Velké Karlovice - odboj
Vznik Slovenského státu a obsazení zbytku českých zemí Němci znamenalo uzavření hranice mezi Moravou a Slovenskem. Hranice byla vytýčena na hřebeni Javorníků. V Makovském průsmyku postavili okupanti malou celnici s hraniční závorou.
Velké Karlovice byly obsazeny 18. března 1939. Německá posádka se ubytovala v měšťanské škole, hostincích i v soukromí u obyvatelů a v Leskovém a v Tísňavách byly postaveny dřevěné ubytovny celníků. Valašsko se stalo útočištěm uprchlíků, zejména vojáků čs. armády a jejich cílem bylo hlavně zařazení do zahraničních bojových útvarů. Účinně jim pomáhali místní obyvatelé. Byli si vědomi nebezpečí i následků a přesto uprchlíkům poskytovali ubytování, stravu, znali dobře terén a měli kontakty na Slovensku. Z jejich řad bylo mnoho zatčených a umučených a přesto zůstali páteří odboje po celou hroznou válečnou dobu.
V prvních dnech okupace vznikla celostátní organizace Obrana národa. Spojila vlastenecké spolky, Sokoly a členy levicových stran včetně KSČ. Veliteli byli vojáci čs. armády. Činnost organizace směřovala k přípravě ozbrojeného povstání. Do Obrany národa se zapojili též občané Velkých Karlovic a jejich vedoucím se stal starosta a učitel Miroslav Tetter. Její existence však byla velmi brzy prozrazena a v roce 1940 se rozběhlo celostátní zatýkání a popravy. Odboj na Valašsku však neustal. Na přelomu let 1943-1944 založil Josef Sousedík, vynálezce a vsetínský starosta, odbojovou organizaci podle principu Obrany národa. Měla polovojenský charakter zaměřený na zpravodajskou a zásobovací činnost a jejím cílem byla příprava moravského povstání. Ve Velkých Karlovicích zajišťovali vedoucí pozice vojenský velitel Josef Slánský, Dobromil Kovář zajišťoval zásobovací sekci a Oldřich Kyslinger a Jaromír Prexl zajišťovali zpravodajskou činnost. Každý měl další řadu spolupracovníků. Spojkou na Josefa Sousedíka byli Viktor Kollanda a František Juppa.
V létě 1944 se situace přiostřila. Vylodění spojenců, otevření západní fronty a postupující Rudá armáda vázaly stále více německých sil. Slovenské národní povstání vzbudilo v mnoha lidech snahu účastnit se bojů. Množil se také počet uprchlých válečných zajatců snažících se přejít Slovensko. Všichni hledali pomoc u místních obyvatel. Největší tíha spočívala na pasekářských usedlostech. Místní odbojáři vytvořili rozsáhlou převaděčskou síť, udržovali spojení se Slovenskem, podávali zprávy o počtu a pohybu německých hlídek. Oldřich Kyslinger přebíral od učitele a převaděče Františka Haši z Prostřední Bečvy skupinu ruských zajatců Petra Moskalenka, Ivana Stěpanova a Alexandra Kotljarova a za pomoci dalších pasekářů je převedli do Štiavnika. Vrátili se nazpět s oddílem Janka Ušiaka a stali se z nich významní partyzánští velitelé.
O zvýšeném pohybu osob v hraničních horách byl informován sám K. H. Frank. Vydal nařízení, aby od 16. září 1944 byl okamžitě bez soudu veřejně popraven každý člověk, který bude přistižený, jak se pohybuje se bez povolení.
V polovině září se formoval ve Štiavniku partyzánský oddíl s velitelem Jánem Ušiakem, jehož jádrem byl paravýsadek 22 lidí, vycvičených ve Svjatošinu u Kyjeva a vyslaný Ukrajinským štábem partyzánského hnutí z rozkazu Rudolfa Slánského. Byli vysazeni ve slovenské Sklabině. Jejich úkolem bylo rozšíření a podpora partyzánského hnutí na Moravě, zpravodajská činnost a vázání sil nepřítele. K partyzánskému oddílu se přidávali Čechové a Moraváci, kteří bojovali v Slovenském národním povstání. Tak se k oddílu dostal též František Tomek z Velkých Karlovic. Sídlo štábu bylo v Němčákově hájence v Buntově dolině. Přes hranice do Velkých Karlovic byly vysílány rozvědky, aby prověřily náladu obyvatel, získaly kontakty, odpozorovaly trasy a četnost německých hlídek. Partyzáni chodili do karlovských hospod a obchodů. Na svou účast v takové akci vzpomíná Miroslav Čech (Böhm): „Zastavili jsme u místního obchodníka na křižovatce u kostela. Dostali jsme dvě kořalky pro velitele a jednu pro mužstvo, salám, asi 1000 cigaret a drobností." Při této návštěvě byl přítomen též konfident Jan Dvořák a obchodníkovi Dobromilu Kovářovi se tato návštěva stala osudná.
Prvním úředním hlášením o výskytu partyzánů je záznam celníků o přechodu asi 18 partyzánů dne 17. září 1944 kolem 18 hodiny. Hajnému Rudolfu Pavelkovi odebrali partyzáni dalekohled, loveckou pušku, náboje a vystavili mu rusky psané potvrzení.
Zkušební přechod asi 40 členné skupiny se odehrál 22. září. Partyzáni v ranních hodinách v Tísňavách narazili na asi 30 minut. Výsledkem byli 3 zranění celníci a jeden zajatý partyzán, kterého popravili na Bílé. Německou posádku stáhli z Tísňav do obecní školy.
