František Kruš
* 26.10.1898 Leština (okres Zábřeh) – † 14.1.1944 Ochoz (okres Prostějov)
František Kruš, leštinský rodák, byl v době začátku okupace řídícím učitelem Moravičanské obecné školy a funkcionářem Sokola. Po záboru sudet se Moravičany, stejně jako blízké Loštice, staly pohraniční obcí okleštěné republiky. Do ní se stahovali lidé odmítající žít v říši, ale také se tam navraceli příslušníci pokořeného československého vojska, přinuceného bez boje vyklidit okupované území. Některým z nich se podařilo neodevzdat část výstroje a výzbroje s vyhlídkou na možný budoucí ozbrojený odpor.
Na rozdíl od obsazeného pohraničí, kde byla tělocvičná organizace Sokol okamžitě zakázána a rozpuštěna, ve zbytku republiky, a Moravičany s Lošticemi tam patřily, tomu tak nebylo. Neformální vzájemné znalosti lidí v těchto organizacích bylo využito k vytvoření zárodků odbojových skupin, jejichž cílem bylo mimo jiné ukrytí těchto zbraní a pomoc lidem, kteří byly nuceni opustit své pracoviště a domovy v okupovaných sudetech.
Krátce po obsazení zbytku republiky v březnu 1939 vznikla první celostátní ilegální odbojová organizace, známá pod názvem Obrana národa. V časové tísni způsobené náhlými dějinnými událostmi ji budovali důstojníci likvidovaného Ministerstva národní obrany a hlavního štábu. Její velitelská struktura byla složena hlavně z bývalých aktivních a záložních důstojníků zaniklé československé armády. Zapojil se i generál Alois Eliáš, pozdější premiér protektorátní vlády. Mužstvo bylo vybíráno z osvědčených struktur tělocvičných organizací Sokola, Orla ale také ze Stráže obrany státu (SOS). Základní struktura byla dokončena v létě 1939 (200 rámcových praporů) a hlavním programem byla příprava povstání proti okupační moci. Nedostávalo se však zbraní a ilegální organizace se teprve učila konspiraci (*W).
František Kruš, záložní důstojník a funcionář Sokola se v těchto počátcích odboje angažoval a později se stal vedoucím litovelské organizace Obrany národa(*5). V době po záboru pohraničí byla jejím hlavním úkolem pomoc dobrovolníkům, kteří se rozhodli opustit republiku a odejít do zahraničí, aby se zapojili do boje proti nacistům. Železniční stanice v Moravičanech byla první zastávkou v zatím svobodné části republiky na hlavní trati vedoucí přes Olomouc na Ostravu. Moravičany a Litovel se tak staly důležitými záchytnými body pro naše budoucí zahraniční vojáky, kteří se různými cestami dostali z okupovaného území přes nově vytvořenou hranici. Zde byli shromažďováni, bylo jim poskytnuto ubytování a organizován odjezd do Ostravy, odkud postupovali do tehdy ještě svobodného Polska.
Nedostatečná konspirace ilegální Obrany národa zapříčinila první vážnou porážku. Již během srpna 1939 se gestapu podařilo do její struktury proniknout. Následovaly dvě zatýkací vlny na podzim 1939 a v únoru 1940. Pro Františka Kruše si do Moravičan přijelo gestapo hned v první zatýkací vlně dne 4.prosince 1939. Za dramatických okolností se mu však podařilo uprchnout a skrýt se. Skrýval se u známých v Paloníně i v lese Doubravě. Pro své pronásledovatele zinscenoval sebevraždu utopením v řece Moravě a potvrdil ji dopisem na rozloučenou.
První garnitura vedení Obrany národa byla prakticky zničena a samotná organizace rozbita. Mnoho příslušníků Obrany národa, mezi nimi i premiér Alois Eliáš, skončilo na popravištích ale ze zbytků rozbité organizace mnohdy vznikaly nové odbojové skupiny. Za soustavného pronásledování a rozbíjení, vznikly další tři generace velitelských struktur, které se snažily o koordinaci odboje. Ten však musel změnit cíl hlavně na zpravodajskou a sabotážní činnost. Až poslední, čtvrtá garnitura vedení Obrany národa se dočkala konce války a pomohla organizačně podchytit květnové povstání v roce 1945. (*W)
František Kruš se po nějaké době objevil v jedné z prvních partyzánských skupin působících v protektorátu - v Zeleném kádru (*8). Byl tam též Stanislav Klein z Loštic, který nenastoupil na přikázanou práci do Německa. Namísto toho odešel do ilegality. Zúčastnil se dvou partyzánských akcí Zeleného kádru (25.5 a 15.6.1942). Pravděpodobně byl zařazen do přepadové skupiny, která měla 15 členů. Zřejmě to bylo dáno omezeným počtem zbraní. František Kruš, v té době měl 44 let, do ní nejspíš zařazen nebyl.