Norbert Fabián Čapek

* 3. 6. 1870 Radomyšl u Strakonic, † 30. 10. 1942 Dachau (Německo)

Československý teolog, psycholog, účastník 1. a 2. odboje.

Po maturitě v Klatovech studoval filozofii se specializací na psychologii na univerzitách v Praze, Vídni, Hamburku a v Lipsku, kde 1896 promoval (PhDr.). Pocházel z římskokatolické rodiny, během vysokoškolských studií konvertoval k luteránství, 1898 v Brně založil Křesťanskou obec moravských bratří, v níž rozvinul své výjimečné kazatelské schopnosti. Současně s náboženským působením se zabýval aplikovanou psychologií. Jako první v českých zemích propagoval racionální volbu povolání, kterou spojoval s frenologickou teorií o vztahu mezi tvarem lebky, velikostí mozku a schopnostmi jedince. Pozitivním rysem jeho výzkumu byla anticipace psychogenetické determinace k výkonu profese (Moderní frenologie, 1902). Mnoho jeho úvah zůstalo rozptýleno na stránkách různých časopisů i těch, které redigoval (Nový lid, Pravda), zejména však v jím založeném a na tzv. cílenou výchovu mládeže orientovaném časopise Talent. 1911 odcestoval do USA, aby se věnoval studiu severoamerických náboženských směrů. Tam se při svém náboženském hledání stal baptistou a na univerzitě v New Yorku absolvoval baptistické bohosloví (ThDr.). Od 1915 působil jako kazatel baptistické církve mezi českými a slovenskými krajany. Zájem o slovenskou zbožnost ho vedl ke spolupráci se slovenským krajanským hnutím. Vydával obrázkovou revue Besedy ľudu v New Yorku, později byl odpovědným redaktorem deníku Slovák v Amerike. Snažil se působit na slovenský odboj v duchu česko-slovenské součinnosti, dokazoval, že Češi jsou ochotni a schopni se Slováky harmonicky spolužít, protože jejich zájmy jsou totožné. Založil a jako předseda od konce 1916 řídil Československou alianci, Albert Mamatey ho pověřil, aby vedl tzv. sdružené sbory Slovenské ligy. 1917–18 organizoval nábor československých vojenských dobrovolníků ve státě New Jersey. Demokratický program odboje popularizoval přednáškami, kázáními, českými, slovenskými a anglickými články. Byl pracovníkem personálního oddělení americké War College a členem Moral Division v amerických vojenských táborech. 1918 se stal členem pléna Odbočky Národní rady československé v USA, patřil k delegátům, vítajícím M. R. Štefánika a T. G. Masaryka na americkém území. Do Prahy se vrátil 1921 s manželkou Marií a jedenácti dětmi s posláním misionáře amerických unitářů. 1922 založil Společnost svobodného bratrství, kde syntetizoval unitářství s odkazem českých bratří, vstoupil do Mezinárodní společnosti pro náboženskou svobodu ve Švýcarsku. Svému společenství určil obrodné cíle vzhledem k jedinci i k lidské civilizaci. 1930 dosáhl uznání státu pro Náboženskou společnost československých unitářů, byl zvolen jejím prvním předsedou. Teologicky odmítl učení o Trojici, Ježíše považoval za člověka-hrdinu svědomí, všecky lidi měl za potomky Otce a Bibli za spis o historii i náboženské zkušenosti Židů. Řídil unitářský orgán Cesty a cíle (1922–41), napsal řadu brožur i větších monografií (Rytmus tvůrčího života, 1925, Typologie, 1930), kde se zabýval osobnostními typy. Vydal náboženské zpěvníky a byl korespondentem řady anglo-amerických časopisů. V březnu 1941 byl jako přední český anglofil a semitofil nacisty zatčen a posléze v koncentračním táboře Dachau popraven.

http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php/%C4%8CAPEK_Norbert_Fabi%C3%A1n_3.6.1870-30.10.1942