Franz Karmasin

2. září 1901 v Olomouci -

Německý nacionalista narozený v tehdejším Rakousku-Uhersku. Vyrůstal v německy mluvící rodině a po absolvování střední školy se rozhodl pro studium zemědělství. Po první světové válce, během které sloužil v armádě, se přestěhoval na Slovensko, kde se začal angažovat v organizacích německé menšiny. Jeho kariéra rychle směřovala od odborné činnosti k politickému a ideologickému aktivismu.

Aktivita v meziválečném Československu

Na Slovensku se Karmasin stal jedním ze zakladatelů Karpatoněmecké strany (KdP), která byla regionálním křídlem Henleinovy Sudetoněmecké strany (SdP). V roce 1935 byl zvolen poslancem Národního shromáždění, kde zastupoval německou menšinu. Zároveň vedl radikální mládežnické a polovojenské spolky jako Kameradschaftsbund. Jeho veřejná činnost byla poznamenána autoritářskými a pronacistickými postoji, které se výrazně prohloubily po roce 1938.

Po rozbití Československa se aktivně podílel na reorganizaci německých struktur na Slovensku a stal se vůdcem Deutsche Partei, hlavní politické síly německé menšiny v nově vzniklé Slovenské republice. Od března 1939 byl jmenován státním tajemníkem pro záležitosti německé menšiny ve vládě Jozefa Tisa. Současně zastával i funkci tzv. Volksgruppeführera, tedy vůdce „říšské“ národnostní skupiny Němců na Slovensku.

Spolupráce s nacistickým režimem

Během druhé světové války se Karmasin stále více přibližoval k vedení nacistické strany a SS. V roce 1941 vstoupil do SA a později do SS, kde dosáhl hodnosti Sturmbannführera (ekvivalent majora). Úzce spolupracoval s říšským bezpečnostním aparátem, zejména s Himmlerovým aparátem.

V létě 1944, během zhoršující se bezpečnostní situace na Slovensku a před blížícím se Slovenským národním povstáním, inicioval vznik polovojenské jednotky Heimatschutz Slowakei – „domobrany“ tvořené příslušníky německé menšiny. Tato jednotka se po potlačení povstání stala nástrojem SS při represích vůči civilnímu obyvatelstvu, zejména ve spolupráci s Einsatzgruppe H, která se podílela na popravách, deportacích a pronásledování Židů, partyzánů i civilistů.

Karmasin podporoval antisemitismus, rasové zákony a germanizační politiku. Jeho činnost po roce 1944 lze bez nadsázky označit za kolaboraci s nacistickým okupačním režimem, i když formálně stále působil v rámci slovenské autonomie.

Útěk a život v Německu

Po konci války v roce 1945 uprchl Karmasin do americké okupační zóny v Německu. Československé úřady ho v roce 1947 za jeho činnost obžalovaly a v roce 1948 odsoudily v nepřítomnosti k trestu smrti. Vydání ale nebylo úspěšné a Karmasin se uchýlil k životu v ústraní.

V Západním Německu se však znovu politicky angažoval – tentokrát v prostředí sudetoněmecké emigrace. Byl činný ve Witikobundu, krajně pravicovém spolku, který propagoval myšlenky "navrácení ztracených území" a omluvu nacistických kolaborantů. V letech 1959–1964 byl jeho generálním sekretářem. Zde navazoval kontakty s pravicovými politiky, zpravodajskými službami (mj. BND) a dalšími exponenty bývalého nacistického aparátu.

I když mu byla nabídnuta spolupráce s československou rozvědkou, odmítl ji. Do Československa se nikdy nevrátil. Zemřel 25. června 1970 ve městě Steinebach am Wörthsee v Bavorsku.

Historické hodnocení

Franz Karmasin je považován za symbol pronacistické kolaborace mezi německou menšinou na Slovensku. Patřil k výrazným exponentům ideologie "národní jednoty" a "rasové čistoty", čímž se stal aktivním spolupracovníkem režimu, který stál za deportacemi a vraždami tisíců lidí. Ačkoliv byl po válce odsouzen k smrti, v Německu se těšil určité ochraně a veřejně vystupoval v organizacích, které zpochybňovaly poválečný demokratický konsensus.

Zdroj: Wikipedie