Josef Šmíd II
*26. března 1913 v Židlochovicích - ?
Československý novinář a odbojář. Jeho otec se vyučil ve Vídni pekařem, několik let pracoval jako tovaryš a před první světovou válkou nastoupil k četnictvu. V roce 1921 byl předčasně penzionován a pobíral pouze malou penzi. Matka Josefa Šmida zemřela a jeho otec později žil s ním.
Po absolvování gymnázia ve Znojmě se Josef Šmid rozhodl pokračovat ve studiu na Lékařské fakultě v Brně. Kvůli nedostatku finančních prostředků studoval s obtížemi a musel se živit různými způsoby – pracoval jako tenisový trenér, hrál na saxofon a působil jako sportovní zpravodaj pro několik brněnských novin. V této roli poskytoval také zprávy sportovní redakci ve Zlíně.
V roce 1937 mu redakce zlínských novin nabídla sezónní práci během prázdnin, kterou přijal kvůli výhodné finanční nabídce. Vzhledem k rostoucímu napětí ve společnosti zůstal v redakci až do Vánoc a nakonec nastoupil natrvalo jako redaktor Pondělníku. V redakci působil až do roku 1943.
V roce 1942 se Josef Šmid zapojil do ilegální činnosti v odbojové skupině vedené Josefem Skalským (Langem), která působila ve Zlíně. V rámci této skupiny se věnoval zejména zpravodajské činnosti. Když byla v roce 1943 odbojová síť plně vybudována, Josef Šmid úmyslně neplnil pracovní rozkazy, což vedlo k jeho propuštění z redakce a vyloučení ze Svazu novinářů.
Po odchodu z novin našel zaměstnání v Baťově škole práce, kde pokračoval v odbojové činnosti, zaměřené nejprve na sabotáže a později na bojové akce. Na podzim roku 1944 se stal členem partyzánské brigády Jana Žižky. Po osvobození zůstal ve službách partyzánské jednotky Skalského až do října 1945, kdy byla jednotka rozpuštěna a nahrazena mladými příslušníky Sboru národní bezpečnosti.
Po válce odešel do Prahy, kde nastoupil do redakce časopisu Světa práce, jak se předem dohodl s redaktorem Hliněnským. Současně se zapojil do činnosti Sdružení československých partyzánů a stal se členem redakčního kruhu časopisu Partyzán. Tím se dostal do prostředí blízkého komunistické straně, což ovlivnilo jeho politický vývoj.
V roce 1945 se stal členem sociální demokracie, avšak politicky v ní nebyl příliš aktivní. To se změnilo v roce 1947, kdy při jedné ze schůzí pražské 25. organizace sociální demokracie vystoupil proti pravicovému řečníkovi a byl následně zvolen předsedou této organizace.
Ve Světě práce se Josef Šmid věnoval převážně průmyslovým reportážím, zatímco politické články psal pro Partyzána, který podporoval linii komunistické strany. V letech 1946–1948 několikrát zvažoval vstup do komunistické strany, avšak na žádost stranických kolegů setrval v sociální demokracii jako „levicový spojenec“. Do KSČ vstoupil až po sloučení obou stran v roce 1948.
V roce 1947 se dobrovolně přihlásil k boji proti banderovcům, kde sloužil po dobu jednoho měsíce. Během únorových událostí roku 1948 se stal členem Akčního výboru Lidového domu, který jej jmenoval odpovědným redaktorem Světa práce. Po příchodu šéfredaktora Pilaře byl na podzim téhož roku jmenován jeho zástupcem.
V roce 1950 se začalo hovořit o ukončení vydávání Světa práce, a jelikož vydavatelství neposkytlo jasné informace o budoucnosti listu, přijal Josef Šmid v září téhož roku nabídku státních statků, kde nastoupil jako redaktor tiskového oddělení. Jeho plat se zvýšil z 7250 Kčs na 9000 Kčs hrubého.
Jako člen Klubu vojenských redaktorů absolvoval v roce 1949 vojensko-politické školení ve Slapech. V roce 1950 působil jako místopředseda 10. místní organizace KSČ, učitel marxisticko-leninského kroužku ve Svobodě i v místní organizaci, kde rovněž zastával funkci kulturního propagátora.
Zdroj: ABS - nepodrobeno kritickému zkoumání