Josef Pelant

*25. května 1906 v Loukově, okr. Mnichovo Hradiště - †28.březen 1945

Československý voják a odbojář. Dětství prožil s matkou Marií v rodné obci. V roce 1925 maturoval na gymnáziu v Turnově a na základě vysvědčení ze dne 19. června 1925 byl oprávněn k návštěvě vysoké školy technické. Nadaný student vstoupil na Vojenskou akademii do Hranic, kterou ukončil v 2. baterii vojenských akademiků 7. července 1927. První umístěnka Josefa Pelanta vedla do Josefovské pevnosti, kde působil u dělostřeleckého pluku č. 4 u spojovací baterie. V roce 1938 byl převelen do Hranic a téhož roku v srpnu se oženil s Emilií Pozdílkovou. Kvůli náboženskému vyznání své manželky vstoupil do Církve československé. V hodnosti kapitána čs. armády učil v Hranicích na vojenské akademii. Po likvidaci čs. armády dostal k 13. prosinci 1939 místo v muzeu v Uherském Brodě. Byt získal v Hradišťské ul. č. p. 253. Zde se manželce Emilii také narodili dva synové, Jiří a Ivan.

V muzeu Josefa Pelanta zařadili do funkce dopisovatele Památkového úřadu v Brně. Mohl tak nerušeně cestovat po okrese. Zaznamenával staré stromy, které se měly dostat pod ochranu Památkové péče, a přitom mapoval terén pro potřeby Obrany národa. Vytvořil si i své muzejní heslo, které se dlouho po válce uchovalo v paměti jeho kolegů: „U nás všecko je, všecko se najde, ale ne hned a ne vždycky.“ Josef Pelant se pozdním příchodem do Uherského Brodu vyhnul prvnímu zatýkání koncem roku 1939. V roce 1940 navázal díky své nové víře přátelství s farářem Rudolfem Babulou. Jako bývalý důstojník měl na rozdíl od mnoha spolupracovníků v Obraně národa lepší předpoklady pro odbojovou práci. Byl důkladný a daleko obezřetnější. V létě 1944 přijal výzvu gen. Luži adresovanou čs. důstojníkům, aby se dali k dispozici „stávajícím organizacím domácího odboje“. Ještě před vypuknutím SNP vstoupil do styku s gen. Ferdinandem Čatlošem, ministrem národní obrany Slovenského státu. V srpnu 1944 zorganizoval schůzku gen. Čatloše s Františkem Měšťanem. Ve stejném měsíci začal také spolupracovat s Antonínem Bartošem. V sobotu 10. února 1945 byl však učiněn konec všem dalším záměrům městského protinacistického odboje v Uherském Brodě. Pozdní odhalení konfidentů vedlo i k zatčení škpt. Josefa Pelanta. Poslední zprávu od manžela obdržela Emilie Pelantová z Brna 28. března 1945. V Mauthausenu, kam byl posléze Pelant s transportem KL3 převezen, nebyli vězni zaregistrováni. Proto nebylo možno ihned po skončení války zjistit, kdo se stal obětí onoho transportu. Až teprve koncem října roku 1945 byl ve Službě repatriantům zveřejněn seznam popravených v Mauthausenu z transportu KL3. Mezi více než 200 umučenými stálo i jméno Josefa Pelanta. Rozhodnutím vlády Československé republiky byl mjr. Josef Pelant dne 21. října 1947 povýšen in memoriam s účinností od 1. května 1942 na podplukovníka dělostřelectva.

Zdroj:AVOS,https://www.ub.cz/vyznamne-osobnosti/osobnosti/clay.html