Stanislav Mazel

Z Valašský odbojový spolek
Verze z 5. 1. 2022, 19:27, kterou vytvořil DanielGargulak (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „<nowiki>*</nowiki> 12.11.1894 Sivice (okres Brno-venkov) – † 30.4.1943 Untermassfeld Československý voják a odbojář. Dne 20. 10. 1914 prezentov…“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

* 12.11.1894 Sivice (okres Brno-venkov) – † 30.4.1943 Untermassfeld


Československý voják a odbojář.

Dne 20. 10. 1914 prezentován jako jednoroční dobrovolník pěšího pluku číslo 8 v Brně, 21. 11. 1914 odveden u doplňovacího okresního velitelství, od 3. 1. 1915 se stal frekventantem školy pro důstojníky pěchoty v záloze v Sibini.

Po jejím skončení odjel se svým útvarem na východní frontu, dne 11. 4. 1915 zběhl k Rusům. Pobýval v zajateckých táborech ve Zlaté Ordě a Taganrogu, v únoru 1916 se přihlásil do legií, do čs. legie v Rusku zařazen 29. 7. 1917 do 8. střeleckého pluku. Účastnil se mj. bojů na sibiřské magistrále, po absolvování čs. důstojnické školy ve Sljuďance se stal velitelem čety 10. střeleckého pluku v Krasnojarsku. Do vlasti odplul 2. 7. 1920 z Vladivostoku, domů se vrátil 10. 8. 1920 v hodnosti poručíka ruských legií.

Podrobně je jeho vojenská kariéra vylíčena v publikaci Vlast a čest byly jim dražší nežli život. Z ní uvádíme např.: v období 1929 až 1930 absolvoval jednoroční kurz pro traťové velitele; v letech 1930 až 1936 byl železničním traťovým velitelem v Bratislavě; v letech 1936 až 1937 velitelem praporu u 39. pěšího pluku v Bratislavě; roku 1937 podnáčelníkem štábu velitelství IV. sboru v Olomouci.

Po okupaci Československa se stal náčelníkem štábu IV. sboru a řídil likvidační práce svého velitelství. Po jejich skončení byl převeden jako vrchní rada k zemskému úřadu v Brně a byl zaměstnán v MZA.

Od dubna 1939 se zapojil do odboje v Obraně národa (oblastní velitelství Morava východ). Zatčen byl gestapem 3. října 1940 spolu s pplk. generálního štábu J. Ejemem, vězněn byl v Brně v Sušilových kolejích. Odtud byl dne 10. října 1940 převezen do Olomouce, prodělal těžké výslechy a 21. února 1941 byl spolu s dalšími členy skupiny (generál Ždímal, plk. gštb. J. Procházka, pluk. pěchoty B. Fiala, pluk. pěchoty Č. Hajda, pplk. gštb. J. Ejem, prof. F. Švanda) převezen do Vratislavi. Po výsleších u vyšetřujícího soudce odeslán do Wohlau, odtud do Landsbergu v Bavorsku. Lidový soud se konal 13. dubna 1942 v Berlíně (1. senát, předseda dr. Thierack).

Pro přípravu velezrady a odboj proti říši odsouzen ke 12 letům káznice. Zesláblý neustálým hladem (v době soudu již ztratil více než 30 kg své tělesné váhy) a vysílený těžkou prací onemocněl zánětem plic a pohrudnice, bez ošetření zemřel v káznici Untermassfeld. V Meiningu byl zpopelněn a popel byl uložen v rodné zemi.