1.československá partyzánská brigáda Jana Žižky

Výsadek Jan Žižka II při výcviku ve Svjatošinu

Často používaná zkratka: PBJŽ

1. čs. partyzánská brigáda Jana Žižky - nejpočetnější a nejvýznamnější partyzán­ská jednotka v českých zemích. Jejím základem byl organizátorský výsadek ze SSSR, který v celkovém počtu 21 osob seskočil ve dvou skupinách 21. srpna 1944 a v noci ze 30. na 31. srpen 1944 na základnu 1. partyzánské brigády M. R. Štefánika v prostoru Sklabině u Martina. Velitelem paraskupiny byl ppor. J. Ušiak, politickým komisařem rotný A. Turský a náčel­níkem štábu kpt. Rudé armády D. B. Murzin. Jejími dalšími členy byli nadporučík RA P. Morozov zástupce velitele pro zpravodajskou činnost, des.M. Valaštiak zástupce náčelníka štábu, st. radista V. Kolomackij, ml.radista A. Timochovová, lékař Latypov, rozvědčík V. Nikolajev, P. Kudelja, M. Dupkala, J. Kolodžej,rotný M. Masaryk, J. Michálek, rotmistr O. Melek, J. Němec, des. S. Petruš, čet. F. Ralbovský, čet. J. Segeč, des. J. Ščur, des. F. Tkáč.

Osobní výzbroj sestávala ze samopalů PPŠ, 4 obranných ručních granátů a 1500 nábojů. Velitel, NŠ a radisté měli pistole TT. Pro skupinu dále 2 lehké kulomety, odstřelovaci puška s optikou a tlumičem a PT puška Simonov. Shozeno bylo též několik zásobníků protitankových min a trhavin. Každý obdržel 200 německých okupačních marek, které však mimo území SSSR a Polska neplatily. Výstroj vojenská, doplněná vatovanou blůzou a pláštěnkou, vysoké boty. Zásobu potravin pro jednotlivce na první 3 dny představoval 1 kg sucharů, 1/2 kg cukru, 2 rybí a 2 masové konzervy, 1/2 kg slaniny a 30 dkg machorky. Pro spojení byly přiděleny rádiové komplety SEVER a RPO s přenosným šlapacím alternátorem.

Primární rozkaz dával skupině za úkol podpořit organizátorské úsilí v rámci SNP.

Znění primárního rozkazu:

Na základě plnění usnesení UV KS Ukrajiny ze dne 17. května 1944 o rozvoji partyzánského hnutí na území Československa přikazuji:

1.    Oddíl pod velením s. Ušiaka v počtu 20 osob vysadit v noci na 29. srpna 1944 na základnu s. Velička. Po seskoku překročit hřeben Velké Fatry a přejít do prostoru Vrútky, Žilina, Považská Bystrica, Německé Pravno (mapa 1:20 000).

2.    Spojit se s posádkami v Žilině, s pracujícími závodů, továren a studenty. Z řad československých vlastenců doplnit svůj vlastní oddíl a organizovat nové partyzánské oddíly. Poskytovat pomoc existujícím oddílům při navazování spojení s československým představitelem při UŠPH.

3.    Navázat spojení s železničáři ze Žiliny, Vrátek. Vytvořit ilegální vlasteneckou organizaci. Zorganizovat vyřazení z provozu železničních uzlů Žilina a Vrútky.

4.    Provést rozvědku a navázat spojení s vlasteneckými organizacemi ve městě Turčianský Sv. Martin, s pra­cujícími vojenských závodů Velká Bytča a Považská Bystrica.

5.    Veliteli oddílu s. Ušiakovi: pravidelně podávat zprávy představiteli při UŠPH získané průzkumem, fakta o diverzní činnosti, o dislokaci oddílu.

Představitel československé vlády

při Ukrajinském štábu partyzánského hnutí

(Slánský)

UŠPH mezitím 6. září 1944 rozhodl o přesunu celé skupiny na Moravu, aby zde podnítila party­zánské hnutí. Během přesunu trvajícího deset dnů podnikal výsadek teroristické akce proti gardistům, místním Němcům a menším vojenským jednotkám, při nichž doplňoval početní stav, takže po překročení Váhu dosáhl početní stav skupiny 315 osob. Úspěšný průzkum bojem u Štiavníku proti jednotkám střežícím moravsko-slovenskou hranici byl 16. září 1944 rozšířen průnikem do prostoru Velké Karlovice, kde ve své taktice pokračovala a kde byla zformována 1. čs. part. oddíl Jana Žižky. 25. září 1944 se pokusil oddíl překročit protektorátní hranici jako celek. Po těžkých bojích musela ustoupit zpět na Slovensko. Štáb brigády po této zkušenosti změnil taktiku, rozdělil jednotku na menší skupiny, které nakonec částí svých sil a různými cestami, za pomoci místního obyvatelstva znovu pronikly do prostoru Beskyd.

