František Bár
*12.8.1907 Brno- † 27.11.1942 Vratislav
Československý úředník a odbojář. Pracoval u katastrálního a měřičského úřadu v Uherském Brodě. Jako poručík v záloze se angažoval ve vojenské odbojové organizaci Obrana národa. Stal se velitelem ON Uherský Brod. Zatčen dne 12. 12. 1939 v Uherském Brodě, vězněn v Brně v Kounicových kolejích. K smrti odsouzen 4. 8. 1942, popraven ve Vratislavi 27. 11. 1942 v 18.50 hodin.
František Bár pocházel po rodičích z Brna, kde se narodil 12. července 1907. Po přestěhování do Uherského Brodu bydlel na č. p. 99. S manželkou Ludmilou, původem z Přečkovic, měl jedinou dceru Alenu. Zaměstnaný byl jako asistent pomocné služby technické u katastrálního měřičského úřadu v Uherském Brodě. Jeho značná aktivita v sokolském hnutí mu ve 30. letech vynesla post náčelníka Tělocvičné jednoty Sokol v Uherském Brodě.
Do povědomí obyvatel města vstoupil v době stupňujícího se tlaku hitlerovského Německa jako horlivý propagátor branné výchovy mládeže a po záboru Sudet od října 1938 jako prosazovatel myšlenky sloučení tělocvičných organizací.
Když se od dubna 1939 začala formovat největší celoprotektorátní odbojová organizace Obrana národa, bylo rozhodnuto o ustanovení Františka Bára velitelem okresu Uherský Brod. Měl k tomu předpoklady nejenom morální, ale také praktické. Nikomu nepřišlo nápadné, když jako měřičský úředník neustále jezdil po uherskobrodském okrese. Pro Bára tím však vyvstala možnost získat spoustu kontaktů na osoby, kterým mohl věřit jako spolehlivým vlastencům.
K nejbližším spolupracovníkům náčelníka Sokola a nyní velitele okresu Obrany národa Františka Bára shora patřil zejména pplk. Štěrba z Uh. Hradiště. Jeho zástupcem v Uherském Brodě se po reorganizaci stal Vincenc Beníček a druhým zástupcem Petr Anderle. Celkem se podařilo dát dohromady na okrese asi 4 000 osob. Jedním z hlavních úkolů organizace bylo shromažďování zbraní a munice, neboť se očekávalo brzké vypuknutí války, a tím i celonárodního povstání. František Bár měl na starosti složku branného odporu, která byla od propagační a organizační činnosti striktně oddělena. Svoji roli pro odboj sehrála i příhraniční poloha okresu Uherský Brod, což znamenalo vytvoření přechodových kanálů a celé převáděcí sítě, na které měl Bár také značný podíl. Utečenci z celého protektorátu přicházeli do hotelu Smetana či do hostince Beseda Eduarda Rocha a odtud byli odváděni spojkami na hranice. Dalšími spolupracovníky byli JUDr. Vojtěch Hruboš a por. Josef Kolísek.
Vedle samotného Uherského Brodu se Bár na jaře 1939 spolupodílel na vytváření dalších skupin Obrany národa v okolních obcích. Kontaktoval především vedoucí sokolských jednot, které přes brannou výchovu osobně znal. Tak se mu podařilo položit základ pro skupiny Obrana národa v Nivnici a ve Vlčnově, které po vzniku spadaly přímo pod něho.
Poté, co Němci 14. listopadu 1939 dopadli budoucího konfidenta gestapa Františka Šmída, rozběhlo se zatýkání, které postihlo Obranu národa a později i komunisty na celé jihovýchodní Moravě. 30. listopadu udeřilo gestapo na krajské vedení Obrany národa v Uh. Hradišti a zatklo krajského velitele pplk. Vladimíra Štěrbu.
Až do poloviny listopadu Bár neustále oddaloval přechod do ilegality, až koncem listopadu 1939 obdržel rozhodnutí z krajského velitelství, že musí odejít na zdravotní dovolenou a zůstat mimo domov. Lékařské potvrzení na „nutné zotavení“ a tedy možnost pobytu mimo domov získal od MUDr. M. Grossmanna. V listopadu 1939 konečně zažádal o zdravotní dovolenou, ale bylo již pozdě. Během „uzdravování“ pobýval na různých místech, ponejvíce u příbuzných v Přečkovicích a v Bojkovicích. V prosinci se vrátil nakrátko domů v domnění, že se mu v nejbližší době podaří odejít za hranice.
Ráno 12. prosince 1939 Františka Bára v jeho bytě zatkli. V době, kdy šel do sklepa pro uhlí, zazvonil u dveří cizí člověk a požádal paní Bárovou o setkání s manželem. Ludmila Bárová nešťastně považovala neznámou osobu za spojku a manžela zavolala. Bára odvezli do Uherského Hradiště, následně do Brna na Cejl, později do Kounicových kolejí a nakonec do Breslau (dnešní Vratislav v Polsku). Zde se trestní řízení proti němu pro nedostatek důkazů nejdříve zastavilo.
Na svobodu však Františka Bára nepropustili a znovu ho převezli do Brna, do Uherského Hradiště a zpět do Breslau. Zpočátku věznění v Breslau se mu ještě dařilo posílat domů motáky. Podle nich Bárova žena informovala členy Obrany národa o situaci ve vězení. Bohužel časem byli do Breslau přivezeni další členové odboje. Následná konfrontace Bárovi ublížila. Mimo jiné byl obviněn i z posílání motáků a maření trestního řízení. Kdo veliteli Obrany národa v Uherském Brodě přitížil, zůstane nezodpovězenou otázkou a v oblasti domněnek. Nový soud v Breslau v srpnu 1942 po všech srovnávacích výpovědích odsoudil Františka Bára k trestu smrti pro velezradu. Dr. O. G. Thierack v závěrečném návrhu na odsouzení Bára prohlásil: „Odhalili jsme skupinu Říši velmi nebezpečnou, která svým úsilím a odvahou mohla těžce ochromit naše akce proti Polsku, kdyby nebyla včas zneškodněna.“
Bárův někdejší spoluvězeň, okresní soudce JUDr. František Černý, o něm napsal: „Jediný z nás nikdy nezmalomyslněl. Když všichni klesli na mysli, stál s hlavou vzpřímenou, když jiní zoufali, těšil je a povzbuzoval, když jiní mysleli jen na sebe, on na jiné nezapomněl. Obdivuhodný muž, který nám byl oporou. (…) Po celá léta věznění nikoho nezradil, spoluvězně nabádal ve vězení k opatrnosti a svým příkladným statečným chováním ve vězení zachránil mnoho dalších životů svých spolupracovníků.“
Po tříletém věznění byl František Bár 6. srpna 1942 odsouzen k smrti a 27. listopadu 1942 v Breslau popraven.
https://www.ub.cz/vyznamne-osobnosti/osobnosti/bar.htmlZdroj: ABS, https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=5171, M.Poláková - Měli odvahu žít