udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy in memoriam.
Mladší bratr literárního historika a spisovatele Otokara F. Na FF v Praze vystudoval historii, zeměpis a filozofii (mj. u F. Čády). Na počátku své kariéry působil jako středoškolský profesor v Lounech a v Praze, od r. 1928 byl soukromým docentem moderních českých dějin na UK. Spolu s J. Sochorem založil a vedl Studentský časopis. Politicky vycházel ze sympatií k Masarykovu programu, a během svého života se blížil k levici (sociální demokracii); publikoval v Nové svobodě i v Dělnické osvětě, orgánu Dělnické akademie. V nakladatelství Orbis řídil edici Perspektivy – knihy živé vědy. V období okupace se aktivně zapojil do odbojového hnutí, byl spoluautorem programu Za svobodu, do nové ČSR. V r. byl 1941 zatčen, držen v nacistických vězeních, v Berlíně odsouzen k smrti a v únoru 1945 v Brandenburgu popraven.
Hlavní F. vědecký zájem se soustředil na otázky filozofie dějin, a to zejména v souvislosti s dílem F. Palackého, jemuž vedle mnoha statí věnoval i monumentální dílo Myšlenka a dílo Františka Palackého. Rozebírá v něm zejména filozofické názory Palackého a jeho vztahy k jednotlivým filozofických proudům a k osobnostem, s nimiž je spojován; zdůrazňuje především vliv osvícenství. Ukazuje také vliv Palackého na jeho následovníky, zejména na T. G. Masaryka a českou filozofii dějin vůbec. Jako středoškolský profesor se teoreticky zajímal o způsoby výuky filozofie; byl autorem návrhu učebních osnov pro tento obor. Filozofie měla mít ve středoškolské výuce roli syntézy; měla zahrnovat nejen problémovou část (výčet problémů a dějiny jejich zpracování), nýbrž i psychologii a logiku, sociologii a estetiku. Filozofii samu chápal jako specifické nazírání a specifický postoj, jehož pramenem jsou věda, náboženství a konkrétní život. Jejím úkolem je vedení lidského jednání. V tom je vidět F. cit pro praktický a politický život. Jím byla motivována i jeho kniha Válka a mír v antické filosofii, v níž po stručném filozofickém úvodu do problému obecně rozebírá názory na tuto otázku od Homérovy doby až k počátkům křesťanství.
Zdroj: phil.uni.cz
Wikipedie