Bohuslav Závada
17.1.1890, Bischkowitz (Býškovice) – 26.8.1942
Bohuslav Závada se narodil 17. ledna 1890 v Bischkowitz, inženýrský titul získal na brněnské technice a jako voják se zúčastnil 1. světové války. V ruském zajetí vstoupil do československých legií a po návratu do Československa byl v roce 1920 přijat do nově vzniklé armády jako podplukovník. Do léta 1939 byl umístěn na různých vojenských místech a poté působil jako profesor na obchodní škole v Königgrätzu.
V létě 1939 je Bohuslav Závada naverbován do Obrany národa (ON - Obrana národa). ON je tajná organizace československých důstojníků, která vznikla po vzniku „Protektorátu Čechy a Morava“ na jaře 1939 a jejíž členové se za německé okupace snaží vybudovat tajnou armádu. Jako velitel okresního velitelství se významně podílí na organizačním rozvoji ON v okrese Hohenmauth. Zakládá několik rot, volí zástupce a vybírá vhodné velitele praporů.
Bohuslav Závada byl po zatčení v únoru 1940 odsouzen „Lidovým soudem“ 7. ledna 1942 k trestu smrti za „prospěch nepřítele a přípravu na velezradu“ a zavražděn 26. srpna 1942 ve věznici Berlín-Plötzensee.
7. ledna 1890 Býškovice – 26. srpna 1942 Věznice Plötzensee
Československý legionář, důstojník a odbojář z období druhé světové války popravený nacisty.
Bohuslav Závada se narodil 17. ledna 1890 v Býškovicích na přerovsku v budově místní školy v rodině řídícího učitele Josefa Závady a Josefy rozené Koutné. Když mu bylo deset let, přestěhovala se rodina do Dobrotic. V roce 1907 maturoval na reálném gymnáziu v Holešově a poté studoval na České technice v Brně, kde promoval v roce 1913. Po ukončení studií absolvoval jednoroční vojenský výcvik v Brně.
Po vypuknutí první světové války byl Bohuslav Závada odeslán na ruskou frontu do Haliče, kde byl záhy raněn průstřelem nohy. Po vyléčení se sem opět vrátil. V roce 1915 padl do ruského zajetí, v červnu 1916 byl přijat do Československých legií, kde se stal náborovým pracovníkem v zajateckých táborech. Na podzim roku 1917 byl za důstojnický sbor II. divize zvolen do odbočky Národní rady jako člen Vojenského odboru, v listopadu se v Kyjevě zúčastnil schůze vedené Tomášem Garrigue Masarykem. Absolvoval Sibiřskou anabázi, do Československa se vrátil v roce 1920 v hodnosti podplukovníka.
Po návratu do vlasti zůstal Bohuslav Závada v armádní službě a pracoval na Ministerstvu národní obrany v Kanceláři československých legií. Roku 1926 se stal velitelem pluku v Břeclavi, roku 1928 pak zástupcem velitele 30. pěšího pluku Aloise Jiráska ve Vysokém Mýtě, od roku 1931 pak jeho velitelem. Od roku 1935 se spolupodílel na přípravě výstavby Československého opevnění zejména v oblasti Orlických hor. Byl členem skauta
Po německé okupaci v březnu 1939 a rozpuštění československé armády působil Bohuslav Závada jako pedagog na průmyslové škole v Hradci Králové. Vstoupil do protinacistického odboje v řadách Obrany národa. Za svou činnost byl zatčen gestapem 2. února 1940. Vězněn byl postupně v Pardubicích, Lipsku, Gollnowě a berlínské věznici Alt-Moabit. Dne 7. ledna 1942 byl lidovým soudem odsouzen k trestu smrti a 26. srpna téhož roku popraven gilotinou v další berlínské věznici Plötzensee.
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Bohuslav Závada se v roce 1922 v Holešově oženil s Boženou Kopřivovou. Manželům se postupně narodily čtyři dcery Božena, Radoslava, Miloslava (budoucí diecézní tajemnice Církve československé husitské) a Alena a syn Milan. Švagrem Bohuslava Závady a bratrem jeho manželky byl architekt a pedagog Miloslav Kopřiva