Jaroslav Untermüller
*24. května 1889 v Praze - †9.květen 1945
Českoslovesnký legionář a odbojář.
V letech 1901 až 1908 absolvoval Státní reálku v Praze. V říjnu 1908 zahájil studium na Českém vysokém učení technickém v Praze, v červnu 1913 studium přerušil kvůli nástupu služby u c. k. zeměbraneckého pluku 8, kde absolvoval školu jednoročních dobrovolníků. Po vypuknutí války byl v hodnosti kadeta odeslán jako velitel čety na srbskou frontu, kde byl v říjnu 1914 raněn. Po vyléčení byl od ledna 1915 velitelem technické čety u náhradního praporu v Salzburgu, v červnu byl odeslán na ruskou frontu, kde byl v srpnu 1915 zajat. Po ročním pobytu v ruských zajateckých táborech vstoupil v Oděse do srbských jednotek v Rusku a jako velitel čety 1. srbského dobrovolnického pluku se od září 1916 do ledna 1917 zúčastnil bojů v Dobrudži. V lednu 1917 byl zařazen do 1. čs. střel. pluku, kde působil jako instruktor spojovací služby, od září do listopadu 1917 absolvoval důstojnický technický kurs a poté byl jmenován přednostou technické služby 1. čs. střelecké divise. Od ledna 1920 byl zástupcem přednosty technické služby Československého vojska na Rusi, do vlasti se vrátil v září 1920 v hodnosti majora.
Po repatriační dovolené nastoupil k MNO, kde sloužil ve funkci přednosty skupiny 11. oddělení (ženijního). V letech 1921 až 1923 přerušil aktivní službu a dokončil studium na Českém vysokém učení technickém. V červnu 1923 se stal velitelem Vodního praporu v Bratislavě; v květnu 1924 byla tato jednotka přejmenována na Mostní prapor. Od září 1924 se stal velitelem Vojenské inženýrské koleje v Praze. V říjnu 1926 byl jmenován velitelem ženijního pluku 4 v Bratislavě, od října 1931 byl tamtéž zástupcem velitele Velitelství zemského ženijního vojska. Od listopadu 1934 do prosince 1936 stál v čele tohoto velitelství. V prosinci 1936 mu byla udělena generálská hodnost a současně byl jmenován velitelem ženijního vojska VII. armádního sboru se sídlem nejdříve v Bratislavě a později v Banské Bystrici. V této funkci byl až do vyhlášení fašistického Slovenského štátu v březnu 1939; za branné pohotovosti od září do prosince 1938 zastával funkci velitele ženijního vojska III. armády. Po návratu do okupované Prahy byl v dubnu 1939 přeložen do výslužby, během války byl zapojen do odbojové činnosti. Padl časně ráno 9. května 1945 v rámci bojů pražského povstání. V říjnu 1946 byla Jaroslavu Untermüllerovi udělena hodnost divizního generála in memoriam.