Emil Lány

*6. července 1879 Černilov – 5. května 1945 Praha

Byl český šlechtic a jeden z nejvýznamnějších právníků první republiky. Zapojil se do obou odbojů.

Pocházel z české černilovské větve původem uherského rodů Lányiů. Vystudoval práva na Karlově univerzitě. Od roku 1920 působil na ministerstvu spravedlnosti ČSR a od roku 1926 rovněž na právnické fakultě Karlovy univerzity.

V roce 1928 byl jmenován delegátem československé vlády v Mezinárodní komisi trestní a vězeňské a roku 1937 byl jmenován prezidentem Vrchního zemského soudu ČSR v Praze.

V letech 1932–1937 byl členem Synodní rady Českobratrské církve evangelické. Také se věnoval studiu historie: zajímal se o specifické výpovědní prameny městských hrdelních soudů, o tzv. smolné knihy. Zpracoval edice Knih černých jinak smolných z měst Bystrého, Dobrušky, Solnice a Smidar ze 16.–18. století.

Za druhé světové války působil v odboji, byl ve styku s československou exilovou vládou v Londýně a spoluzakladatelem (spolu s bývalým ministrem zahraničí Kamilem Kroftou a básníkem Jaroslavem Kvapilem) odbojové organizace PRNV spolupracoval s domácí ilegální bojovou skupinou československého důstojnictva. Byl odhalen, 24. června 1944 zatčen gestapem a umístěn do vazby na Pankráci. Začátkem Pražského povstání měl být převezen do zámečku na Jenerálce, kde byli internování další představitelé odboje. Zahynul v průběhu útoku německých letadel na Soudní náměstí.