Jaroslav Kučera

* 24. 3. 1907 – † 2. 11. 1990

Významný člen Sokola, divadelní ochotník, účastník druhého odboje

Jaroslav Kučera se narodil 24. března 1907 v Bubenči ve Škroupově ulici čp. 168 truhláři Josefu Kučerovi a Františce rozené Němcové. Do Hostivice přišel v roce 1929 jako úředník Československých státních drah. V prosinci 1931 se oženil s Boženou Čermákovou ze statku čp. 4 a v roce 1937 koupil dům čp. 153 poblíž nádraží. Narodili se jim dva synové – Jaroslav a Josef. Po vypuknutí druhé světové války již pracoval na nádraží Praha-Bubny, kde se zapojil do odbojové činnosti. Počátkem roku 1943 byl zatčen a prošel koncentračními tábory Osvětim a Buchenwald (vězeňské číslo 102008), odkud se vrátil až v květnu 1945. Po válce pracoval na ministerstvu dopravy jako inspektor státních drah a úředník, a to až do odchodu do důchodu v roce 1967.

Od mládí sportoval, původně v Bubenči v rámci Federované dělnické tělocvičné jednoty. Po svém příchodu do Hostivice se zapojil do činnosti Tělocvičné jednoty Sokol Hostivice, pracoval ve výboru, v roce 1934 byl náčelníkem a v roce 1941, před rozpuštěním Sokola, se stal místostarostou. Po obnově jednoty v roce 1945 působil jako její starosta, od roku 1948 pak jako místostarosta. Ve výboru tělovýchovné jednoty zůstal až do 80. let 20. století. V letech 1970 až 1975 byl náčelníkem ZRTV v okresním výboru ČSTV Praha-západ. V rámci Sokola, ale někdy i v představeních zaštítěných jinými spolky, se zapojoval se do ochotnického divadla. Byl také členem Pěveckého spolku Bendl v Hostivici, kde v roce 1942 zastával funkci jednatele.

Za odbojovou činnost za druhé světové války byl v roce 1947 vyznamenán Československým válečným křížem 1939 a Československou vojenskou medailí za zásluhy I. stupně. Hned v roce 1945 se stal předsedou hostivické odbočky Svazu osvobozených politických vězňů, v této funkci setrval do roku 1946. Jak se odbojářské organizace postupně slučovaly a přejmenovávaly, byl následně členem Svazu bojovníků za svobodu, Svazu protifašistických bojovníků a Českého svazu protifašistických bojovníků.

Zemřel 2. listopadu 1990 v Praze 2 v nemocnici.