Karl Tarbuk

*7. dubna 1881 Krems ; † 22. prosince 1966 Vídeň

Německý důstojník za druhé světové války.

Karl Tarbuk byl 18. srpna 1901 přijat jako poručík do rakouské c. a k. armády. Syn pozdějšího polního podmaršála Johanna Tarbuka von Sensenhorst sloužil u c. a k. železničního a telegrafního pluku. V roce 1904 získala jeho rodina šlechtický titul „von Sensenhorst“. V letech 1904 až 1906 navštěvoval válečnou akademii v Korneuburgu. Dne 1. května 1906 byl povýšen na nadporučíka a 1. listopadu téhož roku přidělen k generálnímu štábu, kde působil na různých pozicích. Dne 14. října 1909 se oženil s Aglajou Freiin von Fiedler, se kterou měl tři syny. Dva z nich padli během druhé světové války, jeden jako nadporučík a druhý jako kapitán. Dne 1. listopadu 1910 byl povýšen na kapitána generálního štábu. Ve válce sloužil nejprve jako první generální štábní důstojník (Ia) u XV. armádního sboru. Dne 1. září 1915 byl povýšen na majora generálního štábu. V letech 1916 až jaro 1916 sloužil jako náčelník štábu u 62. a 10. pěší divize a 1. listopadu 1917 byl povýšen na podplukovníka. V polovině roku 1918 byl převelen jako styčný důstojník k flotilnímu velení v Pule. Během první světové války obdržel několik vyznamenání.

Po první světové válce byl přijat do rakouského spolkového vojska a většinu dalších let pracoval na ministerstvu obrany. Dne 23. června 1923 byl povýšen na plukovníka vyšší služby a v letech 1926 až 1928 působil jako náčelník štábu armádní inspekce. Dne 27. února 1926 byl povýšen na generálmajora. V první polovině roku 1932 vedl rakouskou vojenskou delegaci na odzbrojovací konferenci v Ženevě. Dne 30. září 1932 odešel do důchodu kvůli dosažení věkové hranice. Dne 3. května 1935 mu byl udělen titul polního podmaršála, který dříve nesl jeho otec. Od podzimu do konce roku 1938 působil jako hlavní znalec v rakousko-maďarském rozhodčím soudu, který likvidoval válečný materiál zůstávající po rakousko-uherské armádě.

Dne 1. dubna 1939 vstoupil jako generálporučík z.V. do německého Wehrmachtu a byl přidělen ke generálnímu velení XVIII. armádního sboru v Salcburku. Při mobilizaci na druhou světovou válku byl povolán do aktivní služby a nejprve vytvořil zeměbranecký pluk 2/XVII v Kremži. Byl označen také za velitele týlové armádní oblasti Západní Morava. Dne 15. listopadu 1939 byl jmenován velitelem divize z.b.V. 540 v Brně. Od roku 1942 zastával i funkci zemského velitele na Moravě. Dne 1. ledna 1943 předal velení divize z.b.V. 540 generálmajorovi Gustavu Wagnerovi a byl převeden do zálohy velitelů. Dne 1. dubna 1943 byly zrušeny jeho mobilizační povinnosti i postavení z.V. Byl starším bratrem generálmajora Johanna Tarbuka von Sensenhorst. Jeho ostatky jsou uloženy na hřbitově Grinzing ve Vídni.