Jan Kefer
*31.01.1906, Nový Bydžov - †3. 12. 1941, Flösenburg
Československý hermetik, astrolog a účastník odboje.
Narodil se v novobydžovské měšťanské rodině. Jeho otec Ludvík pocházel z Bavorska, matka Františka Češka z měšťanské rodiny panského správce. Existuje legenda, že se narodil jako nevidomý, ale ve skutečnosti jen byl v dětství slabozraký na jedno oko. V Praze studoval na Arcibiskupském gymnáziu v Praze-Bubenči ve třídě slavného znalce mystiky Jaroslava Ovečky. V zájmu o hermetismus jej ovlivnil i jeho poručník, historik Čeněk Zíbrt. Absolvoval noviciát premonstrátského Strahovského kláštera, z řádu však odešel a vystudoval Filozofickou fakultu Karlovy univerzity. Studia zakončil doktorátem roku 1928.
Pracoval jako knihovník Národního muzea v Praze, později jako knihovník Strahovského kláštera a ve Vatikánské knihovně. Byl dlouholetým sekretářem a později i předsedou společnosti československých hermetiků Universalie a redaktorem časopisu Logos. Zabýval se astrologií, kabalou, magií, alchymií a theurgií. Je autorem řady prací o astrologii a hermetismu, ve společnosti Universalia přednesl na tato témata řadu přednášek. Řadu významných děl přeložil do češtiny, např. Tibetskou knihu mrtvých a díla o magii Eliphase Léviho. Ovládal celkem dvanáct jazyků.
Byl zatčen 18. června 1941 gestapem za svoje projevy proti okupační moci na půdě Universalie. Zemřel v koncentračním táboře Flossenbürg. Předtím mu byla nabídnuta spoluúčast v týmu astrologů Adolfa Hitlera, což však odmítl. Později naopak proti Hitlerovi provedl několik magických útoků (zahrnujících rituální „astromagické“ zničení jeho horoskopu).
Byl pohřben do rodinného hrobu na Malvazinkách, oddělení D I, číslo hrobu 239. Původně zde bylo chybně uvedeno křestní jméno Josef.
Jako velký vlastenec se projevoval zejména při svých veřejných přednáškách, kde upozorňoval na vzrůstající hrozbu ze strany nacistického Německa. Poté, co byla roku 1938 uzavřena Mnichovská dohoda, se odhodlal k dalšímu činu: „Jan Kefer nabídl československé vládě, že jim pomůže Hitlera zpacifikovat. Edvard Beneš to tehdy odmítl,“ říká Petr Kalač a dodává: „Kefer ale přesto provedl tři magické akce, při kterých zaútočil na Hitlerův astrál. První operace proběhla roku 1938, další dvě za Protektorátu.“ Magické útoky se odehrávaly na skrytých místech nedaleko Prahy, ale nebyly úspěšné. Někteří hermetici se domnívají, že byl Adolf Hitler chráněn proti podobným útokům německou okultní společností Thule. I kvůli tomu na Kefera pravděpodobně zapůsobil tzv. zpětný náraz sil, které vyslal při svých magických obřadech.
Prezident Edvard Beneš udělil po válce Janu Keferovi in memoriam vyznamenání Československý válečný kříž (zdroj: Národní muzeum)
Na základě udání byl Jan Kefer 9. června 1941 zatčen gestapem a vězněn nejprve na Pankráci a posléze na Karlově náměstí. Gestapo se ho snažilo získat pro spolupráci, Kefer však odmítl. Z Prahy byl převezen do koncentračního tábora Flössenburg, kde pracoval v kamenolomu. Na následky týrání zde 3. prosince 1941 zemřel. Záhy poté podlehla následkům psychických útrap v pouhých 26 letech jeho žena Dagmar, malého Reginalda se ujali prarodiče.
V souvislosti s Keferovou odbojovou činností, jakkoliv se její podoba může zdát zvláštní, udělil po válce prezident Edvard Beneš Janu Keferovi in memoriam vyznamenání „Československý válečný kříž“. Jeho životní postoje a boj, který vedl proti mohutné hrozbě představované hitlerovským Německem, tak byly jasně oceněny. Je nesporné, že Jan Kefer si nadevše cenil života ve všech jeho podobách a že vždy hledal skutečnou podstatu věcí. Ne náhodou je první číslo znovuobnoveného časopisu Logos, který začal vycházet po Sametové revoluci, uvedeno případným Keferovým textem, ve které se píše: „Fanatismus jest jednou z nejnakažlivějších nemocí lidstva; podléhají mu nejen jednotlivci, ale i celé sekty a církve. A tito fanatismem stižení blázni se hádají o pravost jimi přijatých nauk, zapomínajíce ve svém šílenství jimi se říditi a využíti jejich pravého účelu.“