Paul von Lettov-Vorbeck

(20. března 1870 – 9. března 1964)

Byl generálmajorem v armádě německého císařství za první světové války, během níž velel jednotkám v kolonii Německá východní Afrika.

Narodil se ve vojenské rodině v Saarlouis jako syn Karla Wilhelma von Lettow-Vorbecka a jeho ženy Marie. Následoval příkladu svého otce, vstoupil do německé armády a vystudoval na dělostřeleckého důstojníka. V roce 1900 se podílel na potlačování povstání boxerů v Číně. V letech 1904 – 1908 se účastnil potlačování povstání Hottentotů a Hererů v Německé jihozápadní Africe. Byl zde raněn a poslán na léčení do Jižní Afriky, kde se seznámil a spřátelil s jihoafrickým politikem a vojákem Janem Smutsem, proti kterému později bojoval. Poté nějakou dobu velel německým koloniálním jednotkám v Kamerunu. Šest měsíců před propuknutím první světové války byl povýšen na plukovníka a jmenován velitelem císařských jednotek v Německé východní Africe. Jeho síly na počátku války čítaly 14 000 mužů (3000 Němců a 11 000 černošských askaríjů).

Ačkoliv se mu nedostávalo dostatečné podpory z domoviny, vytrval v boji po celou dobu konfliktu a guerilovým vedením války na sebe poutal mnohonásobně větší síly Britského impéria, Belgie a Portugalska. Když s koncem první světové války ukončil svůj boj a vrátil se do Německa, byl přivítán jako jediný německý generál „Velké války“, který nikdy nepoznal porážku. Byl otcem německé taktiky guerillové války používané v oblasti dnešních států např. Mosambiq, Zambie,Rhodésie.

Jednen z jeho důstojníků Theodor von Hippel se později proslavil při konstituování "slavné" záškodnické divize Brandenburg.