Bohuslav Sleza

Z Valašský odbojový spolek
Verze z 12. 1. 2022, 14:09, kterou vytvořil DanielGargulak (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
poručík v.z. Bohuslav Sleza

*6. dubna 1900 –† 13. října 1963

Českoslovesný protinacistický a protikomunistický odbojář, příslušník odbojové organizace Obrana národa a její zpravodajsko-sabotážní skupiny známé jako Tři králové , přímý účastník Národního boje za osvobození, ÚVODu a Petičního výboru " Věrni zůstaneme

Bohuslav Sleza se narodil 6.4.1900 v Holešovicích do chudé dělnické rodiny. Absolvent elektrotechnické průmyslovky, mechanik u firmy Letov, kde pracoval i za okupace . Slezova sestra Josefa Kochmanová byla v důvěrném vztahu s legionářem Josefem Balabánem , s nímž měla dceru Haničku.

Po mnichovské kapitulaci v roce 1938 významný moment pro vznik budoucího odboje představoval skutečnost, že do politiky začali velmi aktivně vstupovat příslušníci armády, kteří až do té doby přísně dodržovali povinnou apolitičnost. Podobně jako v ostatních součástech společnosti, tak i v armádě začaly vznikat četné neformální diskusní a politizující kroužky.

Jedna z takových nejvýznamnějších skupin se již od podzimu roku 1938 začala scházet v Praze 6 - Dejvicích v bytě pplk. Josefa Balabána v ulici Na Hutích č. p. 1, případně v legionářské restauraci Bajkal na Vítězném náměstí (dnešní Dům armády Praha ). V rámci této neformální skupiny se společně setkávali bývalí příslušníci zahraničních československých, především ruských, legií z doby 1. světové války plk. Josef Churavý , pplk. Josef Balabán , pplk. Josef Mašín. Předsedou se stal RNDr. Josef Jedlička , mjr. Alois Janotka a rovněž, v té době již záložní důstojníci, Bohuslav Sleza, Gustav Svoboda a Otakar Schideck (není bez zajímavostí, že se až na výjimky jednalo o bývalé nebo stávající příslušníky dělostřelectva).

13. března 1939 se zanícený Sleza setkává s Balabánem za účelem nabídky svých služeb v protinacistickém hnutí. Balabán nabídku vzápětí přijal a pouze řekl Slezovi: „Bóžo, víš co to bude znamenat??!“. „Ano, vím…Nedbám žádného nebezpečí“ , odpověděl stroze Sleza. Tímto bylo vše ujednáno. Sleza byl ihned nasazen jako mechanik do letecké továrny Letov v Letňanech . Tímto se Sleza stala členem hnutí Obrana národa (později „Tři králů “ – Balabán - Mašín - Morávek )

Sleza měl zprvu úkol navázat kontakt s ÚVODem ( Ústřední vedení odboje domácího ), jakožto zastřešovacího aparátu pro různorodou diverzní činnost. Postupně se připojili členové dalších odbojových skupin ( Obrana národa , Petiční výbor "Věrní zůstaneme" a Politické středisko).

27. března 1939 přinesl Sleza Balabánovi zprávu, že v Letově je skryta spousta zbraní (mj. 60ks leteckých kulometů Lewis „dvojče“), kterým se podařilo z Letova následujícího dne odvézt. Pro Slezu toto byla první zatěžkávací zkouška, kterou ovšem na 100% splnil a získal si Balabánovu absolutní důvěru, na což byl Sleza nesmírně hrdý. Koncem dubna již plně spolupracoval s plk. Mašínem a štkpt. Morávkem na protinacistické diverzní činnosti.

Rok poté (už v sestavě Balabán-Mašín-Morávek-Sleza) byly navázány kontakty s Ivanem Sekaninou, Laco Novomeským, Vrňatou a primářem Kafkou, kteří podporovali rodiny vězněných a popravených.

Brzy dostal Sleza od Balabána úkol pro sebe sehnat několik důvěryhodných spolupracovníků s cílem získat z Letových výkresů několika typů letadel. S touto činností pomáhali Slezovi vedoucí výkresárny Václav Novotný a Slezova manželka. Výkresy Sleza pašoval přímo na sobě (na břiše, na zádech) omotaný slabými provazy. Přibližně v 17:00hod. na ošetřovně v Letově Slezu „prohlédli“ další spolupracovníci, Bláha a Thomajer. Sleza si vzal nakonec aktovku, ostře nabitou pistoli k okamžitému použití a šel k bráně Letova k běžné výstupní prohlídce. Slezova manželka Jiřina přišla svého muže navštívit. Fingovala však požehnaný stav, takže ji manžel mohl několik výkresů připevnit na tělo, a vynést v bezpečí ven. Po směně se Sleza vždy vydal za Balabánem do Vysočan, odkud se spolu vydali za Mašínem na Vinohradech, kde dokumenty ofotografovali. Když poprvé přijel Sleza s výkresy za Balabánem, předložil výkresy na stůl. Balabán jen přistoupil, mlčky prohlédl dokumenty a pravil: „Tak toto si nechám líbit!!“ Sleza se domů vrátil až kolem 02:00hod. před 06:00 hod. byl u Novotného v Letově vrátit dokumenty. Během 14 dnů takto Sleza propašovala přes 60ks výkresů letadel typu Focke-Wulf , Junkers Ju 86 , Junkers W 34 , Junkers Ju 252 . Nakonec Balabán Slezu povýšil na hodnost poručíka.

