Josef Vanc

4. února 1915 – 7. května 1944

Byl československý voják a příslušník paravýsadku Carbon. Narodil se v Žitětín a vyučil se strojním zámečníkem; po okupaci byl z armády propuštěn a 25. května 1939 odešel do exilu přes Polsko. Ve Francie vstoupil do Cizinecká legie a následně do československé zahraniční armády; po pádu Francie byl 7. července 1940 evakuován do Velká Británie. Tam prošel výcvikem pro zvláštní úkoly (včetně parakurzu a sabotážních kurzů) a byl zařazen k operacím připravovaným ve spolupráci s Special Operations Executive; na podzim 1943 se skupinou odjel z Londýn a v lednu 1944 dorazil do Itálie do vyčkávací stanice.

V noci z 12. na 13. dubna 1944 byl vysazen v prostoru obcí Ratíškovice a Vacenovice; po seskoku se však skupina nesešla a Vanc zůstal jen s František Kobzík. Kvůli nefunkčním kontaktům se oba dlouho ukrývali v terénu, až je vyčerpání přimělo k riskantnímu noclehu na půdě domu v Rudice u Bojkovice. Po oznámení jejich přítomnosti byli 7. května 1944 obklíčeni četníky; po krátké přestřelce se rozhodli nepadnout do zajetí a zemřeli vlastní zbraní – z ohledání vyplynulo, že Kobzík nejprve zastřelil Vance a poté sebe. Jejich těla odvezlo Gestapo k pitvě a pozůstatky se už nepodařilo dohledat. Vanc byl po válce povýšen in memoriam a jeho jméno zůstává spojeno s generací vojáků, kteří se po dlouhém výcviku v zahraničí vrátili domů s vědomím, že jejich mise může skončit bez možnosti ústupu.