Jan Jemelka
* 01.09.1895 Hodolany - † 16.07.1976 Olomouc
Československý voják a odbojář.
Jan Jemelka pocházel z Hodolan u Olomouce, kde absolvoval obecnou a měšťanskou školu. V listopadu 1915 byl bez ohledu skutečnost, že doposud ukončil pouze 3. ročník vyšší státní průmyslové stavební školy v Brně, povolán ke službě v rakousko-uherské armádě a zařazen jako tzv. jednoroční dobrovolník k náhradnímu praporu zeměbraneckému pluku 13 v Olomouci. Po krátkém výcviku následovalo odeslání s pochodovým praporem na ruskou frontu k bojujícímu pluku.
Do ruského zajetí padl v červenci 1916. Krátce před bitvou u Zborova si v červnu 1917 podal v Kyjevě přihlášku do čs. legií v Rusku. Aktivní službu nastoupil v prosinci téhož roku v hodnosti střelce u 2. dělostřelecké brigády 2. čs. střelecké divize v Borispolu. Nejdříve sloužil coby dělostřelec u 5. baterie, následně jako správce kanceláře a hospodář u 4. baterie. V průběhu služby byl postupně povyšován do poddůstojnických hodností (leden 1918 nápředník/svobodník a červenec 1918 mladší ohňostrůjce/desátník). V září 1918 se stal praporčíkem (se zpětnou platností k 22.8.1918). U 2. dělostřelecké brigády absolvoval střelecký výcvik u dělostřelecké důstojnické školy v Ostroluči a praktický kurz dělostřeleckých důstojníků v Krasnojarsku. V lednu 1919 proběhlo přejmenování hodnosti praporčíka na podporučíka. Po vytvoření 3. čs. střelecké divize následovalo v květnu 1919 přemístění k formujícímu se 3. těžkému dělostřeleckému divizionu (oddílu) v Krasnojarsku. Zde působil nejprve jako pobočník velitele, následně ve funkci staršího důstojníka 2. baterie. V říjnu 1919 byl (se zpětnou platností k 1.5.1919) povýšen na poručíka. Z Vladivostoku evakuoval do Kanady se svým mateřským útvarem v červnu 1920. Do vlasti se vrátil počátkem srpna 1920.
Po příjezdu do ČSR byl 3. těžký dělostřelecký divizion v rámci unifikace během října 1920 sloučen s dělostřeleckým plukem 12. Jan Jemelka u útvaru vystřídal řadu nižších velitelských funkcí (velitel skupiny baterií, velitel baterie, I. důstojník baterie, velitel I. oddílu, 1. pobočník velitele pluku). Útvar se nejprve nacházel v různých lokalitách na východním Slovensku (Sečovce, Parchovany, Čáslavce) a teprve červenci 1921 se přesunul do stálé posádky v Užhorodu. V říjnu 1926 byl Jan Jemelka přeložen k velitelství 12. polní dělostřelecké brigády dislokované ve stejné posádce a ustanoven do funkce pobočníka velitele brigády. Během služby byl postupně povyšován, hodnosti kapitána dosáhl v červenci 1921, štábního kapitána v září 1927 a majora v červenci 1929. K mateřskému útvaru se vrátil v září 1930. Následně působil jako velitel III. oddílu, školy pro důstojníky dělostřelectva v záloze a zástupce velitele I. oddílu. Průběžně absolvoval řadu specializovaných krátkodobých škol a kurzů, mezi které patřily např. střelecká škola u Dělostřeleckého učiliště Olomouc (1923), vyšší jezdecký kurz u Učiliště pro jezdectvo Pardubice (1925) a Kurz pro velitele oddílů Praha (1930).
V říjnu 1932 byl přeložen k Vojenské akademii do Hranic, kde se ujal velení školního dělostřeleckého oddílu vojenských akademiků. V červnu 1933 dosáhl hodnosti podplukovníka. Na přelomu let 1936-1937 absolvoval Kurz pro velitele vojskových těles v Praze. Od konce července 1937 byl přidělen do Košic k dělostřeleckému pluku 111 a pověřen velením útvaru. O dva měsíce později se stal řádným velitelem pluku. Na přelomu února a března 1938 absolvoval informační plynový kurz pro velitele vojskových těles pořádaný u Chemického učiliště v Olomouci. Během zářijové mobilizace setrval ve velení dělostřeleckého pluku 111, který se jako útvar podřízený velitelství VI. sboru přesunoval z východního Slovenska do oblasti jihovýchodních Čech. Po přijetí mnichovského diktátu se útvar vrátil na Slovensko a připravoval k obraně před případným útokem maďarské armády. Po nacistické okupaci českých zemí byl pplk. děl. Jemelka dnem 30.6.1939 propuštěn z činné služby.
Následně krátce působil u okresního úřadu v Přerově, ale již od počátku roku 1940 se ocitl ve výslužbě. Během léta 1939 se zapojil do činnosti odbojové organizace Obrana národa „Bartoš“ v Hodolanech, která spočívala v podpoře rodin politicky perzekuovaných osob,
rozšiřování ilegálního tisku a letáků, obstarávání zbraní a výbušnin pro sabotážní akce. Od září 1944 spolupracoval s odbojovou organizací KSČ na Olomoucku vedenou Jiřím Sosnarem a působil pod krycím jménem Lipovský ve vedení formující se Moravské brigády, jejímž cílem bylo koordinovat činnost partyzánských a odbojových organizací v uvedeném regionu. Definitivní podoba brigády byla kodifikována v dubnu 1945. Po osvobození Olomouce působil jako styčný důstojník a tlumočník u jednotek Rudé armády. Za odbojovou činnost byl v květnu 1946 vyznamenán čs. válečným křížem 1939.
Po porážce nacistického Německa opětně nastoupil do činné vojenské služby. Od poloviny června 1945 se stal velitelem dělostřelectva 7. divize sídlící ve stejné posádce. V říjnu byl pověřen velením 7. dělostřelecké brigády v Bučovicích. O rok později následovalo přeložení do Brna a pověření velením nad dělostřelectvem V. sboru (1.10.1947 došlo k jeho přečíslování na IV. sbor). V říjnu 1946 byl se zpětnou platností povýšen na plukovníka (se zpětnou platností k 1.5.1940) a brigádního generála (se zpětnou platností k 1.5.1944). Počátkem ledna 1948 byl zproštěn funkce velitele dělostřelectva IV. sboru. V březnu byl odeslán na tříměsíční zdravotní dovolenou a dnem 1.6.1948 následovalo přeložení do výslužby. Brigádní generál Jan Jemelka zemřel 16.7.1976 v Olomouci. Zajímavé je, že vyšším důstojníkem a později generálem se stal bez ukončeného civilního středoškolského vzdělání a uceleného vojenského vzdělání, které nahradily pouze krátkodobé školy a kurzy.