Josef Dvořák

Z Valašský odbojový spolek
Verze z 23. 1. 2022, 19:52, kterou vytvořil DanielGargulak (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

* 20. 12. 1891 Bořitov u Blanska, † 1. 10. 1941 Praha

Československý voják, legionář a odbojář, účastník 1. a 2. odboje

Narodil se v rolnické rodině. Po maturitě na brněnském českém gymnáziu se rozhodl pro učitelské povolání. 1912–13 sloužil jako jednoroční dobrovolník 25. zeměbraneckého pluku v Kroměříži. S ním za války narukoval na haličskou frontu jako velitel čety. V březnu 1915 byl v hodnosti podporučíka zajat a v srpnu 1916 se přihlásil do československých dobrovolnických jednotek. Vzápětí byl zařazen k 2. střeleckému pluku. Absolvoval důstojnickou školu v Borispolu u Kyjeva a v létě 1917 se stal velitelem 1. čety 8. střeleckého pluku. V říjnu 1917 se přihlásil k transportu do Francie, v dubnu 1918 nastoupil u 21. československého pluku. Vystudoval důstojnický kurs v St-Maixent a účastnil se jako velitel čety bitvy u francouzského Terronu. V březnu 1919 se vrátil do vlasti v čele 1. roty 24. pluku (npor.), prodělal slovenské tažení a 1919 až 1920 byl spojovacím důstojníkem u YMCA v Praze. 1920 až 1923 byl osobním pobočníkem zemského velitele v Praze (kpt.), vystudoval Válečnou školu a stal se přednostou 1. oddělení štábu Zemského vojenského velitelství Praha (mjr.). 1932–33 velel I. praporu 23. pěšího pluku v Bratislavě (pplk.). 1933 nastoupil do profesorského sboru Velitelské školy v Praze, kde setrval do podzimu 1938 (plk.). Mobilizace se zúčastnil jako podnáčelník štábu IV. armády. V civilní službě působil u okresního úřadu v Lounech a na protektorátní sociální a zdravotní správě. Od počátku okupace se zapojil do ilegální vojenské organizace Obrana národa, zprvu jako náčelník štábu Krajského velitelství Praha-jihovýchod, posléze Zemského velitelství Čechy. Gestapo ho zatklo v srpnu 1941, stanným soudem byl odsouzen k trestu smrti a v jízdárně dělostřeleckých kasáren v Ruzyni popraven. In memoriam byl 1948 povýšen do hodnosti brigádního generála.

Zdroje:

J. Čvančara, Někomu život, někomu smrt, 1997, s. 12; E. Stehlík – I. Lach, Vlast a čest byly jim dražší nežli život, 2000, s. 44–45; Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945, 2005, s. 62–63.