Přechod celého partyzánského oddílu, čítajícího téměř 400 lidí, připravoval velitel Ušiak na 25. září 1944. Oddíl byl rozdělen na čety a roty. Na poradě v předvečer přechodu se velitelé dohodli na pojmenování „Partyzánský oddíl Jana Žižky“.
Oddíl postupoval Buntovou dolinou a časně ráno stanul na Stratenci. Odstranili hraniční kámen a vztyčili čs. vlajku. Ušiak pronesl projev a přečetl text partyzánské přísahy. Celý oddíl složil veřejný partyzánský slib. Oddíl pokračoval přes Selský Příschlop a Lopušánky do Podťatého na Světlé. Zásobovací četa obsadila hájenku německého lesního Franze Pietsche. Zabavila dobytek,
drůbež, potraviny, oděvy a zbraně. Partyzáni zaujali pozice nad hájenkou u kapličky, začátku Kubáně a na Kolvárku. Když se objevila vojenská německá hlídka, padlo pár výstřelů a Němci se stáhli. Partyzáni se chystali k odpočinku, když se na silnici objevily vojenské jednotky. Přestřelka se znovu rozhořela. Přejížděly další německé posily. Murzin nařídil použít protitankovou pušku a kulomet, boj trval až do pozdních odpoledních hodin. Je třeba říct, že z celkového počtu 400 partyzánů bylo ozbrojených maximálně 200. Po zprávě, že se od Makova údolím Kubáň blíží početné německé posily, dal Ušiak rozkaz k návratu na Slovensko.
Podle úředních záznamů bylo zraněno 20 Němců, z toho 9 těžce. Mezi zraněnými byl velitel pohraničních celníků Paul Weiss, který svému zranění podlehl. Partyzáni ztratili kulometčíka Alexandra Zábojníka.
Střet na Světlé byl největším otevřeným partyzánským bojem na území protektorátu a přivolal na Valašsko samotného K. H. Franka. Němci dostali důkazy o síle oddílu, počtu lidí a výstroje.
Murzin navrhl přechod menších skupin s cílem srazu na předem určeném místě. Termín přechodu 1. skupiny byl stanoven na 28. září 1944. Využili zkušeností Moskalenka, Stěpanova a Koljanova, kteří trasu z Prostřední Bečvy do Stiavnika prošli. Vyslali spojku k Františku Hašovi, známému převaděči. Pro odpoutání pozornosti SS naplánovali útok na sídlo posádky v měšťanské škole ve Velkých Karlovicích. K provedení byl určen František Tomek. Narodil se v Leskovém v roce 1925 a vyučil se kominíkem a v obci byl známý. V kominickém obleku uložil ve škole nálož do komína. Při akci byl jištěn partyzány Františkem Molem a Stanislavem Kozou. Nálož vybuchla 28. září 1944, nikdo nebyl zraněn, ale panika mezi Němci byla značná.
V noci z 28. na 29. září 1944 přešla Murzinova skupina provázená Jakubem Bílkem a Františkem Hašou přes Lemešnou a Makovský průsmyk na Prostřední Bečvu. Tam se za pomoci lesníků dostali do lovecké chaty na Magurce.
Po vypálení Němčákovy hájenky ve Stiavniku se skupiny Ušiaka a Meleka (po přechodu na Moravu) s Murzinem setkaly 2. října 1944 a svůj štáb si zřídili na Martiňáku. Oblast Velkých Karlovic a Bečev byla obsazena silnými protipartyzánskými jednotkami, které prováděly neustálé kontroly a přepadové akce na pasekách.
K. H. Frank nasadil proti partyzánům 13 000 vojáků, policistů, psovodů a celníků. Od 17. listopadu 1944 pročesávali území Frenštátu, Bečev, Rožnova a Velkých Karlovic. Když se mu nepodařilo dosáhnout očekávaných výsledků, přistoupil K. H. Frank k zastrašovacím akcím proti civilnímu obyvatelstvu. Každý podezřelý ze spolupráce s partyzány měl být okamžitě veřejně popraven. Souhlas s popravou vydával osobně telefonem. Během 14 dnů bylo veřejně popraveno 58 obětí. Mezi nimi 9. listopadu 1944 na Prostřední Bečvě spolu se třemi partyzány Viktor Kollanda- spojka Velkých Karlovic s Josefem Sousedíkem. Ve Velkých Karlovicích byl před svým domem dne 23. listopadu. 1944 na jasanu oběšen na udání Jana Dvořáka obchodník Dobromil Kovář. Na krku měl nápis: „Podporoval jsem bandity." A jeho tělo viselo 48 hodin. Kolem chodily děti do školy. Celý listopad a prosinec 1944 se v prostoru Javorníků objevovali členové partyzánské brigády Jana Žižky, kteří se snažili dostat ke svému oddílu.
V prosinci 1944 byl zatčen a při výslechu ve Vsetíně zastřelen Josef Sousedík a zatčena podstatná část jeho nejbližších spolupracovníků a Jaromír Prexl a Josef Slánský museli odejít do ilegality.
V polovině dubna 1945 nahnali Němci pod hřeben Javorníků zajatce, aby v krutých podmínkách kopali obrannou linii. Zajatci žebrali na pasekách. Zákopy jsou patrné dodnes.
30. dubna 1945 projížděl Velkými Karlovicemi německý oddíl. V hospodě u muzea (tehdy u Jakešů) zasedl vojenský soud. Odsoudil za údajnou dezerci dva německé vojáky ke smrti provazem. Byli pověšeni na jasanu na rozcestí u kostela, na kterém 23. listopadu zemřel Dobromil Kovář. Jejich ostatky jsou pohřbeny na hřbitově ve Velkých Karlovicích bez udání bližších dat.
Zdroj: Valaši nedajme sa! - ČSBS Vsetín