První, asi 60členné skupině v čele s D. B. Murzinem se podařilo přejít na Moravu a dostat se k vytčenému prostoru v noci z 28. na 29. září 1944. Do poloviny října 1944 se dostaly na Moravu i další 2 větší skupiny pod vedením J. Ušiaka a O. Meleka. Postupně se probíjely i další menší útvary a jednotlivci. Přestože oddíl utrpěl v těchto střetech značné ztráty, představoval po přechodu hranic nejsilnější partyzánskou jednotku v českých zemích. Zprvu působil v prostoru Moravskoslezských Beskyd a ani sílící perzekuce nacistů (-*Tetřev) nezabránila tomu, aby se zde pod vlivem jeho činnosti nevytvořila rozsáhlá partyzánská oblast. Posléze rozšiřoval pro­stor své působnosti a rozvíjel politickou, organizátorskou, diverzní a bojovou čin­nost. Navázal spolupráci s ilegálními skupi­nami a organizacemi komunistického i nekomunistického odbojového hnutí - např. organizace Josefa Sousedíka nebo Marka Malíka. Po­stupně se rozrůstal o české vlastence i o uprchlé sovětské válečné zajatce. Po přepadení příslušníků štábu 2. listopadu 1944 v prostoru Kněhyně nedaleko Čertova mlýna se sice nacistům podařilo velení oddílu částečně narušit, v prosinci 1944 však byl štáb organizačně přebudován. Velitelem oddílu se stal kpt. Rudé armády D. B. Murzin (dosavadní velitel J. Ušiak zahynul 3. listopadu 1944 v obklíčení nacisty v Čeladné), jeho zástupcem kpt. Rudé armády P. F. Buďko, politickým komisařem byl jmenován kpt. Rudé ar­mády I. P. Štěpánov a náčelníkem štábu por. Rudé armády V. Nástěnko. Původní oddíl se postupně rozrostl v brigádu, jejíž činnost zasahovala širokou oblast Morav­skoslezských Beskyd a východní Moravy. V jejím rámci se na přelomu ledna a února 1945 zformovaly 4 základní prapory. k nimž se postupně připojovaly další partyzánské skupiny. První prapor opero­val v prostoru Vsetín—Velké Karlovi­ce—Valašské Klobouky—Vizovice —Kašava; druhý bojoval v oblasti Zlín - Holešov — Bystřice pod Hostýnem - Přerov — Hranice — Valašské Meziříčí; třetí prapor rozvíjel činnost v pásmu Zlín - Napajedla — Uherské Hradiště - Uherský Brod a čtvrtý v prostoru Kroměříž — Vyškov — Slavkov u Brna. Brigáda, v jejímž rámci působilo značné množství oddílů (uvádí se až 33), se opírala o ilegální síť v oblasti její aktivity nazýva­nou Tajná vojenská civilní organizace (TVCO), jejíž síly byly k dispozici i paraskupině CLAY. V jejích řadách bojovalo s nepříte­lem včetně spolupracovníků téměř 2000 osob. Příslušníci jednotky uskutečnili celou řadu diverzních, přepadových a bojových akcí. K nejznámějším patří např. zajetí genmjr. H. von Müllera a jeho doprovodu 19. dubna 1945 na zámku v Hostících u Kroměříže, dále potom vypuštění pohon­ných hmot na nádraží v Morkovicích 26. února 1945 aj. Významnou měrou též přispěli k rozmachu - Květnového povstání českého lidu a přímo se podíleli i na osvobození některých míst na Moravě (- Květnové povstání českého lidu - přehled).

V minulosti se PBJŽ dělila na 33 pododdílů, avšak toto dělení neodpovídalo pravdě, jelikož některé skupiny zahrnuté do výčtu brigády byly samostatné nebo jen s PBJŽ spolupracovaly.

Toto dělení vypadalo takto:

1.            oddíl Bojkovice, velitel major Josef Tomečka a Karel Hřib,

               2.            oddíl Gába-Pala, velitel Jaroslav Pala a Valentin Gába,

               3.            oddíl Garncarz-Jablůnka, velitel praporčík Alois Garncarz,

               4.            oddíl Hoštálková-Češek, velitel Jaroslav Češek,

               5.            oddíl Hošťálková-Žůrek, velitel četnický strážmistr Jan Žůrek,

               6.            oddíl Horní Lapač, velitel František Fuksa a poručík Nikolaj Grivačevskij,

               7.            oddíl Jaroš-Žižka 10, velitel Jaromír Palat,

               8.            oddíl Jablůnka, velitel četnický strážmistr Jindřich Švidrnoch,

               9.            oddíl Kuriněnko, velitelé Antonín Michalčík, nadporučík Dmitrij Kuriněnko, rotný Nikolaj Jastrebov,

          10.          oddíl Laža-Hovězí, velitelé Josef Laža, Pavel Laža,

               11.          oddíl Liptál-Daňa, velitelé Zachar Sirotin a Vladislav Daňa,

               12.          oddíl Liptál-Mika, velitel Stanislav Mika,

               13.          oddíl Míša, velitel Karel Bubeníček,

               14.          oddíl Moskalenko, velitelé Alexandr Dolinov, Petr Moskalenko,

               15.          oddíl Moravsko-Slezsko (Jan Žižka moravskoslezský), velitel Josef Čapka,

               16.          oddíl Nový Hrozenkov, velitel Ladislav Tomanec,

               17.          oddíl Olga, velitelé Josef Houfek a Olga Františáková,

               18.          oddíl Orol, velitel Ferdinand Málek-Malinovský,

               19.          oddíl Ploština, velitel Grigorij Slepcov,

               20.          oddíl Prapor T. G. Masaryka-Ivan, velitel Jan Úlehla,

               21.          oddíl Prlov, velitel Petr Buďko,

               22.          oddíl Prostějov, velitel Josef Knoll,

               23.          oddíl Staré Město, velitel Josef Němeček,

               24.          oddíl Suchá Loz, velitel poručík Leonid Voronin,

               25.          oddíl Třešť, velitel František Němec,

               26.          oddíl Václavík-Hranice, velitel Jaroslav Václavík

               27.          oddíl Valašská Polanka, velitel Jaroslav Surovec,

28.          oddíl Vizovice, velitel major Zdeněk Knoll,

               29.          oddíl Zádveřice, velitel Jan Mikeska,

               30.          oddíl Zašová, velitel Ludvík Kubját,

               31.          oddíl Zděchov, velitel Jan Ondrovčák,

               32.          oddíl Skalský Lang

Zdroje:

Český antifašismus a odboj

Za frontou na východě - J.Šolc

Archiv VOS