Pochvalou od Balabána byl Sleza ještě zapálenější. Dostal nápad na sabotáž. Od Mašína Sleza vyfasoval zápalné termitové bomby, které použil pro různé účely, shodou okolností také pod křídlo k palivovým nádržím zanedlouho startujícího letounu Junkers Ju 252, které mělo být namířeno do Milovic . Gestapouni letoun sice znovu před odletem pečlivě kontrolovali, různými nezvyklými průtahy oddalovali, až nakonec přeci jen stroj povolení ke startu dostal. K velké radosti Slezy se ale letoun krátce po startu zřítil v plamenech a roztříštil se přímo na hlavní silnici Kbelská . (kniha Tři kontra gestapo, str.148)

Po zatčení policejní rady Jaroše, který gestapu vyzradil důvěrné informace, Po zuby ozbrojení Sleza, Mašín, Morávek i Balabán museli často měnit místo pobytu, což bylo velmi náročné, nicméně gestapu se to tentokrát nepodařilo. Mašín často Slezovi říkával: „Když dopadnou jednoho, musí jich deset ležet na zemi“ .

Avšak, při jedné z konspirativních schůzek s bývalými armádními rotmistry ( Prstýnkáři ), mezi nimiž mělo gestapo svého špeha, byl Josef Balabán 22. dubna 1941 po krátkém přestřelce zatčen. Když jako zastupující říšský protektor nastoupil R. Heydrich a bylo vyhlášeno stanné právo, byl v říjnu 1941 Balabán odsouzen Stanným soudem k trestu smrti.

Tím se gestapu podařilo skupinu tří králů a jejich spolupracovníků rozbít. Jednak byla skupina nejen oslabena, ale také infiltrována špehem, jednak byl v květnu 1941 zatčen také Mašín. Nad Morávkem a jeho nejvěrnějšími spolupracovníky se ale smyčka utahovala pomalu, neboť Morávek byl v té době již odtržen od oficiálních struktur odboje. Sám si zřídil tzv. střelecké skupiny (mezi nimi i Sleza), kteří jsou členy kteří byli jakýmisi Morávkovými pistolníky, kteří později vykonávali různé diverzní akce. Morávek zastřelen 21. března 1942 nedaleko Prašného mostu . Policejní rada Jaroš byl popraven 18. prosince 1942 v Berlíně . Smrti neunikla ani třináctiletá Jarošova neteř. Vedoucí výkresárny v Letově Václav Novotný byl zatčen v roce 1944 . Byl ubit k smrti.

Sleza si založil vlastní odbojovou skupinu Ara , jejímiž členy byli npor. čsl. armády Josef Pošva, Bedřich Štekl, Ladislav Jeřábek a dr. Adolf Kern. Všichni byli vedeni v protifašistickém Svazu bojovníků za svobodu (SBS). Sleza bez zastavení plánoval a vykonával další z mnoha diverzních/sabotážních činností ať už přímo na silnicích, nebo na kolejích. Velmi časté bylo použití karborundového prášku, který se vhazoval do soukolí vagónu, aby se zadřel podvozek, či vhazování kovových špičatých předmětů výhradně pod německé transportní automobily.

Se svou účastí Ara několik měsíců pomáhal partyzánskému oddílu Valla v bojích proti okupantům nejen v severních Čechách, ale také na Malé straně či na Petříně .

Na podzim roku 1945 se Sleza stal členem Svazu brannosti. Pracoval jako národní správce firmy Chromex. S manželkou se jim narodila dcera Alenka . Děvčátko v 8. měsíci svého života umírá na těžký zápal plic. Zdrcení rodiče však najdou ještě sílu a 24. června 1946 se jim narodila druhá dcera ( Miroslava Alice ). V létě 1947 opouští Svaz brannosti.

Sleza dál napjatě sledoval domácí i zahraniční politické události. Ačkoli sám byl dělnického původu, nikdy se netajil svým vysokým odporem k rychle expandující komunistické moci. Na přelomu let 1947 / 1948 nejdříve aféra s výbušninami, které byly adresovány pro tři demokratická ministerstva ( Zenkl , Drtina a J.Masaryk ). Do vyšetřování se nejvíce vměsil Drtina, přičemž zjistil, že za touto akcí stojí vedení KSČ . Drtina dál důrazně hájil demokratické zřízení a principy právního státu proti nastupující komunistické totalitě.

V létě 1948 s agentem Counterintelligence Corps Jaroslavem Grosmanem se přímo hodí na plánované únosu bývalého ministra spravedlnosti Prokopa Drtiny do ciziny (akce Granát 48).

Zdroj: Wikipedie, AVOS